DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 13

13:1  Unto the end, a psalm for David. The fool hath said in his heart: There is no God. They are corrupt, and are become abominable in their ways: there is none that doth good, no not one.

13:1  How long wilt thou forget me, O Lord? for ever? how long wilt thou hide thy face from me?

13:1  Pro předního zpěváka, žalm Davidův.

13:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

13:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

13:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?

13:1  In finem. Psalmus David. Dixit insipiens in corde suo : Non est Deus. Corrupti sunt, et abominabiles facti sunt in studiis suis ; non est qui faciat bonum, non est usque ad unum.

13:2  The Lord hath looked down from heaven upon the children of men, to see if there be any that understand and seek God.

13:2  How long shall I take counsel in my soul, having sorrow in my heart daily? how long shall mine enemy be exalted over me?

13:2  Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?

13:2  Jak dlouho ještě, Hospodine? Zapomeneš na mě navěky? Jak dlouho ještě budeš ukrývat přede mnou svoji tvář?

13:2  Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář?

13:2  Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?

13:2  Dominus de cælo prospexit super filios hominum, ut videat si est intelligens, aut requirens Deum.

13:3  They are all gone aside, they are become unprofitable together: there is none that doth good: no not one. Their throat is an open sepulchre; with their tongues they acted deceitfully: the poison of asps is under their lips. Their mouth is full of cursing and bitterness; their feet are swift to shed blood. Destruction and unhappiness in their ways; and the way of peace they have not known: there is no fear of God before their eyes.

13:3  Consider and hear me, O Lord my God: lighten mine eyes, lest I sleep the sleep of death;

13:3  Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?

13:3  Jak dlouho mám nosit úzkosti v duši, den co den cítit v srdci zármutek? Jak dlouho ještě můj protivník bude nade mnou vítězit?

13:3  Dokdy ⌈se budu muset radit jen se svou duší⌉ a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat?

13:3  Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,

13:3  Omnes declinaverunt, simul inutiles facti sunt. Non est qui faciat bonum, non est usque ad unum. Sepulchrum patens est guttur eorum ; linguis suis dolose agebant. Venenum aspidum sub labiis eorum, quorum os maledictione et amaritudine plenum est ; veloces pedes eorum ad effundendum sanguinem. Contritio et infelicitas in viis eorum, et viam pacis non cognoverunt ; non est timor Dei ante oculos eorum.

13:4  Shall not all they know that work iniquity, who devour my people as they eat bread?

13:4  Lest mine enemy say, I have prevailed against him; and those that trouble me rejoice when I am moved.

13:4  Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,

13:4  Pohleď, odpověz mi, Hospodine, Bože můj! Rozjasni mé oči, ať jako mrtvý neusnu!

13:4  Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem!

13:4  A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.

13:4  Nonne cognoscent omnes qui operantur iniquitatem, qui devorant plebem meam sicut escam panis ?

13:5  They have not called upon the Lord: there have they trembled for fear, where there was no fear.

13:5  But I have trusted in thy mercy; my heart shall rejoice in thy salvation.

13:5  ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.

13:5  Ať můj sok neřekne: „Už jsem ho porazil!“ Mí nepřátelé ať neslaví mé selhání.

13:5  Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnu–li, moji protivníci budou jásat.

13:5  Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém;

13:5  Dominum non invocaverunt ; illic trepidaverunt timore, ubi non erat timor.

13:6  For the Lord is in the just generation: you have confounded the counsel of the poor man; but the Lord is his hope.

13:6  I will sing unto the Lord, because he hath dealt bountifully with me.

13:6  Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

13:6  Na tvoji lásku spoléhám, nad tvou spásou mé srdce zajásá, Hospodinu svou píseň zazpívám: Jak dobrotivě se ke mně zachoval!

13:6  Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro.

13:6  zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.

13:6  Quoniam Dominus in generatione justa est : consilium inopis confudistis, quoniam Dominus spes ejus est.

13:7  Who shall give out of Sion the salvation of Israel? when the Lord shall have turned away the captivity of his people, Jacob shall rejoice, and Israel shall be glad.

13:7  Quis dabit ex Sion salutare Israël ? Cum averterit Dominus captivitatem plebis suæ, exsultabit Jacob, et lætabitur Israël.