DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Isaiah - 17

17:1  The burden of Damascus. Behold Damascus shall cease to be a city, and shall be as a ruinous heap of stones.

17:1  The burden of Damascus. Behold, Damascus is taken away from being a city, and it shall be a ruinous heap.

17:1  Výnos o Damašku: „Hle, Damašek přestane být městem, stane se hromadou sutin.

17:1  Ortel nad Damaškem: Hle, Damašek přestane být městem, bude z něj pouhá hromada trosek!

17:1  Prorocký výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin.

17:1  Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.

17:1  Onus Damasci. Ecce Damascus desinet esse civitas, et erit sicut acervus lapidum in ruina.

17:2  The cities of Aroer shall be left for flocks, and they shall rest there, and there shall be none to make them afraid.

17:2  The cities of Aroer are forsaken: they shall be for flocks, which shall lie down, and none shall make them afraid.

17:2  Opuštěná města Aróeru budou patřit stádům; tam budou odpočívat a nikdo je nevyděsí.

17:2  Jeho města budou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stáda a nebude, kdo by je odehnal.

17:2  Města Aróeru budou opuštěna, budou patřit stádům -- ta budou uléhat a nebude, kdo by je vyplašil.

17:2  Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.

17:2  Derelictæ civitates Aroër gregibus erunt, et requiescent ibi, et non erit qui exterreat.

17:3  And aid shall cease from Ephraim, and the kingdom from Damascus: and the remnant of Syria shall be as the glory of the children of Israel: saith the Lord of hosts.

17:3  The fortress also shall cease from Ephraim, and the kingdom from Damascus, and the remnant of Syria: they shall be as the glory of the children of Israel, saith the Lord of hosts.

17:3  Zanikne pevnost v Efrajimu i království v Damašku. S pozůstatkem Aramejců to padne jako se slávou Izraelců, je výrok Hospodina zástupů.“

17:3  Efraim přijde o svoji pevnost, Damašek přestane být královstvím a pozůstatek Aramu dopadne jako sláva Izraelců – tak praví Hospodin zástupů.

17:3  Zmizí pevnost z Efrajima i království z Damašku. S ostatkem Aramejců to dopadne jako se slávou synů Izraele, je výrok Hospodina zástupů.

17:3  I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.

17:3  Et cessabit adjutorium ab Ephraim, et regnum a Damasco ; et reliquiæ Syriæ sicut gloria filiorum Israël erunt, dicit Dominus exercituum.

17:4  And it shall come to pass in that day, that the glory of Jacob shall be made thin, and the fatness of his flesh shall grow lean.

17:4  And in that day it shall come to pass, that the glory of Jacob shall be made thin, and the fatness of his flesh shall wax lean.

17:4  „V onen den vybledne Jákobova sláva a jeho tučné tělo zhubne.

17:4  V ten den Jákobova sláva uvadne a jeho vypasené tělo vyhubne.

17:4  I stane se v onen den, že Jákobova sláva zeslábne a jeho vykrmené tělo zhubne.

17:4  I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.

17:4  Et erit in die illa : attenuabitur gloria Jacob, et pinguedo carnis ejus marcescet.

17:5  And it shall be as when one gathereth in the harvest that which remaineth, and his arm shall gather the ears of corn: and it shall be as he that seeketh ears in the vale of Raphaim.

17:5  And it shall be as when the harvestman gathereth the corn, and reapeth the ears with his arm; and it shall be as he that gathereth ears in the valley of Rephaim.

17:5  Bude tomu, jako když se při žni sklízí obilí, když se do náručí shromažďují klasy, jako když se klasy posbírají v dolině Refájců.

17:5  Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shromažďují klasy v náručí; bude to, jako když se sbírají klasy v údolí Refaim.

17:5  A dopadne, jako když žnec sklízí nepožaté obilí a jeho paže kosí klasy -- bude to jako sbírání klasů v údolí Refájců.

17:5  Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.

17:5  Et erit sicut congregans in messe quod restiterit, et brachium ejus spicas leget ; et erit sicut quærens spicas in valle Raphaim.

