DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Judges - 17

17:1  There was at that time a man of mount Ephraim, whose name was Michas.

17:1  And there was a man of mount Ephraim, whose name was Micah.

17:1  Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

17:1  V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš.

17:1  Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

17:1  Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.

17:1  Fuit eo tempore vir quidam de monte Ephraim nomine Michas,

17:2  Who said to his mother: The eleven hundred pieces of silver, which thou hadst put aside for thyself, and concerning which thou didst swear in my hearing, behold I have, and they are with me. And she said to him. Blessed be my son by the Lord.

17:2  And he said unto his mother, The eleven hundred shekels of silver that were taken from thee, about which thou cursedst, and spakest of also in mine ears, behold, the silver is with me; I took it. And his mother said, Blessed be thou of the Lord, my son.

17:2  Přiznal se své matce: „Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal.“ Tu jeho matka řekla: „Můj synu, buď požehnán Hospodinu!“

17:2  Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“ „Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.

17:2  Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu a také jsi mi ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, ⌈jsi požehnaný Hospodinu.⌉

17:2  Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.

17:2  qui dixit matri suæ : Mille et centum argenteos, quos separaveras tibi, et super quibus me audiente juraveras, ecce ego habeo, et apud me sunt. Cui illa respondit : Benedictus filius meus Domino.

17:3  So he restored them to his mother, who said to him: I have consecrated and vowed this silver to the Lord, that my son may receive it at my hand, and make a graven and a molten god; so now I deliver it to thee.

17:3  And when he had restored the eleven hundred shekels of silver to his mother, his mother said, I had wholly dedicated the silver unto the Lord from my hand for my son, to make a graven image and a molten image: now therefore I will restore it unto thee.

17:3  Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a matka prohlásila: „To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní zpátky.“

17:3  Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“

17:3  A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem cele oddělila pro Hospodina od sebe svému synovi, aby zhotovil tesanou a litou modlu. Nyní ti je vracím.

17:3  Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.

17:3  Reddidit ergo eos matri suæ, quæ dixerat ei : Consecravi et vovi hoc argentum Domino, ut de manu mea suscipiat filius meus, et faciat sculptile atque conflatile : et nunc trado illud tibi.

17:4  And he restored them to his mother: and she took two hundred pieces of silver and gave them to the silversmith, to make of them a graven and a molten God, which was in the house of Michas.

17:4  Yet he restored the money unto his mother; and his mother took two hundred shekels of silver, and gave them to the founder, who made thereof a graven image and a molten image: and they were in the house of Micah.

17:4  Ale on vrátil stříbro své matce. I vzala dvě stě šekelů stříbra a dala je zlatníkovi; udělal z nich sochu tesanou a litou, která pak byla v Míkově domě.

17:4  Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.

17:4  On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů stříbra, dala ho zlatníkovi a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která stála v Míkajášově domě.

17:4  On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.

17:4  Reddidit igitur eos matri suæ : quæ tulit ducentos argenteos, et dedit eos argentario, ut faceret ex eis sculptile atque conflatile, quod fuit in domo Michæ.

17:5  And he separated also therein a little temple for the god, and made an ephod, and theraphim, that is to say, a priestly garment, and idols: and he filled the hand of one of his sons, and he became his priest.

17:5  And the man Micah had an house of gods, and made an ephod, and teraphim, and consecrated one of his sons, who became his priest.

17:5  Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz.

17:5  Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze.

17:5  Ten muž Míka měl dům bohů, zhotovil si efód a domácího bůžka. Zplnomocnil jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem.

17:5  Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.

17:5  Qui ædiculam quoque in ea deo separavit, et fecit ephod, et theraphim, id est, vestem sacerdotalem, et idola : implevitque unius filiorum suorum manum, et factus est ei sacerdos.

17:6  In those days there was no king in Israel, but every one did that which seemed right to himself.

17:6  In those days there was no king in Israel, but every man did that which was right in his own eyes.

17:6  V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.

17:6  Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

17:6  V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.

17:6  Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.

17:6  In diebus illis non erat rex in Israël, sed unusquisque quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat.

