DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Malachi - 1

1:1  The burden of the word of the Lord to Israel by the hand of Malachi.

1:1  The burden of the word of the Lord to Israel by Malachi.

1:1  Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli skrze Malachiáše.

1:1  Ortel slova Hospodinova nad Izraelem skrze Malachiáše.

1:1  Výnos. Hospodinovo slovo k Izraeli prostřednictvím Malachiáše.

1:1  Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše.

1:1  Onus verbi Domini ad Israël in manu Malachiæ.

1:2  I have loved you, saith the Lord: and you have said: Wherein hast thou loved us? Was not Esau brother to Jacob, saith the Lord, and I have loved Jacob,

1:2  I have loved you, saith the Lord. Yet ye say, Wherein hast thou loved us? Was not Esau Jacob’s brother? saith the Lord: yet I loved Jacob,

1:2  „Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz, že náš miluješ?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval,

1:2  Miluji vás, praví Hospodin. „Jak nás miluješ?“ ptáte se. Neměl snad Jákob bratra Ezaua? praví Hospodin. Jákoba jsem si zamiloval,

1:2  ⌈Zamiloval jsem si⌉ vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval,

1:2  Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba.

1:2  Dilexi vos, dicit Dominus, et dixistis : In quo dilexisti nos ? Nonne frater erat Esau Jacob ? dicit Dominus : et dilexi Jacob,

1:3  But have hated Esau? and I have made his mountains a wilderness, and given his inheritance to the dragons of the desert.

1:3  And I hated Esau, and laid his mountains and his heritage waste for the dragons of the wilderness.

1:3  Ezaua však nenávidím. Proto jsem obrátil v poušť jeho hory, jeho dědictví v step pro šakaly.“

1:3  ale Ezaua jsem zavrhl. Hory jsem mu obrátil v pustinu a jeho dědictví jsem nechal pouštním šakalům.

1:3  ale Ezaua jsem nenáviděl. Proměnil jsem jeho hory v pustinu a jeho dědictví jsem dal stepním šakalům.

1:3  Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště.

1:3  Esau autem odio habui, et posui montes ejus in solitudinem, et hæreditatem ejus in dracones deserti.

1:4  But if Edom shall say: We are destroyed, but we will return and build up what hath been destroyed: thus saith the Lord of hosts: They shall build up, and I will throw down: and they shall be called the borders of wickedness, and the people with whom the Lord is angry for ever.

1:4  Whereas Edom saith, We are impoverished, but we will return and build the desolate places; thus saith the Lord of hosts, They shall build, but I will throw down; and they shall call them, The border of wickedness, and, The people against whom the Lord hath indignation for ever.

1:4  Říká-li Edóm: „Jsme zničeni, avšak na troskách budeme znovu stavět“, praví Hospodin zástupů toto: „Jen ať si stavějí, já budu bořit.“ I nazvou je územím zvůle, lidem, na který Hospodin navěky zanevřel hněvu.

1:4  Edom si může říci: „Byli jsme poraženi, ale znovu vystavíme trosky.“ Hospodin zástupů však praví: Jen ať si stavějí, já budu bořit! Bude se jim říkat „Země zkaženosti“ a „Lid, na nějž se Hospodin hněvá navěky“.

1:4  Když Edóm prohlašuje: Jsme pobořeni, ale znovu postavíme ⌈to, co bylo v troskách,⌉ Hospodin zástupů praví toto: Ať si stavějí, já budu bořit. Nazvou je územím ničemnosti, lidem, na němž je Hospodinovo rozhořčení navěky.

1:4  Řekne-li Idumejská země: Ochuzeniť jsme, ale navrátíme se zase, a vystavíme místa pustá, takto praví Hospodin zástupů: Oni nechť stavějí, a já budu bořiti. I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem, na nějž hněviv bude Hospodin až na věky.

1:4  Quod si dixerit Idumæa : Destructi sumus, sed revertentes ædificabimus quæ destructa sunt : hæc dicit Dominus exercituum : Isti ædificabunt, et ego destruam : et vocabuntur termini impietatis, et populus cui iratus est Dominus usque in æternum.

