Addi

CzeB21

1:4

Sto osmdesát dní vystavoval na odiv bohatství své říše a nádheru svého slavnostního veselí. Na závěr slavnosti pak král uspořádal sedmidenní hostinu pro představitele národů, kteří žili ve městě. Konala se na nádvoří královského paláce, vyzdobeném závěsy z kmentu a plátna, které byly uvázány pomocí zlatých a stříbrných spon kmentovými a purpurovými šňůrami na pilíře z parského mramoru. Na dláždění ze smaragdového kamene, perleti a parského mramoru stála stříbrná a zlatá lehátka a na nich pestře zdobené průsvitné přehozy lemované rozvitými růžemi. Stály tam zlaté a stříbrné číše a vzácný rubínový pohár v ceně 30000 talentů. Vína tam byla spousta a bylo to lahodné víno, jaké pije sám král. Hostina neměla stanovený řád. Tak to chtěl král, který nařídil služebnictvu, aby splnili, cokoli si on nebo jeho hosté budou přát. Královna Vašti zatím uspořádala v paláci krále Artaxerxe hostinu pro ženy. Sedmého dne král Artaxerxes v dobrém rozmaru řekl sedmi eunuchům, kteří mu sloužili, totiž Hamanovi, Bazanovi, Tharrovi, Borazovi, Zatholthovi, Abatazovi a Tharabovi, ať k němu přivedou královnu. Chtěl ji posadit na trůn, nasadit jí korunu a všem velmožům i představitelům národů předvést její krásu. Byla totiž překrásná. Královna Vašti ho ale neposlechla a s eunuchy nepřišla. Král byl rozhořčen, přímo zuřil. „Vašti mluvila tak a tak,“ řekl svým dvořanům. „Posuďte to podle zákona!“ Přišli tedy k němu perští a médští velmoži Arkesaios, Sarsathaios a Malesear, kteří byli králi nejblíže a seděli na čestných místech po jeho boku. Ti mu oznámili, jak má podle zákonů s královnou Vašti naložit kvůli tomu, že nesplnila, co jí král prostřednictvím eunuchů nařídil. Memuchan králi a velmožům řekl: „Královna Vašti se neprovinila jen proti králi, ale i proti všem královým velmožům a hodnostářům.“ Pak jim vylíčil královnina slova i to, jak králi odmlouvala, a pokračoval: „Ona odmlouvala králi Artaxerxovi! Až teď vznešené manželky perských a médských velmožů uslyší, jak Vašti odpověděla králi, i ony si pak dovolí podobně urážet své manžely. Jestliže se mnou král souhlasí, nechť vydá královské nařízení a to ať je zapsáno mezi zákony Médů a Peršanů, aby se dodržovalo navždy: Královna už nesmí přijít ke králi a on ať její královskou hodnost udělí nějaké jiné, lepší ženě. Až král ten zákon stanoví, nechť jej dá rozhlásit po celém svém království. Všechny manželky pak budou ctít své manžely – ať už jsou chudí, nebo bohatí.“ Ta řeč se králi i velmožům zalíbila, a tak král udělal, jak Memuchan řekl. Rozeslal listy do celého království, do každé země jejich jazykem, aby se mužům doma prokazovala úcta.