DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Jonah - 2

2:1  Now the Lord prepared a great fish to swallow up Jonah: and Jonah was in the belly of a fish for three days and three nights.

2:1  Then Jonah prayed unto the Lord his God out of the fish’s belly,

2:1  Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.

2:1  Hospodin však zařídil, aby Jonáše spolkla jedna veliká ryba, a Jonáš v jejím břiše strávil tři dny a tři noci.

2:1  Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.

2:1  I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,

2:1  Then Jonah prayed to the LORD his God out of the fish's belly,

2:1  Then Jonah prayed to the Lord, his God, out of the fish's belly.

2:1  Then Jonah prayed to the LORD his God out of the fish's belly,

2:1  Et præparavit Dominus piscem grandem ut deglutiret Jonam : et erat Jonas in ventre piscis tribus diebus et tribus noctibus.

2:2  And Jonah prayed to the Lord, his God, out of the belly of the fish.

2:2  And said, I cried by reason of mine affliction unto the Lord, and he heard me; out of the belly of hell cried I, and thou heardest my voice.

2:2  I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl:

2:2  V břiše té ryby se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu,

2:2  Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby

2:2  A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj.

2:2  And said, I cried by reason of my affliction to the LORD, and he heard me; out of the belly of hell cried I, [and] thou heardst my voice.

2:2  He said, "I called because of my affliction to the Lord. He answered me. Out of the belly of Sheol I cried. You heard my voice.

2:2  And said, I cried by reason of my affliction to the LORD, and he heard me; out of the belly of hell cried I, and you heard my voice.

2:2  Et oravit Jonas ad Dominum Deum suum de ventre piscis,

2:3  And he said: I cried out of my affliction to the Lord, and he heard me: I cried out of the belly of hell, and thou hast heard my voice.

2:3  For thou hadst cast me into the deep, in the midst of the seas; and the floods compassed me about: all thy billows and thy waves passed over me.

2:3  „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.

2:3  a řekl toto: „Volal jsem ve své úzkosti k Hospodinu, ať mi odpoví. Křičel jsem z útrob záhrobí, abys vyslyšel mé volání.

2:3  a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas.

2:3  Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.

2:3  For thou hadst cast me into the deep, in the midst of the seas; and the floods encompassed me: all thy billows and thy waves passed over me.

2:3  For you threw me into the depths, in the heart of the seas. The flood was all around me. All your waves and your billows passed over me.

2:3  For you had cast me into the deep, in the middle of the seas; and the floods compassed me about: all your billows and your waves passed over me.

2:3  et dixit : Clamavi de tribulatione mea ad Dominum, et exaudivit me ; de ventre inferi clamavi, et exaudisti vocem meam.

2:4  And thou hast cast me forth into the deep, in the heart of the sea, and a flood hast compassed me: all thy billows, and thy waves have passed over me.

2:4  Then I said, I am cast out of thy sight; yet I will look again toward thy holy temple.

2:4  Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.

2:4  Uvrhl jsi mě do hlubin, doprostřed moře mě strhl vír. Pohřben jsem tvými příboji, zavalen tvými vlnami.

2:4  Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.

2:4  Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.

2:4  Then I said, I am cast out of thy sight; yet I will look again towards thy holy temple.

2:4  I said, 'I have been banished from your sight; yet I will look again toward your holy temple.'

2:4  Then I said, I am cast out of your sight; yet I will look again toward your holy temple.

2:4  Et projecisti me in profundum in corde maris, et flumen circumdedit me : omnes gurgites tui, et fluctus tui super me transierunt.

2:5  And I said: I am cast away out of the sight of thy eyes: but yet I shall see the holy temple again.

2:5  The waters compassed me about, even to the soul: the depth closed me round about, the weeds were wrapped about my head.

2:5  A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám!

2:5  Myslel jsem, že jsem odehnán, že na mě nespočineš očima. Jak bych se ještě mohl podívat na tvůj svatý chrám?

2:5  Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán ⌈od tvého zraku.⌉ ⌈Moci tak znovu⌉ hledět na tvůj svatý chrám!

