DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Jonah - 4

4:1  And Jonah was exceedingly troubled, and was angry:

4:1  But it displeased Jonah exceedingly, and he was very angry.

4:1  Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem.

4:1  Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak,

4:1  Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se.

4:1  I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho.

4:1  Et afflictus est Jonas afflictione magna, et iratus est :

4:2  And he prayed to the Lord, and said: I beseech thee, O Lord, is not this what I said, when I was yet in my own country? therefore I went before to flee into Tharsis: for I know that thou art a gracious and merciful God, patient, and of much compassion, and easy to forgive evil.

4:2  And he prayed unto the Lord, and said, I pray thee, O Lord, was not this my saying, when I was yet in my country? Therefore I fled before unto Tarshish: for I knew that thou art a gracious God, and merciful, slow to anger, and of great kindness, and repentest thee of the evil.

4:2  Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.

4:2  že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.

4:2  Modlil se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což ⌈jsem to neříkal,⌉ když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, ⌈pomalý k hněvu,⌉ hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

4:2  Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.

4:2  et oravit ad Dominum, et dixit : Obsecro, Domine, numquid non hoc est verbum meum cum adhuc essem in terra mea ? propter hoc præoccupavi ut fugerem in Tharsis : scio enim quia tu Deus clemens et misericors es, patiens et multæ miserationis, et ignoscens super malitia.

4:3  And now, O Lord, I beseech thee take my life from me: for it is better for me to die than to live.

4:3  Therefore now, O Lord, take, I beseech thee, my life from me; for it is better for me to die than to live.

4:3  Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil.“

4:3  Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“

4:3  Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. ⌈Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.⌉

4:3  Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti.

4:3  Et nunc, Domine, tolle, quæso, animam meam a me, quia melior est mihi mors quam vita.

4:4  And the Lord said: Dost thou think thou hast reason to be angry?

4:4  Then said the Lord, Doest thou well to be angry?

4:4  Hospodin se však otázal: „Je dobře, že tak planeš?“

4:4  Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“

4:4  Hospodin se zeptal: ⌈Je to dobře, že ses tak rozzlobil?⌉

4:4  I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš?

4:4  Et dixit Dominus : Putasne bene irasceris tu ?

4:5  Then Jonah went out of the city, and sat toward the east side of the city: and he made himself a booth there, and he sat under it in the shadow, till he might see what would befall the city.

4:5  So Jonah went out of the city, and sat on the east side of the city, and there made him a booth, and sat under it in the shadow, till he might see what would become of the city.

4:5  Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.

4:5  Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane.

4:5  Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, ⌈aby viděl,⌉ co se s městem stane.

4:5  Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem.

4:5  Et egressus est Jonas de civitate, et sedit contra orientem civitatis : et fecit sibimet umbraculum ibi, et sedebat subter illud in umbra, donec videret quid accideret civitati.

4:6  And the Lord God prepared an ivy, and it came up over the head of Jonah, to be a shadow over his head, and to cover him (for he was fatigued): and Jonah was exceeding glad of the ivy.

4:6  And the Lord God prepared a gourd, and made it to come up over Jonah, that it might be a shadow over his head, to deliver him from his grief. So Jonah was exceeding glad of the gourd.

4:6  Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.

4:6  Hospodin Bůh zařídil, aby nad Jonášem vyrostl lopuch, rozprostřel se mu nad hlavou a svým stínem mu ulevil od jeho zloby. Jonáš měl z toho lopuchu velikou radost.

4:6  Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku ⌈převelice radoval.⌉

4:6  Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou.

4:6  Et præparavit Dominus Deus hederam, et ascendit super caput Jonæ, ut esset umbra super caput ejus, et protegeret eum (laboraverat enim) : et lætatus est Jonas super hedera lætitia magna.

4:7  But God prepared a worm, when the morning arose on the following day: and it struck the ivy and it withered.

4:7  But God prepared a worm when the morning rose the next day, and it smote the gourd that it withered.

4:7  Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl.

4:7  Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby ten lopuch nahlodal červ, takže uschl.

4:7  Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl.

4:7  V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl.

4:7  Et paravit Deus vermen ascensu diluculi in crastinum : et percussit hederam, et exaruit.

4:8  And when the sun was risen, the Lord commanded a hot and burning wind: and the sun beat upon the head of Jonah, and he broiled with the heat: and he desired for his soul that he might die, and said: It is better for me to die than to live.

4:8  And it came to pass, when the sun did arise, that God prepared a vehement east wind; and the sun beat upon the head of Jonah, that he fainted, and wished in himself to die, and said, It is better for me to die than to live.

4:8  Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“

4:8  Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“

4:8  I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. ⌈Přál si zemřít⌉ a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

4:8  I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.

4:8  Et cum ortus fuisset sol, præcepit Dominus vento calido et urenti : et percussit sol super caput Jonæ, et æstuabat : et petivit animæ suæ ut moreretur, et dixit : Melius est mihi mori quam vivere.

4:9  And the Lord said to Jonah: Dost thou think thou hast reason to be angry, for the ivy? And he said: I am angry with reason even unto death.

4:9  And God said to Jonah, Doest thou well to be angry for the gourd? And he said, I do well to be angry, even unto death.

4:9  Bůh se však Jonáše otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?“ Odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“

4:9  Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se kvůli tomu lopuchu zlobíš právem?“ „Jistěže právem!“ opáčil Jonáš. „Zlobím se k smrti!“

4:9  Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil ⌈až na smrt!⌉

4:9  I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt.

4:9  Et dixit Dominus ad Jonam : Putasne bene irasceris tu super hedera ? Et dixit : Bene irascor ego usque ad mortem.

4:10  And the Lord said: Thou art grieved for the ivy, for which thou hast not laboured, nor made it to grow, which in one night came up, and in one night perished.

4:10  Then said the Lord, Thou hast had pity on the gourd, for the which thou hast not laboured, neither madest it grow; which came up in a night, and perished in a night:

4:10  Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel.

4:10  „Tobě je líto toho lopuchu?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ho neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostl, přes noc zašel.

4:10  Hospodin řekl: ⌈Tobě je líto⌉ ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi ⌈mu nedal vzrůst;⌉ přes noc vzešel, přes noc zašel.

4:10  Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul,

4:10  Et dixit Dominus : Tu doles super hederam in qua non laborasti, neque fecisti ut cresceret ; quæ sub una nocte nata est, et sub una nocte periit :

4:11  And shall I not spare Ninive, that great city, in which there are more than a hundred and twenty thousand persons, that know how to distinguish between their right hand and their left, and many beasts?

4:11  And should not I spare Nineveh, that great city, wherein are more than sixscore thousand persons that cannot discern between their right hand and their left hand; and also much cattle?

4:11  A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“

4:11  A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“

4:11  A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, ⌈kteří nerozeznají pravici od levice,⌉ a ještě množství zvířat?

4:11  A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?

4:11  et ego non parcam Ninive, civitati magnæ, in qua sunt plus quam centum viginti millia hominum qui nesciunt quid sit inter dexteram et sinistram suam, et jumenta multa ?