DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes - 6

6:1  There is also another evil, which I have seen under the sun, and that frequent among men:

6:1  There is an evil which I have seen under the sun, and it is common among men:

6:1  Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:

6:1  Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:

6:1  Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a ⌈velmi na člověka doléhá:⌉

6:1  Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

6:1  Est et aliud malum quod vidi sub sole, et quidem frequens apud homines :

6:2  A man to whom God hath given riches, and substance, and honour, and his soul wanteth nothing of all that he desireth: yet God doth not give him power to eat thereof, but a stranger shall eat it up. This is vanity and a great misery.

6:2  A man to whom God hath given riches, wealth, and honour, so that he wanteth nothing for his soul of all that he desireth, yet God giveth him not power to eat thereof, but a stranger eateth it: this is vanity, and it is an evil disease.

6:2  Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.

6:2  Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!

6:2  Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc.

6:2  Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

6:2  vir cui dedit Deus divitias, et substantiam, et honorem, et nihil deest animæ suæ ex omnibus quæ desiderat ; nec tribuit ei potestatem Deus ut comedat ex eo, sed homo extraneus vorabit illud : hoc vanitas et miseria magna est.

6:3  If a man beget a hundred children, and live many years, and attain to a great age, and his soul make no use of the goods of his substance, and he be without burial: of this man I pronounce, that the untimely born is better than he.

6:3  If a man beget an hundred children, and live many years, so that the days of his years be many, and his soul be not filled with good, and also that he have no burial; I say, that an untimely birth is better than he.

6:3  Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.

6:3  Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!

6:3  Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budou–li mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a ⌈nebude mít ani pohřeb, pak⌉ je na tom potracený plod lépe než on.

6:3  Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

6:3  Si genuerit quispiam centum liberos, et vixerit multos annos, et plures dies ætatis habuerit, et anima illius non utatur bonis substantiæ suæ, sepulturaque careat : de hoc ergo pronuntio quod melior illo sit abortivus.

6:4  For he came in vain, and goeth to darkness, and his name shall be wholly forgotten.

6:4  For he cometh in with vanity, and departeth in darkness, and his name shall be covered with darkness.

6:4  Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;

6:4  Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,

6:4  Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno.

6:4  Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

6:4  Frustra enim venit, et pergit ad tenebras, et oblivione delebitur nomen ejus.

6:5  He hath not seen the sun, nor known the distance of good and evil:

6:5  Moreover he hath not seen the sun, nor known any thing: this hath more rest than the other.

6:5  ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.

6:5  nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.

6:5  Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž.

6:5  Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

6:5  Non vidit solem, neque cognovit distantiam boni et mali.

6:6  Although he lived two thousand years, and hath not enjoyed good things: do not all make haste to one place?

6:6  Yea, though he live a thousand years twice told, yet hath he seen no good: do not all go to one place?

6:6  A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?

6:6  Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?

6:6  I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na ⌈stejné místo?⌉

6:6  A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

6:6  Etiam si duobus millibus annis vixerit, et non fuerit perfruitus bonis, nonne ad unum locum properant omnia ?

6:7  All the labour of man is for his mouth, but his soul shall not be filled.

6:7  All the labour of man is for his mouth, and yet the appetite is not filled.

6:7  Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.

6:7  Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.

6:7  Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní.

6:7  Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

6:7  Omnis labor hominis in ore ejus ; sed anima ejus non implebitur.

6:8  What hath the wise man more than the fool? and what the poor man, but to go thither, where there is life?

6:8  For what hath the wise more than the fool? what hath the poor, that knoweth to walk before the living?

6:8  A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?

6:8  Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?

6:8  Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat ⌈před živými?⌉

6:8  Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

6:8  Quid habet amplius sapiens a stulto ? et quid pauper, nisi ut pergat illuc ubi est vita ?

6:9  Better it is to see what thou mayst desire, than to desire that which thou canst not know. But this also is vanity, and presumption of spirit.

6:9  Better is the sight of the eyes than the wandering of the desire: this is also vanity and vexation of spirit.

6:9  Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.

6:9  Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.

6:9  Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem.

6:9  Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

6:9  Melius est videre quod cupias, quam desiderare quod nescias. Sed et hoc vanitas est, et præsumptio spiritus.

6:10  He that shall be, his name is already called: and it is known, that he is a man, and cannot contend in judgment with him that is stronger than himself.

6:10  That which hath been is named already, and it is known that it is man: neither may he contend with him that is mightier than he.

6:10  Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.

6:10  Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.

6:10  To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on.

6:10  Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

6:10  Qui futurus est, jam vocatum est nomen ejus ; et scitur quod homo sit, et non possit contra fortiorem se in judicio contendere.

6:11  There are many words that have much vanity in disputing.

6:11  Seeing there be many things that increase vanity, what is man the better?

6:11  Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?

6:11  Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?

6:11  Mnohá slova totiž množí marnost. ⌈Jakou z toho má člověk výhodu?⌉

6:11  A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

6:11  Verba sunt plurima, multamque in disputando habentia vanitatem.

6:12  For who knoweth what is good for man in this life, all the days of his vain life which he spendeth as a shadow? for who can tell a man what shall be after him under the sun?

6:12  Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?

6:12  Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?

6:12  Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, ⌈v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín?⌉ ⌈Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm?⌉

6:12  Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?