17:6  And the fruit thereof that shall be left upon it, shall be as one cluster of grapes, and as the shaking of the olive tree, two or three berries in the top of a bough, or four or five upon the top of the tree, saith the Lord the God of Israel.

17:6  Yet gleaning grapes shall be left in it, as the shaking of an olive tree, two or three berries in the top of the uppermost bough, four or five in the outmost fruitful branches thereof, saith the Lord God of Israel.

17:6  Zbudou pak jen paběrky jako při srážení oliv, dvě tři olivky na samém vršku a čtyři pět na plodných větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele.“

17:6  Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích – tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.

17:6  Zůstanou na něm paběrky, jako po otlučení olivy: Dvě, tři olivky na samém vrcholu, čtyři, pět na jejích plodících větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele.

17:6  Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.

17:6  Et relinquetur in eo sicut racemus et sicut excussio oleæ duarum vel trium olivarum in summitate rami, sive quatuor aut quinque in cacuminibus ejus fructus ejus, dicit Dominus Deus Israël.

17:7  In that day man shall bow down himself to his Maker, and his eyes shall look to the Holy One of Israel.

17:7  At that day shall a man look to his Maker, and his eyes shall have respect to the Holy One of Israel.

17:7  V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele.

17:7  V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.

17:7  V onen den bude člověk vzhlížet ke svému Tvůrci a jeho oči budou s úctou hledět ke Svatému Izraele.

17:7  V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.

17:7  In die illa inclinabitur homo ad factorem suum, et oculi ejus ad Sanctum Israël respicient ;

17:8  And he shall not look to the altars which his hands made; and he shall not have respect to the things that his fingers wrought, such as groves and temples.

17:8  And he shall not look to the altars, the work of his hands, neither shall respect that which his fingers have made, either the groves, or the images.

17:8  Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ani nebude patřit na to, co vyrobil svými prsty, na posvátné kůly a kadidlové oltáříky.

17:8  Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.

17:8  Nebude vzhlížet k oltářům, dílu svých rukou; nebude s úctou hledět na to, co zhotovily jeho prsty, na ašéry a kadidlové oltáře.

17:8  A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.

17:8  et non inclinabitur ad altaria quæ fecerunt manus ejus ; et quæ operati sunt digiti ejus non respiciet lucos et delubra.

17:9  In that day his strong cities shall be forsaken, as the ploughs, and the corn that were left before the face of the children of Israel, and thou shalt be desolate.

17:9  In that day shall his strong cities be as a forsaken bough, and an uppermost branch, which they left because of the children of Israel: and there shall be desolation.

17:9  V onen den budou jeho záštitná města jako opuštěné a houštím zarostlé vrcholky, jež pronárody opustily před syny Izraele; zpustnou.

17:9  V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele – všude samá pustina.

17:9  V ten den budou jeho bezpečná města ⌈jako opuštěná houština nebo pahorek, který opustili nepřátelé⌉ před syny Izraele. Země bude zcela opuštěná.

17:9  V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.

17:9  In die illa erunt civitates fortitudinis ejus derelictæ sicut aratra, et segetes quæ derelictæ sunt a facie filiorum Israël ; et eris deserta.

17:10  Because thou hast forgotten God thy saviour, and hast not remembered thy strong helper: therefore shalt thou plant good plants, and shalt sow strange seed.

17:10  Because thou hast forgotten the God of thy salvation, and hast not been mindful of the rock of thy strength, therefore shalt thou plant pleasant plants, and shalt set it with strange slips:

17:10  Vždyť jsi zapomněla na Boha, svou spásu, nepamatovala jsi na svoji záštitnou skálu. Proto vysazuješ sadbu rozkoší a pěstuješ cizokrajnou révu.

17:10  Zapomněla jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rostliny a pěstuješ si révu z ciziny,

17:10  Ano, zapomněla jsi na Boha své záchrany a na skálu svého bezpečí nepamatuješ. Proto, ačkoliv vysazuješ nejlíbeznější sadbu a zaséváš cizokrajnou révu,

17:10  Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,

17:10  Quia oblitus es Dei salvatoris tui, et fortis adjutoris tui non es recordata : propterea plantabis plantationem fidelem, et germen alienum seminabis ;

17:11  In the day of thy planting shall be the wild grape, and in the morning thy seed shall flourish: the harvest is taken away in the day of inheritance, and shall grieve thee much.