1:5  And your eyes shall see: and you shall say: The Lord be magnified upon the border of Israel.

1:5  And your eyes shall see, and ye shall say, The Lord will be magnified from the border of Israel.

1:5  Na vlastní oči to spatříte a řeknete sami: „Hospodin je veliký i za pomezím Izraele.“

1:5  Uvidíte to na vlastní oči a tehdy řeknete: „Hospodin je veliký i mimo izraelské území!“

1:5  Vaše oči to uvidí a řeknete: Hospodin je veliký i za územím Izraele.

1:5  Což oči vaše uzří, a vy díte: Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských.

1:5  Et oculi vestri videbunt, et vos dicetis : Magnificetur Dominus super terminum Israël.

1:6  The son honoureth the father, and the servant his master: if then I be a father, where is my honour? and if I be a master, where is my fear: saith the Lord of hosts.

1:6  A son honoureth his father, and a servant his master: if then I be a father, where is mine honour? and if I be a master, where is my fear? saith the Lord of hosts unto you, O priests, that despise my name. And ye say, Wherein have we despised thy name?

1:6  Syn ctí svého otce a služebník svého pána. „Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: ‚Čím zlehčujeme tvé jméno?‘

1:6  Syn má v úctě svého otce a služebník svého pána. Jsem-li tedy otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou? praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem. „Jak pohrdáme tvým jménem?“ ptáte se.

1:6  Syn ctí otce a otrok svého pána. Jestliže jsem otec, kde je ⌈úcta ke mně?⌉ Jestliže jsem Pán, kde je ⌈bázeň přede mnou?⌉ -- praví Hospodin zástupů vám kněžím, kteří opovrhujete mým jménem. Ptáte se: Jak opovrhujeme tvým jménem?

1:6  Syn ctí otce, a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé. A však říkáte: V čem zlehčujeme jméno tvé?

1:6  Filius honorat patrem, et servus dominum suum. Si ergo pater ego sum, ubi est honor meus ? et si Dominus ego sum, ubi est timor meus ? dicit Dominus exercituum. Ad vos, o sacerdotes, qui despicitis nomen meum, et dixistis : In quo despeximus nomen tuum ?

1:7  To you, O priests, that despise my name, and have said: Wherein have we despised thy name? You offer polluted bread upon my altar, and you say: Wherein have we polluted thee? In that you say: The table of the Lord is contemptible.

1:7  Ye offer polluted bread upon mine altar; and ye say, Wherein have we polluted thee? In that ye say, The table of the Lord is contemptible.

1:7  Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně.

1:7  Tak, že na můj oltář přinášíte poskvrněný chléb. „Jak tě poskvrňujeme?“ ptáte se. Tak, že říkáte: „Na Hospodinově stole nezáleží.“

1:7  Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb. Ptáte se: Čím tě poskvrňujeme? Tím, že říkáte: Hospodinovým stolem je možno pohrdat.

1:7  Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou, říkáte: Čímž jsme tě poškvrnili? Tím, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest.

1:7  Offertis super altare meum panem pollutum, et dicitis : In quo polluimus te ? in eo quod dicitis : Mensa Domini despecta est.

1:8  If you offer the blind for sacrifice, is it not evil? and if you offer the lame and the sick, is it not evil? offer it to thy prince, if he will be pleased with it, or if he will regard thy face, saith the Lord of hosts.

1:8  And if ye offer the blind for sacrifice, is it not evil? and if ye offer the lame and sick, is it not evil? offer it now unto thy governor; will he be pleased with thee, or accept thy person? saith the Lord of hosts.

1:8  Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů.

1:8  Když k oběti přinášíte slepé zvíře, copak to není špatně? Když přinášíte chromé a churavé, copak to není špatně? Jen to zkus nabídnout svému vladaři, jestli se mu tím zalíbíš a zahrne tě přízní, praví Hospodin zástupů.

