CzeB21 - Additions to Esther - 3

3:1  Po nějaké době král Artaxerxes vyznamenal Bugajce Hamana, syna Hamedatova. Povýšil ho a posadil na první místo mezi svými dvořany.

3:2  Všichni lidé u dvora se mu klaněli, protože to tak král nařídil. Jen Mordechaj se mu neklaněl.

3:3  Lidé u královského dvora se Mordechaje ptali: „Mordechaji, proč nedbáš královských slov?“

3:4  Opakovali mu to každý den, ale on je neposlouchal, a tak Hamanovi nahlásili, že Mordechaj odporuje královým slovům. (Mordechaj jim také prozradil, že je Žid.)

3:5  Když Haman zjistil, že se mu Mordechaj neklaní, strašně se rozlítil

3:6  a usmyslel si, že všechny Židy v Artaxerxově říši vyhladí.

3:7  Ve dvanáctém roce vlády krále Artaxerxe pak Haman dospěl k rozhodnutí. Losem zjišťoval dny a měsíce jeden po druhém, aby určil jediný den, v němž hodlal zahubit Mordechajův národ – a los padl na čtrnáctý den měsíce adaru.

3:8  Pak řekl králi Artaxerxovi: „Je tu jeden národ rozptýlený mezi všemi národy tvé říše. Svými zákony se liší od všech ostatních národů a královské zákony neposlouchá. Není v králově zájmu nadále je trpět.

3:9  Pokud král souhlasí, ať je vydáno rozhodnutí, že mají být vyhlazeni. Já pak odvedu do královské pokladny deset tisíc talentů stříbra.“

3:10  Král si tedy sňal prsten a dal ho do ruky Hamanovi, aby pod výnos proti Židům připojil pečeť.

3:11  „Stříbro si nech,“ řekl král Hamanovi, „a s tím národem udělej, co chceš.“

3:12  Třináctého dne prvního měsíce proto byli svoláni královští písaři. Podle Hamanových pokynů napsali jménem krále Artaxerxe prefektům a místodržitelům všech provincií od Indie až po Etiopii. Celkem to bylo sto sedmadvacet provincií a představitelům každého z těch národů se psalo vždy v jejich vlastním jazyce. Pak byli po celé Artaxerxově říši rozesláni poslové s nařízením, ať v určený den dvanáctého měsíce (což je adar) vyhladí židovský národ a vyplení jejich majetek. Toto je znění onoho listu: Velkokrál Artaxerxes píše místodržitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Etiopii a podřízeným správcům toto: Stal jsem se vládcem mnohých národů a pánem celého světa, avšak rozhodl jsem se, že této své moci nebudu užívat zpupně, nýbrž že budu vládnout s ustavičnou laskavostí a mírností, abych svým poddaným umožnil stálý život bez bouří a zajistil jim ve své říši klid a bezpečné cesty od jednoho konce až po druhý, a tak nastolil všemi lidmi vytoužený mír. Ptal jsem se proto svých rádců, jak onoho cíle dosáhnu. Haman, který mezi námi vyniká moudrostí a zaujímá čestné místo hned po králi, tehdy osvědčil setrvalou oddanost a spolehlivou věrnost. Sdělil nám, že se mezi všechny národy světa vmísil jakýsi nepřátelský lid, jenž je svými zákony v rozporu se všemi ostatními národy a jenž ustavičně opomíjí královská nařízení, čímž je narušováno naše znamenité úsilí o zajištění jednotné vlády. Je nám tedy zřejmé, že tento národ jako jediný žije v neustálém rozporu s celým lidstvem, zvráceně se řídí svým podivným souborem zákonů, má nepříznivý poměr k naší vládě a tím nejhorším způsobem se staví proti našim zájmům, jimiž jsou klid a stabilita říše. Nařizujeme tedy: Všichni, které vám ve svém výnosu označil Haman (který je těmito našimi záležitostmi pověřen a je naším druhým otcem ), ať jsou i se ženami a dětmi nemilosrdně a nelítostně až do kořene vyhlazeni nepřátelskými meči, a to čtrnáctého dne dvanáctého měsíce (což je adar) tohoto roku. Tak budou tito naši dávní i nynější nepřátelé v jediný den prudce uvrženi do podsvětí a do budoucna nás nechají vládnout nerušeně a v dokonalém klidu. Opisy těchto listů nechali zveřejnit v každé provincii a všem národům bylo nařízeno, ať se na ten den připraví. Věc byla urychleně vyřízena také v Súsách. Král s Hamanem se pustili do pitky, ve městě však zavládl rozruch.