17:11  In the day shalt thou make thy plant to grow, and in the morning shalt thou make thy seed to flourish: but the harvest shall be a heap in the day of grief and of desperate sorrow.

17:11  V den, kdy je sázíš, oplocuješ je, za jitra pečuješ, aby tvá setba vyrašila. Ale žeň prchne v den nemoci a bolesti nevyléčitelné.

17:11  i kdyby ti vypučely ještě v den sadby, ještě to ráno kdyby ti rozkvetly, sklizeň ti ale najednou zmizí v den choroby a hrozné bolesti.

17:11  v den své ⌈setby ji oplotíš a⌉ ráno ⌈tvé semeno bude⌉ vzkvétat, avšak sklizeň v den tvé nemoci a nevyléčitelné bolesti uletí.

17:11  V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou.

17:11  in die plantationis tuæ labrusca, et mane semen tuum florebit ; ablata est messis in die hæreditatis, et dolebit graviter.

17:12  Woe to the multitude of many people, like the multitude of the roaring sea: and the tumult of crowds, like the noise of many waters.

17:12  Woe to the multitude of many people, which make a noise like the noise of the seas; and to the rushing of nations, that make a rushing like the rushing of mighty waters!

17:12  Běda! Hluk četných čeledí lidských hlučí jak hlučící moře, hukot národů hučí podoben hukotu dravých vod.

17:12  Běda bouřícím davům lidí jako když bouří moře při bouři! Běda národům burácejícím jako burácejí vody v peřejích!

17:12  Běda! Rachot mnohých národů! Budou burácet jako burácení moří. Hukot lidí! Budou hučet jako hukot mocných vod.

17:12  Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí,

17:12  Væ multitudini populorum multorum, ut multitudo maris sonantis ; et tumultus turbarum, sicut sonitus aquarum multarum.

17:13  Nations shall make a noise like the noise of waters overflowing, but he shall rebuke him, and he shall flee far off: and he shall be carried away as the dust of the mountains before the wind, and as a whirlwind before a tempest.

17:13  The nations shall rush like the rushing of many waters: but God shall rebuke them, and they shall flee far off, and shall be chased as the chaff of the mountains before the wind, and like a rolling thing before the whirlwind.

17:13  Národy hučí jak hukot mnohých vod, leč okřikne je a utekou daleko, hnány jako plevy větrem po horách a jako chmýří ve vichřici.

17:13  Ač burácejí národy jako burácením vod mohutných, až on je okřikne, uprchnou do dáli jako plevy hnané větrem po kopcích, jako chmýří ve vichřici.

17:13  Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a utečou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jako prašný vír před vichřicí.

17:13  Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.

17:13  Sonabunt populi sicut sonitus aquarum inundantium, et increpabit eum, et fugiet procul ; et rapietur sicut pulvis montium a facie venti, et sicut turbo coram tempestate.

17:14  In the time of the evening, behold there shall be trouble: the morning shall come, and he shall not be: this is the portion of them that have wasted us, and the lot of them that spoiled us.

17:14  And behold at eveningtide trouble; and before the morning he is not. This is the portion of them that spoil us, and the lot of them that rob us.

17:14  Z večera ještě plno hrůzy, a než vzejde jitro, je po všem. Takový je úděl těch, kteří nás plení, los těch, kdo nás olupují.

17:14  S večerem přicházejí náhlé hrůzy, než se však rozední, už jsou pryč. Takový je úděl těch, kdo nás plení, takový osud těch, kdo nás drancují.

17:14  Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás plení, a los těch, kdo na nás kořistí.

17:14  Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.

17:14  In tempore vespere, et ecce turbatio ; in matutino, et non subsistet. Hæc est pars eorum qui vastaverunt nos, et sors diripientium nos.