CzeB21 - Ecclesiastes - 7

7:1  Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození.

7:2  Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec – kdo je naživu, ať na to pomyslí!

7:3  Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí.

7:4  Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy.

7:5  Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků.

7:6  Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost!

7:7  Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka.

7:8  Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.

7:9  Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.

7:10  Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.

7:11  Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.

7:12  Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.

7:13  Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil?

7:14  V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.

7:15  Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.

7:16  Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit?

7:17  Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít?

7:18  Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.

7:19  Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě.

7:20  Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.

7:21  Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka.

7:22  Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal.

7:23  V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.

7:24  Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?

7:25  Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.

7:26  Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec před ní unikne, hříšník však bude polapen.

7:27  Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl,

7:28  po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel.

7:29  Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.