DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Jonah - 4

4:1  And Jonah was exceedingly troubled, and was angry:

4:1  But it displeased Jonah exceedingly, and he was very angry.

4:1  Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem.

4:1  Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak,

4:1  Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se.

4:1  I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho.

4:1  But it displeased Jonah exceedingly, and he was very angry.

4:1  But it displeased Jonah exceedingly, and he was angry.

4:1  But it displeased Jonah exceedingly, and he was very angry.

4:1  Et afflictus est Jonas afflictione magna, et iratus est :

4:2  And he prayed to the Lord, and said: I beseech thee, O Lord, is not this what I said, when I was yet in my own country? therefore I went before to flee into Tharsis: for I know that thou art a gracious and merciful God, patient, and of much compassion, and easy to forgive evil.

4:2  And he prayed unto the Lord, and said, I pray thee, O Lord, was not this my saying, when I was yet in my country? Therefore I fled before unto Tarshish: for I knew that thou art a gracious God, and merciful, slow to anger, and of great kindness, and repentest thee of the evil.

4:2  Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.

4:2  že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.

4:2  Modlil se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což ⌈jsem to neříkal,⌉ když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, ⌈pomalý k hněvu,⌉ hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

4:2  Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.

4:2  And he prayed to the LORD, and said, I pray thee, O LORD [was] not this my saying, when I was yet in my country? Therefore I fled before to Tarshish: for I knew that thou [art] a gracious God, and merciful, slow to anger, and of great kindness, and repentest of the evil.

4:2  He prayed to the Lord, and said, "Please, Lord, wasn't this what I said when I was still in my own country? Therefore I hurried to flee to Tarshish, for I knew that you are a gracious God, and merciful, slow to anger, and abundant in loving kindness, and you relent of doing harm.

4:2  And he prayed to the LORD, and said, I pray you, O LORD, was not this my saying, when I was yet in my country? Therefore I fled before to Tarshish: for I knew that you are a gracious God, and merciful, slow to anger, and of great kindness, and repent you of the evil.

4:2  et oravit ad Dominum, et dixit : Obsecro, Domine, numquid non hoc est verbum meum cum adhuc essem in terra mea ? propter hoc præoccupavi ut fugerem in Tharsis : scio enim quia tu Deus clemens et misericors es, patiens et multæ miserationis, et ignoscens super malitia.

4:3  And now, O Lord, I beseech thee take my life from me: for it is better for me to die than to live.

4:3  Therefore now, O Lord, take, I beseech thee, my life from me; for it is better for me to die than to live.

4:3  Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil.“

4:3  Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“

4:3  Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. ⌈Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.⌉

4:3  Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti.

4:3  Therefore now, O LORD, take, I beseech thee, my life from me; for [it is] better for me to die than to live.

4:3  Therefore now, Lord, take, I beg you, my life from me; for it is better for me to die than to live."

4:3  Therefore now, O LORD, take, I beseech you, my life from me; for it is better for me to die than to live.

4:3  Et nunc, Domine, tolle, quæso, animam meam a me, quia melior est mihi mors quam vita.

4:4  And the Lord said: Dost thou think thou hast reason to be angry?

4:4  Then said the Lord, Doest thou well to be angry?

4:4  Hospodin se však otázal: „Je dobře, že tak planeš?“

4:4  Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“

4:4  Hospodin se zeptal: ⌈Je to dobře, že ses tak rozzlobil?⌉

4:4  I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš?

4:4  Then said the LORD, Doest thou well to be angry?

4:4  The Lord said, "Is it right for you to be angry?"

4:4  Then said the LORD, Do you well to be angry?

4:4  Et dixit Dominus : Putasne bene irasceris tu ?

4:5  Then Jonah went out of the city, and sat toward the east side of the city: and he made himself a booth there, and he sat under it in the shadow, till he might see what would befall the city.

