DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes - 11

11:1  Cast thy bread upon the running waters: for after a long time thou shalt find it again.

11:1  Cast thy bread upon the waters: for thou shalt find it after many days.

11:1  Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.

11:1  Posílej svůj chléb po vodě – po čase znovu najdeš jej.

11:1  Pošli svůj chléb po vodní hladině, neboť po mnohých dnech jej nalezneš.

11:1  Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

11:1  Mitte panem tuum super transeuntes aquas, quia post tempora multa invenies illum.

11:2  Give a portion to seven, and also to eight: for thou knowest not what evil shall be upon the earth.

11:2  Give a portion to seven, and also to eight; for thou knowest not what evil shall be upon the earth.

11:2  Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.

11:2  Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

11:2  Dej podíl ⌈sedmi nebo i osmi,⌉ protože nevíš, co zlého se stane na zemi.

11:2  Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.

11:2  Da partem septem necnon et octo, quia ignoras quid futurum sit mali super terram.

11:3  If the clouds be full, they will pour out rain upon the earth. If the tree fall to the south, or to the north, in what place soever it shall fall, there shall it be.

11:3  If the clouds be full of rain, they empty themselves upon the earth: and if the tree fall toward the south, or toward the north, in the place where the tree falleth, there it shall be.

11:3  Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.

11:3  Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.

11:3  Jestliže se mračna naplní ⌈deštěm, vyprázdní se na zemi,⌉ jestliže padne strom k jihu nebo k severu, kam ten strom padne, tam zůstane.

11:3  Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.

11:3  Si repletæ fuerint nubes, imbrem super terram effundent. Si ceciderit lignum ad austrum aut ad aquilonem, in quocumque loco ceciderit, ibi erit.

11:4  He that observeth the wind, shall not sow: and he that considereth the clouds, shall never reap.

11:4  He that observeth the wind shall not sow; and he that regardeth the clouds shall not reap.

11:4  Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.

11:4  Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

11:4  Kdo hlídá vítr, nezaseje, a kdo se dívá do mračen, nebude sklízet.

11:4  Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.

11:4  Qui observat ventum non seminat ; et qui considerat nubes numquam metet.

11:5  As thou knowest not what is the way of the spirit, nor how the bones are joined together in the womb of her that is with child: so thou knowest not the works of God, who is the maker of all.

11:5  As thou knowest not what is the way of the spirit, nor how the bones do grow in the womb of her that is with child: even so thou knowest not the works of God who maketh all.

11:5  Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.

11:5  Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.

11:5  Tak jako nevíš, jaká je cesta větru nebo jak se tvoří kosti v obtěžkaném lůně, stejně tak nepoznáš dílo Boha, který to všechno působí.

11:5  Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.

11:5  Quomodo ignoras quæ sit via spiritus, et qua ratione compingantur ossa in ventre prægnantis, sic nescis opera Dei, qui fabricator est omnium.

11:6  In the morning sow thy seed, and in the evening let not thy hand cease: for thou knowest not which may rather spring up, this or that: and if both together, it shall be the better.

11:6  In the morning sow thy seed, and in the evening withhold not thine hand: for thou knowest not whether shall prosper, either this or that, or whether they both shall be alike good.

11:6  Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.

11:6  Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej – vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.

11:6  Zrána zasévej své semeno a k večeru nedávej svým rukám odpočinout. Vždyť nevíš, co z toho bude prospěšné, zda to či ono, anebo jestli to obojí bude stejně dobré.

11:6  Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

11:6  Mane semina semen tuum, et vespere ne cesset manus tua : quia nescis quid magis oriatur, hoc aut illud ; et si utrumque simul, melius erit.

11:7  The light is sweet, and it is delightful for the eyes to see the sun.

11:7  Truly the light is sweet, and a pleasant thing it is for the eyes to behold the sun:

11:7  Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.

11:7  Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!

11:7  Sladké je světlo; pro oči je dobré ⌈vidět slunce.⌉

11:7  Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;

11:7  Dulce lumen, et delectabile est oculis videre solem.

11:8  If a man live many years, and have rejoiced in them all, he must remember the darksome time, and the many days: which when they shall come, the things past shall be accused of vanity.

11:8  But if a man live many years, and rejoice in them all; yet let him remember the days of darkness; for they shall be many. All that cometh is vanity.

11:8  I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.

11:8  Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

11:8  Vždyť bude–li člověk žít mnoho let, ať se z nich všech raduje, ale ať pamatuje na ⌈dny temnoty,⌉ protože jich bude mnoho; všechno, co přišlo, je marnost.

11:8  A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.

11:8  Si annis multis vixerit homo, et in his omnibus lætatus fuerit, meminisse debet tenebrosi temporis, et dierum multorum, qui cum venerint, vanitatis arguentur præterita.

11:9  Rejoice therefore, O young man, in thy youth, and let thy heart be in that which is good in the days of thy youth, and walk in the ways of thy heart, and in the sight of thy eyes: and know that for all these God will bring thee into judgment.

11:9  Rejoice, O young man, in thy youth; and let thy heart cheer thee in the days of thy youth, and walk in the ways of thine heart, and in the sight of thine eyes: but know thou, that for all these things God will bring thee into judgment.

11:9  Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.

11:9  Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

11:9  Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, ⌈choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči.⌉ Ale věz, že za všechny tyto věci tě ⌈Bůh přivede k soudu.⌉

11:9  Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

11:9  Lætare ergo, juvenis, in adolescentia tua, et in bono sit cor tuum in diebus juventutis tuæ : et ambula in viis cordis tui, et in intuitu oculorum tuorum, et scito quod pro omnibus his adducet te Deus in judicium.

11:10  Remove anger from thy heart, and put away evil from thy flesh. For youth and pleasure are vain.

11:10  Therefore remove sorrow from thy heart, and put away evil from thy flesh: for childhood and youth are vanity.

11:10  Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.

11:10  Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!

11:10  Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost.

11:10  Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.

11:10  Aufer iram a corde tuo, et amove malitiam a carne tua : adolescentia enim et voluptas vana sunt.