CzeB21 - Ezekiel - 2

2:1  „Synu člověčí,“ řekl mi, „postav se na nohy. Chci s tebou mluvit.“

2:2  Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.

2:3  „Synu člověčí,“ řekl mi, „posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali.

2:4  Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘

2:5  Ať už poslechnou nebo ne – vždyť je to banda vzbouřenců – aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka.

2:6  Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů – vždyť je to banda vzbouřenců.

2:7  Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne – vždyť jsou to vzbouřenci.

2:8  Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“

2:9  Podíval jsem se a hle – proti mně natažená ruka a v ní svitek.

2:10  Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.