CzeB21 - Ecclesiastes - 3

3:1  Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

3:2  Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,

3:3  čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,

3:4  čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,

3:5  čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,

3:6  čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,

3:7  čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,

3:8  čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

3:9  Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

3:10  Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

3:11  On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.

3:12  Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.

3:13  Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!

3:14  Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.

3:15  Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.

3:16  A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.

3:17  Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.

3:18  Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.

3:19  Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!

3:20  Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.

3:21  Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

3:22  Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?