CzeB21 - Ecclesiastes - 11

11:1  Posílej svůj chléb po vodě – po čase znovu najdeš jej.

11:2  Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

11:3  Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.

11:4  Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

11:5  Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.

11:6  Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej – vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.

11:7  Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!

11:8  Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

11:9  Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

11:10  Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!