DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 137

137:1  For David himself. I will praise thee, O Lord, with my whole heart: for thou hast heard the words of my mouth. I will sing praise to thee in the sight of the angels:

137:1  By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, when we remembered Zion.

137:1  U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

137:1  Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.

137:1  U řek babylonských -- tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón.

137:1  Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

137:1  By the rivers of Babylon, there we sat down, yes, we wept, when we remembered Zion.

137:1  By the rivers of Babylon, there we sat down. Yes, we wept, when we remembered Zion.

137:1  By the rivers of Babylon, there we sat down, yes, we wept, when we remembered Zion.

137:1  Ipsi David. Confitebor tibi, Domine, in toto corde meo, quoniam audisti verba oris mei. In conspectu angelorum psallam tibi ;

137:2  I will worship towards thy holy temple, and I will give glory to thy name. For thy mercy, and for thy truth: for thou hast magnified thy holy name above all.

137:2  We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.

137:2  Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,

137:2  V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.

137:2  Své lyry jsme tam věšeli na topoly,

137:2  Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

137:2  We hung our harps upon the willows in the midst of it.

137:2  On the willows in its midst, we hung up our harps.

137:2  We hanged our harps on the willows in the middle thereof.

137:2  adorabo ad templum sanctum tuum, et confitebor nomini tuo : super misericordia tua et veritate tua ; quoniam magnificasti super omne, nomen sanctum tuum.

137:3  In what day soever I shall call upon thee, hear me: thou shalt multiply strength in my soul.

137:3  For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us required of us mirth, saying, Sing us one of the songs of Zion.

137:3  když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

137:3  Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“

137:3  neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní!

137:3  A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

137:3  For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us [required of us] mirth, [saying], Sing us [one] of the songs of Zion.

137:3  For there, those who led us captive asked us for songs. Those who tormented us demanded songs of joy: "Sing us one of the songs of Zion!"

137:3  For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us required of us mirth, saying, Sing us one of the songs of Zion.

137:3  In quacumque die invocavero te, exaudi me ; multiplicabis in anima mea virtutem.

137:4  May all the kings of the earth give glory to thee: for they have heard all the words of thy mouth.

137:4  How shall we sing the Lord’s song in a strange land?

137:4  Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

137:4  Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?

137:4  Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?

137:4  Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

137:4  How shall we sing the LORD'S song in a foreign land?

137:4  How can we sing the Lord's song in a foreign land?

137:4  How shall we sing the LORD's song in a strange land?

137:4  Confiteantur tibi, Domine, omnes reges terræ, quia audierunt omnia verba oris tui.

137:5  And let them sing in the ways of the Lord: for great is the glory of the Lord.

137:5  If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget her cunning.

137:5  Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

137:5  Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!

137:5  Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice.

137:5  Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

137:5  If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget [her skill].

137:5  If I forget you, Jerusalem, let my right hand forget its skill.

137:5  If I forget you, O Jerusalem, let my right hand forget her cunning.

137:5  Et cantent in viis Domini, quoniam magna est gloria Domini ;

137:6  For the Lord is high, and looketh on the low: and the high he knoweth afar off.

137:6  If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

137:6  Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

137:6  Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!

137:6  Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.

137:6  Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

137:6  If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

137:6  Let my tongue stick to the roof of my mouth if I do not remember you; if I do not prefer Jerusalem above my chief joy.

137:6  If I do not remember you, let my tongue stick to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

137:6  quoniam excelsus Dominus, et humilia respicit, et alta a longe cognoscit.

137:7  If I shall walk in the midst of tribulation, thou wilt quicken me: and thou hast stretched forth thy hand against the wrath of my enemies: and thy right hand hath saved me.

137:7  Remember, O Lord, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase it, rase it, even to the foundation thereof.

137:7  Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

137:7  Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“

137:7  Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma -- jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů!

137:7  Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

137:7  Remember, O LORD, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Raze [it], raze [it], [even] to its foundation.

137:7  Remember, Lord, against the children of Edom, the day of Jerusalem; who said, "Raze it! Raze it even to its foundation!"

137:7  Remember, O LORD, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Raze it, raze it, even to the foundation thereof.

137:7  Si ambulavero in medio tribulationis, vivificabis me ; et super iram inimicorum meorum extendisti manum tuam, et salvum me fecit dextera tua.

137:8  The Lord will repay for me: thy mercy, O Lord, endureth for ever: O despise not the works of thy hands.

137:8  O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy shall he be, that rewardeth thee as thou hast served us.

137:8  Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

137:8  Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!

137:8  Dcero babylonská, budeš zničena -- blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila.

137:8  Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

137:8  O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy [shall he be], that rewardeth thee as thou hast served us.

137:8  Daughter of Babylon, doomed to destruction, he will be happy who rewards you, as you have served us.

137:8  O daughter of Babylon, who are to be destroyed; happy shall he be, that rewards you as you have served us.

137:8  Dominus retribuet pro me. Domine, misericordia tua in sæculum ; opera manuum tuarum ne despicias.

137:9  Happy shall he be, that taketh and dasheth thy little ones against the stones.

137:9  Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

137:9  Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!

137:9  Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu.

137:9  Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

137:9  Happy [shall he be], that taketh and dasheth thy little ones against the stones.

137:9  Happy shall he be, who takes and dashes your little ones against the rock.

137:9  Happy shall he be, that takes and dashes your little ones against the stones.