17:7  There was also another young man of Bethlehem Juda, of the kindred thereof: and he was a Levite, and dwelt there.

17:7  And there was a young man out of Beth–lehem–judah of the family of Judah, who was a Levite, and he sojourned there.

17:7  Byl jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host.

17:7  V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu.

17:7  Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec.

17:7  Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.

17:7  Fuit quoque alter adolescens de Bethlehem Juda, ex cognatione ejus : eratque ipse Levites, et habitabat ibi.

17:8  Now he went out from the city of Bethlehem, and desired to sojourn wheresoever he should find it convenient for him. And when he was come to mount Ephraim, as he was on his journey, and had turned aside a little into the house of Michas,

17:8  And the man departed out of the city from Beth–lehem–judah to sojourn where he could find a place: and he came to mount Ephraim to the house of Micah, as he journeyed.

17:8  Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne. Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu.

17:8  Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.

17:8  Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, ⌈jak konal svou pouť.⌉

17:8  Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.

17:8  Egressusque de civitate Bethlehem, peregrinari voluit ubicumque sibi commodum reperisset. Cumque venisset in montem Ephraim, iter faciens, et declinasset parumper in domum Michæ,

17:9  He was asked by him whence he came. And he answered: I am a Levite of Bethlehem Juda, and I am going to dwell where I can, and where I shall find a place to my advantage.

17:9  And Micah said unto him, Whence comest thou? And he said unto him, I am a Levite of Beth–lehem–judah, and I go to sojourn where I may find a place.

17:9  Míka se ho otázal: „Odkud přicházíš?“ Odpověděl mu: „Jsem lévijec z judského Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne.“

17:9  „Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka. „Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.

17:9  Tu se ho Míka zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne.

17:9  Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.

17:9  interrogatus est ab eo unde venisset. Qui respondit : Levita sum de Bethlehem Juda, et vado ut habitem ubi potuero, et utile mihi esse perspexero.

17:10  And Michas said: Stay with me, and be unto me a father and a priest, and I will give thee every year ten pieces of silver, and a double suit of apparel, and thy victuals.

17:10  And Micah said unto him, Dwell with me, and be unto me a father and a priest, and I will give thee ten shekels of silver by the year, and a suit of apparel, and thy victuals. So the Levite went in.

17:10  Míka mu navrhl: „Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset šekelů stříbra ročně, ošacení a stravu.“ Lévijec na to přistoupil.

17:10  „Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“

17:10  Nato mu Míka řekl: Zůstaň se mnou a buď mi otcem a knězem. Já ti dám deset šekelů stříbra na rok, ⌈řádné ošacení⌉ a stravu. Lévita tedy šel.

17:10  I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.

17:10  Dixitque Michas : Mane apud me, et esto mihi parens ac sacerdos : daboque tibi per annos singulos decem argenteos, ac vestem duplicem, et quæ ad victum sunt necessaria.

17:11  He was content, and abode with the man, and was unto him as one of his sons.

17:11  And the Levite was content to dwell with the man; and the young man was unto him as one of his sons.

17:11  Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů.

17:11  A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů.

17:11  A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů.

17:11  Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.

17:11  Acquievit, et mansit apud hominem, fuitque illi quasi unus de filiis.

17:12  And Michas filled his hand, and had the young man with him for his priest, saying:

17:12  And Micah consecrated the Levite; and the young man became his priest, and was in the house of Micah.

17:12  Míka lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově domě.

17:12  Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.

17:12  Míka lévitu zplnomocnil, on se stal jeho kněžským služebníkem a zůstal v Míkově domě.

17:12  I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.

17:12  Implevitque Michas manum ejus, et habuit puerum sacerdotem apud se :

17:13  Now I know God will do me good, since I have a priest of the race of the Levites.

17:13  Then said Micah, Now know I that the Lord will do me good, seeing I have a Levite to my priest.

17:13  Míka si řekl: „Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce.“

17:13  Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“

17:13  Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita.

17:13  Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.

17:13  Nunc scio, dicens, quod benefaciet mihi Deus habenti Levitici generis sacerdotem.