Addi

CzeB21

5:1

Třetího dne Ester dokončila modlitbu, odložila kajícné roucho a oblékla si slavnostní šaty. Když se takto okrášlila, volala Vševidoucího Boha a Zachránce. Potom si k sobě vzala dvě služky – o jednu se zlehka opírala a druhá šla za ní a nesla jí vlečku. Přímo zářila v rozkvětu své krásy, tvář měla šťastnou a vypadala mile, ale srdce se jí svíralo strachy. Prošla všemi dveřmi, až konečně stanula před králem. Seděl na královském trůně, na sobě všechny odznaky svého majestátu, celý ve zlatě a drahokamech a šla z něj nesmírná hrůza. Pozvedl tvář planoucí slávou a vrhl na ni pohled plný hněvu. Královně se podlomila kolena. Zbledla a začala omdlívat, až klesla na rameno služky, která šla před ní. Bůh ale obměkčil královo srdce. S obavou rychle vstal z trůnu, vzal ji do náručí a utěšoval ji mírnými slovy, dokud se nevzchopila: „Co je ti, Ester? Jsem přece tvůj manžel. Buď klidná, nezemřeš. To nařízení se týká jen našich poddaných. Pojď blíž.“