1:8  Když přinášíte ⌈k oběti⌉ slepé zvíře, což to není zlé? Když přinášíte chromé a nemocné, což to není zlé? Jen to přines svému místodržiteli! Zdalipak si tě oblíbí, zdalipak tě milostivě přijme? -- praví Hospodin zástupů.

1:8  Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů.

1:8  Si offeratis cæcum ad immolandum, nonne malum est ? et si offeratis claudum et languidum, nonne malum est ? offer illud duci tuo, si placuerit ei, aut si susceperit faciem tuam, dicit Dominus exercituum.

1:9  And now beseech ye the face of God, that he may have mercy on you, (for by your hand hath this been done,) if by any means he will receive your faces, saith the Lord of hosts.

1:9  And now, I pray you, beseech God that he will be gracious unto us: this hath been by your means: will he regard your persons? saith the Lord of hosts.

1:9  Tak tedy proste Boha o shovívavost, aby se nad námi smiloval. Vlastní rukou jste to činívali. Cožpak mohu někoho z vás přijmout? praví Hospodin zástupů.

1:9  Jen si zkoušejte naklonit si Boha, aby se nad vámi slitoval – jenže s tímhle v rukách? Projeví svou přízeň komukoli z vás? praví Hospodin zástupů.

1:9  Nuže, jen si hledejte přízeň Boha, aby se nad vámi smiloval! Toho se mu od vás dostalo -- cožpak vás milostivě přijme? -- praví Hospodin zástupů.

1:9  A protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil. Ale když to z rukou vašich jest, přijme-liž kterého z vás oblíčej? praví Hospodin zástupů.

1:9  Et nunc deprecamini vultum Dei ut misereatur vestri (de manu enim vestra factum est hoc), si quomodo suscipiat facies vestras, dicit Dominus exercituum.

1:10  Who is there among you, that will shut the doors, and will kindle the fire on my altar gratis? I have no pleasure in you, saith the Lord of hosts: and I will not receive a gift of your hand.

1:10  Who is there even among you that would shut the doors for nought? neither do ye kindle fire on mine altar for nought. I have no pleasure in you, saith the Lord of hosts, neither will I accept an offering at your hand.

1:10  Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil.

1:10  Kdyby tak někdo z vás zavřel vrata, aby se můj oltář darmo nezapaloval! Nelíbíte se mi, praví Hospodin zástupů; o oběti z vašich rukou nestojím!

1:10  Kéž by tak někdo z vás zavřel dveře, abyste nadarmo nezapalovali oheň na mém oltáři! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, ani přídavnou oběť od vás si neoblíbím.

1:10  Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší.

1:10  Quis est in vobis qui claudat ostia, et incendat altare meum gratuito ? non est mihi voluntas in vobis, dicit Dominus exercituum, et munus non suscipiam de manu vestra.

1:11  For from the rising of the sun even to the going down, my name is great among the Gentiles, and in every place there is sacrifice, and there is offered to my name a clean oblation: for my name is great among the Gentiles, saith the Lord of hosts.

1:11  For from the rising of the sun even unto the going down of the same my name shall be great among the Gentiles; and in every place incense shall be offered unto my name, and a pure offering: for my name shall be great among the heathen, saith the Lord of hosts.

1:11  Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.

1:11  Vždyť mé jméno je veliké mezi národy od východu slunce až na západ – tam všude budou mému jménu přinášet kadidlo a čisté oběti. Ano, mé jméno je veliké mezi národy, praví Hospodin zástupů.

1:11  Neboť od východu slunce až na západ velké bude mé jméno mezi národy a na každém místě bude přinášeno kadidlo mému jménu a čistá přídavná oběť, neboť mé jméno je velké mezi národy, praví Hospodin zástupů.

1:11  Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a obět čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy, praví Hospodin zástupů,

1:11  Ab ortu enim solis usque ad occasum, magnum est nomen meum in gentibus, et in omni loco sacrificatur : et offertur nomini meo oblatio munda, quia magnum est nomen meum in gentibus, dicit Dominus exercituum.

1:12  And you have profaned it in that you say: The table of the Lord is defiled: and that which is laid thereupon is contemptible with the fire that devoureth it.

