CzeB21 - Ezekiel - 24

24:1  Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:

24:2  „Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes babylonský král oblehl Jeruzalém.

24:3  Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm.

24:4  Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi,

24:5  ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá!

24:6  Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane.

24:7  To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach.

24:8  Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!

24:9  Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici.

24:10  Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí!

24:11  Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí.

24:12  Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!

24:13  Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě.

24:14  To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

24:15  Dostal jsem slovo Hospodinovo:

24:16  „Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza.

24:17  Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“

24:18  Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.

24:19  Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“

24:20  Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo:

24:21  Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči,

24:22  budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb,

24:23  hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat.

24:24  Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

24:25  Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery.

24:26  V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil.

24:27  V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“