4:5  So Jonah went out of the city, and sat on the east side of the city, and there made him a booth, and sat under it in the shadow, till he might see what would become of the city.

4:5  Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.

4:5  Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane.

4:5  Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, ⌈aby viděl,⌉ co se s městem stane.

4:5  Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem.

4:5  So Jonah went out of the city, and sat on the east side of the city, and there made him a booth, and sat under it in the shade, till he might see what would become of the city.

4:5  Then Jonah went out of the city, and sat on the east side of the city, and there made himself a booth, and sat under it in the shade, until he might see what would become of the city.

4:5  So Jonah went out of the city, and sat on the east side of the city, and there made him a booth, and sat under it in the shadow, till he might see what would become of the city.

4:5  Et egressus est Jonas de civitate, et sedit contra orientem civitatis : et fecit sibimet umbraculum ibi, et sedebat subter illud in umbra, donec videret quid accideret civitati.

4:6  And the Lord God prepared an ivy, and it came up over the head of Jonah, to be a shadow over his head, and to cover him (for he was fatigued): and Jonah was exceeding glad of the ivy.

4:6  And the Lord God prepared a gourd, and made it to come up over Jonah, that it might be a shadow over his head, to deliver him from his grief. So Jonah was exceeding glad of the gourd.

4:6  Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.

4:6  Hospodin Bůh zařídil, aby nad Jonášem vyrostl lopuch, rozprostřel se mu nad hlavou a svým stínem mu ulevil od jeho zloby. Jonáš měl z toho lopuchu velikou radost.

4:6  Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku ⌈převelice radoval.⌉

4:6  Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou.

4:6  And the LORD God prepared a gourd, and made [it] to come up over Jonah, that it might be a shade over his head, to deliver him from his grief. So Jonah was exceeding glad of the gourd.

4:6  The Lord God prepared a vine, and made it to come up over Jonah, that it might be a shade over his head, to deliver him from his discomfort. So Jonah was exceedingly glad because of the vine.

4:6  And the LORD God prepared a gourd, and made it to come up over Jonah, that it might be a shadow over his head, to deliver him from his grief. So Jonah was exceeding glad of the gourd.

4:6  Et præparavit Dominus Deus hederam, et ascendit super caput Jonæ, ut esset umbra super caput ejus, et protegeret eum (laboraverat enim) : et lætatus est Jonas super hedera lætitia magna.

4:7  But God prepared a worm, when the morning arose on the following day: and it struck the ivy and it withered.

4:7  But God prepared a worm when the morning rose the next day, and it smote the gourd that it withered.

4:7  Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl.

4:7  Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby ten lopuch nahlodal červ, takže uschl.

4:7  Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl.

4:7  V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl.

4:7  But God prepared a worm when the morning rose the next day, and it smote the gourd that it withered.

4:7  But God prepared a worm at dawn the next day, and it chewed on the vine, so that it withered.

4:7  But God prepared a worm when the morning rose the next day, and it smote the gourd that it withered.

4:7  Et paravit Deus vermen ascensu diluculi in crastinum : et percussit hederam, et exaruit.

4:8  And when the sun was risen, the Lord commanded a hot and burning wind: and the sun beat upon the head of Jonah, and he broiled with the heat: and he desired for his soul that he might die, and said: It is better for me to die than to live.

4:8  And it came to pass, when the sun did arise, that God prepared a vehement east wind; and the sun beat upon the head of Jonah, that he fainted, and wished in himself to die, and said, It is better for me to die than to live.

4:8  Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“

4:8  Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“

4:8  I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. ⌈Přál si zemřít⌉ a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

4:8  I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.

4:8  And it came to pass, when the sun rose that God prepared a vehement east wind; and the sun beat upon the head of Jonah, that he fainted, and wished in himself to die, and said, [It is] better for me to die than to live.

4:8  It happened, when the sun arose, that God prepared a sultry east wind; and the sun beat on Jonah's head, so that he fainted, and requested for himself that he might die, and said, "It is better for me to die than to live."

