Addi

CzeB21

7:8

Vtom se král vrátil ze zahrady – Haman právě zhroucen na lehátku žadonil u královny. „Tak ty se mi doma ještě budeš sápat po ženě?!“ vykřikl král. Jak to Haman uslyšel, oněměl hrůzou. Bugathan, jeden z eunuchů, tehdy králi řekl: „Představ si, Haman dokonce pro Mordechaje, který se krále zastal, připravil kůl. Je vysoký na padesát loket, stojí u Hamanova domu.“ „Ať ho na něj pověsí!“ rozkázal král. A tak Hamana pověsili na kůl, který připravil Mordechajovi. Teprve tehdy se králův hněv utišil. Toho dne král Artaxerxes daroval Ester veškerý majetek pronásledovatele Hamana. Pak si dal zavolat Mordechaje. (Ester totiž prozradila, že je to její příbuzný.) Král vzal prsten, který odebral Hamanovi, a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje ustanovila správcem veškerého Hamanova majetku. Potom šla Ester znovu promluvit s králem. Padla mu k nohám a žádala ho, aby odvrátil tu Hamanovu pohromu, to vše, co nachystal proti Židům. Král na Ester ukázal svým zlatým žezlem, a tak se zvedla. Postavila se před králem a řekla: „Ráčíš-li mi prokázat laskavost, ať je vyslán rozkaz, jímž budou odvolány výnosy, které rozeslal Haman, aby vyhubil všechny Židy ve tvé říši. Vždyť jak bych mohla přihlížet utrpení svého lidu? A jak bych mohla vyváznout při záhubě svého rodu?“ Král na to Ester odpověděl: „Dal jsem ti všechen Hamanův majetek. Vyhověl jsem ti a pověsil ho na kůl za to, že vztáhl ruce na Židy. Co chceš víc? Napište mým jménem, co sami uznáte za vhodné, a zpečeťte to mým prstenem. Ničemu, co se napíše z králova rozkazu a opatří mou pečetí, nelze odporovat.“ Třiadvacátého dne prvního měsíce (což je nisan) toho roku tedy byli svoláni písaři. Podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak správcům a vládcům provincií ve sto sedmadvaceti satrapiích od Indie až po Etiopii; každému jednotlivému kraji se psalo v jejich jazyce. Výnos psaný královým jménem a zpečetěný jeho prstenem pak rozeslali po poslech. Mordechaj v něm Židy vybízel, aby v každém městě zachovávali své zvyky a navzájem si pomáhali. Vyzval je, aby se vypořádali se svými protivníky a odpůrci, jak uznají za vhodné; a to v celé Artaxerxově říši v tentýž den, třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar). Toto je znění onoho listu: Velkokrál Artaxerxes posílá pozdrav místodržitelům sto sedmadvaceti satrapií od Indie až po Etiopii – všem těm, kteří pečují o naše zájmy. Často se stává, že čím více jsou lidé zahrnováni štědrými poctami svých ušlechtilých dobrodinců, tím více jsou ctižádostiví. Nejenže se pak snaží škodit našim poddaným, ale neschopni unést svůj vlastní blahobyt, pokoušejí se dokonce spřádat plány proti svým dobrodincům. Nejenže popírají obyčejnou lidskou vděčnost, ale povzbuzeni lichotkami těch, kdo netuší, co je dobro, dokonce věří, že uniknou Bohu, který stále všechno sleduje, a jeho spravedlnosti, která nenávidí špatnost. Často i mnozí z těch, kterým je svěřena moc, podlehnou přemlouvání svých přátel, pověřených správou jednotlivých záležitostí. Nesou pak spoluvinu za prolévání nevinné krve a podílejí se na nenapravitelných škodách, protože ryzí rozvaha vládců byla oklamána podlou a zvrácenou lží. To vše je zřejmé nejen z dávných příběhů, které se nám dochovaly – sami přece kolem sebe vidíte, jaké zhoubné bezbožnosti páchají nehodní lidé, kteří jsou u moci. Do budoucna se proto musíme postarat, aby byl v říši zajištěn klid a mír pro všechny. Musíme přistoupit ke změnám, abychom to, co nám bude předneseno, napříště posuzovali náležitě a spravedlivě. Nuže, pobýval u nás jistý Haman Makedonský, syn Hamedatův (ve skutečnosti však nebyl perského původu a naše laskavost mu byla zcela cizí). Dostalo se mu přízně, kterou chováme ke všem