CzeB21 - Ecclesiastes - 1

1:1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:2  Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!

1:3  K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

1:4  Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.

1:5  Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.

1:6  Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.

1:7  Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Řeky se vrací tam, odkud pramení, aby pak odtamtud znovu plynuly.

1:8  Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!

1:9  Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.

1:10  Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!

1:11  Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.

1:12  Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.

1:13  Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

1:14  Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

1:15  Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.

1:16  Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,

1:17  rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.

1:18  Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.