4:8  And it came to pass, when the sun did arise, that God prepared a vehement east wind; and the sun beat on the head of Jonah, that he fainted, and wished in himself to die, and said, It is better for me to die than to live.

4:8  Et cum ortus fuisset sol, præcepit Dominus vento calido et urenti : et percussit sol super caput Jonæ, et æstuabat : et petivit animæ suæ ut moreretur, et dixit : Melius est mihi mori quam vivere.

4:9  And the Lord said to Jonah: Dost thou think thou hast reason to be angry, for the ivy? And he said: I am angry with reason even unto death.

4:9  And God said to Jonah, Doest thou well to be angry for the gourd? And he said, I do well to be angry, even unto death.

4:9  Bůh se však Jonáše otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?“ Odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“

4:9  Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se kvůli tomu lopuchu zlobíš právem?“ „Jistěže právem!“ opáčil Jonáš. „Zlobím se k smrti!“

4:9  Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil ⌈až na smrt!⌉

4:9  I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt.

4:9  And God said to Jonah, Doest thou well to be angry for the gourd? And he said, I do well to be angry, [even] to death.

4:9  God said to Jonah, "Is it right for you to be angry about the vine?" He said, "I am right to be angry, even to death."

4:9  And God said to Jonah, Do you well to be angry for the gourd? And he said, I do well to be angry, even to death.

4:9  Et dixit Dominus ad Jonam : Putasne bene irasceris tu super hedera ? Et dixit : Bene irascor ego usque ad mortem.

4:10  And the Lord said: Thou art grieved for the ivy, for which thou hast not laboured, nor made it to grow, which in one night came up, and in one night perished.

4:10  Then said the Lord, Thou hast had pity on the gourd, for the which thou hast not laboured, neither madest it grow; which came up in a night, and perished in a night:

4:10  Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel.

4:10  „Tobě je líto toho lopuchu?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ho neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostl, přes noc zašel.

4:10  Hospodin řekl: ⌈Tobě je líto⌉ ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi ⌈mu nedal vzrůst;⌉ přes noc vzešel, přes noc zašel.

4:10  Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul,

4:10  Then said the LORD, Thou hast had pity on the gourd, for which thou hast not labored, neither made it grow; which came up in a night, and perished in a night:

4:10  The Lord said, "You have been concerned for the vine, for which you have not labored, neither made it grow; which came up in a night, and perished in a night.

4:10  Then said the LORD, You have had pity on the gourd, for the which you have not labored, neither made it grow; which came up in a night, and perished in a night:

4:10  Et dixit Dominus : Tu doles super hederam in qua non laborasti, neque fecisti ut cresceret ; quæ sub una nocte nata est, et sub una nocte periit :

4:11  And shall I not spare Ninive, that great city, in which there are more than a hundred and twenty thousand persons, that know how to distinguish between their right hand and their left, and many beasts?

4:11  And should not I spare Nineveh, that great city, wherein are more than sixscore thousand persons that cannot discern between their right hand and their left hand; and also much cattle?

4:11  A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“

4:11  A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“

4:11  A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, ⌈kteří nerozeznají pravici od levice,⌉ a ještě množství zvířat?

4:11  A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?

4:11  And should not I spare Nineveh, that great city, in which are more than a hundred and twenty thousand persons that cannot discern between their right hand and their left hand, and [also] many cattle?

4:11  Shouldn't I be concerned for Nineveh, that great city, in which are more than one hundred twenty thousand persons who can't discern between their right hand and their left hand; and also much livestock?"

4:11  And should not I spare Nineveh, that great city, wherein are more then six score thousand persons that cannot discern between their right hand and their left hand; and also much cattle?

4:11  et ego non parcam Ninive, civitati magnæ, in qua sunt plus quam centum viginti millia hominum qui nesciunt quid sit inter dexteram et sinistram suam, et jumenta multa ?