národům, a to do té míry, že byl dokonce nazván naším ‚otcem‘, takže se mu všichni vždy klaněli jakožto druhé nejdůležitější osobě království. On ale toto své povýšení neunesl a chystal se nás připravit o vládu i o život. Lstivými a promyšlenými úskoky se dožadoval záhuby našeho zachránce a stálého dobrodince Mordechaje, naší nevinné královské společnice Ester i celého jejich národa. Myslel si, že nás tímto způsobem zaskočí jako bezbranné, aby pak mohl vládu nad Peršany předat Makedoncům. My jsme však zjistili, že Židé, které ten trojnásobný proklatec chtěl dát vyhladit, nejsou žádní zločinci, nýbrž že se řídí těmi nejspravedlivějšími zákony. Jsou to synové Nejvyššího, nejmocnějšího, živého Boha, díky němuž je také naše království řízeno tím nejlepším způsobem, a to jak za nás, tak za našich předků. Uděláte proto dobře, když se nebudete řídit výnosem, který rozeslal Haman, syn Hamedatův. Sám jeho autor i celá jeho rodina byli totiž pověšeni na kůly u brány v Súsách, když mu všemohoucí Bůh rychle vyměřil zasloužený trest. Opis tohoto listu vystavte na všech místech, aby se Židé mohli nadále svobodně řídit svými zákony, a pomáhejte jim v obraně proti těm, kdo na ně zaútočí v čas soužení, totiž třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar). Toho dne totiž všemocný Bůh způsobí svému vyvolenému národu radost namísto záhuby. A vy, Židé, slavte tento slavný den jako jeden ze svých významných svátků mnoha hostinami. Nám i našim přátelům mezi Peršany ať od nynějška připomíná záchranu, a těm, kdo proti nám kuli pikle, ať připomíná jejich záhubu. Každé město a kterákoli provincie, jež se nezachovají podle tohoto výnosu, budou nemilosrdně zpustošeny ohněm a mečem. Na věčné časy pak zůstanou neobyvatelné pro lidi a nepřístupné dokonce i pro divou zvěř a ptáky. Opisy listu ať jsou vystaveny v celém království lidem na očích, aby Židé mohli být v ten den připraveni k boji proti svým nepřátelům. Jízdní poslové spěšně vyrazili vyplnit králova slova a nařízení bylo vyvěšeno i v Súsách. Mordechaj pak vyšel ven oblečen do královského roucha, se zlatým diadémem a purpurovou čelenkou z kmentu. Když ho v Súsách uviděli, začali se radovat – pro Židy to byl slavný a šťastný den! V každém městě a v každé provincii, kde bylo nařízení vystaveno, kdekoli byl ten výnos zveřejněn, propukli Židé v radost a veselí a pořádali bujaré hostiny. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili a dali se obřezat, protože dostali z Židů strach. Třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar), byl již královský výnos znám všude. Nepřátelé Židů toho dne propadli záhubě. Dostali takový strach, že se nikdo z nich ani nezmohl na odpor. Také vládci satrapií, dvořané a královští písaři měli Židy v úctě, protože na ně padl strach z Mordechaje. Královo nařízení totiž bylo vyhlášeno v celém království. Ve městě Súsách Židé pobili pět set mužů. Mezi nimi Farsanestaina, Delfona, Fasgu, Fardatha, Barea, Sarbacha, Marmasima, Arufaina, Arsaina a Zabutaitana – deset synů onoho nepřítele Židů, Bugajce Hamana, syna Hamedatova. Zabili je a kořist si odnesli. Ještě téhož dne se král dozvěděl, kolik lidí v Súsách zahynulo. „Jen ve městě Súsách zahubili Židé pět set mužů,“ řekl král Ester. „Jak myslíš, že si vedli ve zbytku říše? Co si ještě přeješ? Všechno ti splním.“ Ester králi odpověděla: „Ať je Židům dovoleno jednat podle toho výnosu i zítra. A těch deset Hamanových synů ať mohou pověsit.