Laska je prechodne silenstvi, vybuchne jako sopka a potom opadne. A kdyz opadne, musis se rozhodnout. Musis zjistit, zdali je vase koreny propleteny takovym zpusobem, ze vas rozchod neni vubec myslitelny. Protoze prave tohle je laska. Laska neni ta bezdechnost, neni to vzruseni, nejsou to halasne sliby vecne vasne, neni to touha parit se ctyriadvacet hodin denne a neni to, kdyz v noci zustanes vzhuru a predstavujes si, ze liba kazdy zahyb tveho tela. Ne, necervenej se, ja ti ted rikam naramne pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede kazdy hlupak. Laska samotna je to, co zbude, kdyz se zamilovanost vycerpa, a to je jak umeni, tak stastna nahoda. Mne a tve mamince se to povedlo, meli jsme koreny, ktere kdesi v podzemi srostly k sobe, a kdyz nam z vetvi opadaly vsechny ty krasne kvety, zjistili jsme, ze jsme jeden strom, ne dva. Ale nekdy korunni platky opadnou a ty zjistis, ze koreny nesrostly. Predstav si, ze opustis domov a svuj lid, jen abys po sesti mesicich, roce, trech letech zjistila, ze strom tve lasky nezapustil koreny a vyvratil se. Predstav si to zoufalstvi, predstav si, jak by te to dusilo.