1:12  But ye have profaned it, in that ye say, The table of the Lord is polluted; and the fruit thereof, even his meat, is contemptible.

1:12  Ale vy je znesvěcujete, když říkáte, že Panovníkův stůl je možno poskvrňovat, a to, co je na něm, obětovaný pokrm, není třeba brát vážně.

1:12  Vy ho však znesvěcujete, když říkáte: „Stůl Páně je možné poskvrnit; na pokrmu na něm obětovaném nezáleží.“

1:12  Ale vy ho znesvěcujete, když říkáte: Panovníkův stůl je poskvrněný, ⌈jeho ovocem, jeho potravou je možno pohrdat.⌉

1:12  Ačkoli vy ho poškvrňujete, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest, a což kladeno bývá na něj, že jest chaterný pokrm.

1:12  Et vos polluistis illud in eo quod dicitis : Mensa Domini contaminata est, et quod superponitur contemptibilis est, cum igne qui illud devorat.

1:13  And you have said: Behold of our labour, and you puffed it away, saith the Lord of hosts, and you brought in of rapine the lame, and the sick, and brought in an offering: shall I accept it at your hands, saith the Lord?

1:13  Ye said also, Behold, what a weariness is it! and ye have snuffed at it, saith the Lord of hosts; and ye brought that which was torn, and the lame, and the sick; thus ye brought an offering: should I accept this of your hand? saith the Lord.

1:13  Říkáte: ‚Ach, nač se trápit?‘ a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů. Přinášíte, co bylo vzato násilím, kulhavé i nemocné přinášíte jako obětní dar. Což si mohu oblíbit, co je z vaší ruky? praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: „Proč se dřít!“ a frkáte své posměšky, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a churavé kusy a nabízíte mi je za oběť – copak to mohu z vašich rukou přijmout? praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: Hle, jak otravné! -- a ošklíbáte se nad tím, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a nemocné; to přinášíte jako přídavnou oběť. Takovou oběť mám od vás se zalíbením přijmout? -- praví Hospodin.

1:13  Říkáte také: Ach, větší práce, ješto byste to zdmýchnouti mohli, praví Hospodin zástupů. Nebo přinášíte to, což jest vydřeno, a chromé i nemocné, přinášejíce dar. To-liž mám přijímati z ruky vaší? praví Hospodin.

1:13  Et dixistis : Ecce de labore, et exsufflastis illud, dicit Dominus exercituum : et intulistis de rapinis claudum et languidum, et intulistis munus : numquid suscipiam illud de manu vestra ? dicit Dominus.

1:14  Cursed is the deceitful man that hath in his flock a male, and making a vow offereth in sacrifice that which is feeble to the Lord: for I am a great King, saith the Lord of hosts, and my name is dreadful among the Gentiles.

1:14  But cursed be the deceiver, which hath in his flock a male, and voweth, and sacrificeth unto the Lord a corrupt thing: for I am a great King, saith the Lord of hosts, and my name is dreadful among the heathen.

1:14  Buď proklet chytrák, jenž má ve svém stádu samce, a složí-li slib, obětuje Panovníku zvíře vykleštěné. Neboť já jsem velkký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň.“

1:14  Prokletý je pokrytec, který má ve stádu samce, slíbí ho Pánu, ale pak obětuje nějaký pochroumaný kus. Vždyť já jsem veliký Král, praví Hospodin zástupů, a mé jméno je obávané mezi národy!

1:14  Proklet buď ten, kdo jedná lstivě -- má ve svém stádu samce, učiní slib, ale obětuje Panovníkovi poškozené -- neboť jsem velký král, praví Hospodin zástupů, mé jméno vzbuzuje bázeň mezi národy.

1:14  Anobrž zlořečený jest fortelný, kterýž maje v svém stádě samce, činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů, a jméno mé jest hrozné mezi národy.

1:14  Maledictus dolosus qui habet in grege suo masculum, et votum faciens immolat debile Domino : quia rex magnus ego, dicit Dominus exercituum, et nomen meum horribile in gentibus.