“ Král svolil, ať se tak stane, a vydal těla Hamanových synů místním Židům, aby je pověsili. Židé se tedy shromáždili v Súsách i čtrnáctého adaru a pozabíjeli ještě tři sta mužů. Kořist si ale neodnesli. Také ostatní Židé v království se shromáždili a pomáhali si, aby si zjednali klid od nepřátel. Jen třináctého adaru jich zahubili na patnáct tisíc, kořist si ale neodnesli. Čtrnáctého dne téhož měsíce už měli klid, a tak slavili den klidu s radostí a veselím. Židé ve městě Súsách se však shromáždili ještě čtrnáctého a neodpočívali. Teprve patnáctého slavili s radostí a veselím. A proto tedy Židé rozptýlení všude na venkově pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku čtrnáctého adaru, zatímco obyvatelé velkých měst pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku patnáctého adaru. Mordechaj tyto věci zapsal do svitku a rozeslal ho všem Židům v Artaxerxově říši, blízkým i vzdáleným, aby začali slavit tyto svátky čtrnáctého a patnáctého adaru. V těch dnech si Židé zjednali klid od svých nepřátel – jejich zármutek se proměnil v radost a jejich trápení ve svátek, a proto měli celý tento měsíc (totiž adar) pořádat veselé sváteční hody a posílat výslužku přátelům a chudým. Židé tedy přijali, co jim Mordechaj napsal o tom, jak proti nim bojoval Haman Makedonský, syn Hamedatův – jak dospěl k rozhodnutí, že je vyhladí, jak ohledně toho házel los, jak přišel za králem s tím, ať pověsí Mordechaje, a jak všechny ty pohromy, které zamýšlel přivést na Židy, nakonec přišly na něj, takže byl i se svými dětmi pověšen. Podle toho losování dostaly ony dny jméno purim (v jejich řeči se totiž „losy“ řeknou „purim“). Stalo se tak na základě tohoto listu a kvůli všemu, co Židé zakusili a co se jim přihodilo. Mordechaj tyto svátky ustanovil a Židé je přijali pro sebe, pro své potomstvo i pro ty, kdo se k nim připojí, a zavázali se, že je budou zachovávat a nikdy nepřestanou. Tyto památné dny se slaví po všechna pokolení ve všech rodinách, ve městě i na venkově. Tyto dny purimse budou u Židů slavit po všechny časy a jejich památka z jejich domovů nikdy nevymizí. Královna Ester, dcera Aminadabova, a Žid Mordechaj pak napsali, co všechno vykonali, a připojili své potvrzení k listu ohledně purim. Mordechaj a královna Ester to tehdy ustanovili sami ze svého popudu, ze své blahovůle a ze svého rozhodnutí. Ester to ustanovila jako věčný příkaz, a tak to bylo zapsáno do kroniky. Král v celém svém království – jak ve vnitrozemí, tak na mořských ostrovech – vypsal daně. Jeho síla a udatnost, jakož i bohatství a sláva jeho království jsou zaznamenány v Kronice perských a médských králů. Mordechaj byl jakožto zmocněnec krále Artaxerxe mocný v celé říši a vážený mezi Židy. Žil tak, že si získal oblibu celého svého národa. Mordechaj řekl: „Stalo se to působením Božím. Vzpomínám si na sen, který se mi o tom zdál, a ten se do posledního slova naplnil. Byl tam malý pramének, který se stal řekou, bylo tam světlo, slunce a spousta vody. Ta řeka je Ester, kterou si král vzal za manželku a učinil ji královnou. Dva draci, to jsem já a Haman. Národy jsou ti, kdo se shromáždili, aby vyhubili Židy. A můj národ, to jsou Izraelci, kteří volali k Bohu a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid, Hospodin nás vysvobodil ze všech těch neštěstí! Bůh učinil veliké divy a zázraky, jaké se mezi národy ještě nestaly. Připravil proto dvojí los – jeden pro lid Boží, druhý pro všechny ostatní národy. Když pak přišel den, hodina a chvíle, kterou Bůh určil, oba ty losy byly vrženy mezi všemi národy. A Bůh si vzpomněl na svůj lid a obhájil své dědictví. Tyto dny měsíce adaru – čtrnáctého a patnáctého – se proto v jeho lidu Izraeli budou slavit v radostném a veselém shromáždění před Bohem po všechna pokolení až navěky.“ Čtvrtého roku vlády Ptolemaia a Kleopatry přinesl tento list ohledně purimjistý Dositheos (který o sobě tvrdil, že je kněz a levita) a jeho syn Ptolemaios. Tvrdili, že list je pravý a že ho přeložil Ptolemaiův syn Lysimachos z Jeruzaléma.