2:5  Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.

2:5  The waters encompassed me, [even] to the soul: the depth inclosed me on every side, the weeds were wrapped about my head.

2:5  The waters surrounded me, even to the soul. The deep was around me. The weeds were wrapped around my head.

2:5  The waters compassed me about, even to the soul: the depth closed me round about, the weeds were wrapped about my head.

2:5  Et ego dixi : Abjectus sum a conspectu oculorum tuorum ; verumtamen rursus videbo templum sanctum tuum.

2:6  The waters compassed me about even to the soul: the deep hath closed me round about, the sea hath covered my head.

2:6  I went down to the bottoms of the mountains; the earth with her bars was about me for ever: yet hast thou brought up my life from corruption, O Lord my God.

2:6  Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu.

2:6  Voda mě obklopila ze všech stran, kolem dokola je hlubina, má hlava tone v chaluhách.

2:6  Voda mě obstoupila ⌈až k duši,⌉ obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu.

2:6  Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.

2:6  I went down to the bottoms of the mountains; the earth with her bars [was] about me for ever: yet hast thou brought up my life from corruption, O LORD my God.

2:6  I went down to the bottoms of the mountains. The earth barred me in forever: yet have you brought up my life from the pit, Lord my God.

2:6  I went down to the bottoms of the mountains; the earth with her bars was about me for ever: yet have you brought up my life from corruption, O LORD my God.

2:6  Circumdederunt me aquæ usque ad animam : abyssus vallavit me, pelagus operuit caput meum.

2:7  I went down to the lowest parts of the mountains: the bars of the earth have shut me up for ever: and thou wilt bring up my life from corruption, O Lord, my God.

2:7  When my soul fainted within me I remembered the Lord: and my prayer came in unto thee, into thine holy temple.

2:7  Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!

2:7  Ke kořenům hor se propadám, závora země za mnou navždy zapadla. Tys mě však z propasti vyzvedl, Hospodine, Bože můj!

2:7  Sestoupil jsem k základům hor, ⌈země za mnou navěky zavřela své závory,⌉ ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.

2:7  Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.

2:7  When my soul fainted within me I remembered the LORD: and my prayer came to thee, into thy holy temple.

2:7  "When my soul fainted within me, I remembered the Lord. My prayer came in to you, into your holy temple.

2:7  When my soul fainted within me I remembered the LORD: and my prayer came in to you, into your holy temple.

2:7  Ad extrema montium descendi ; terræ vectes concluserunt me in æternum : et sublevabis de corruptione vitam meam, Domine Deus meus.

2:8  When my soul was in distress within me, I remembered the Lord: that my prayer may come to thee, unto the holy temple.

2:8  They that observe lying vanities forsake their own mercy.

2:8  Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.

2:8  Když už mě život opouštěl, na Hospodina jsem se rozpomněl. Má modlitba k tobě dolehla, našla tvůj svatý chrám.

2:8  Když ⌈ve mně umdlévala má duše,⌉ rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu.

2:8  Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.

2:8  They that observe lying vanities forsake their own mercy.

2:8  Those who regard lying vanities forsake their own mercy.

2:8  They that observe lying vanities forsake their own mercy.

2:8  Cum angustiaretur in me anima mea, Domini recordatus sum : ut veniat ad te oratio mea, ad templum sanctum tuum.

2:9  They that in vain observe vanities, forsake their own mercy.

2:9  But I will sacrifice unto thee with the voice of thanksgiving; I will pay that that I have vowed. Salvation is of the Lord.

2:9  Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.

2:9  Ti, kdo marné nicotnosti ctí, sami se zbavují věrnosti.

2:9  ⌈Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem,⌉ opouštějí svou věrnost.

2:9  Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina.

2:9  But I will sacrifice to thee with the voice of thanksgiving; I will pay [that] which I have vowed. Salvation [is] of the LORD.

2:9  But I will sacrifice to you with the voice of thanksgiving. I will pay that which I have vowed. Salvation belongs to the Lord."

2:9  But I will sacrifice to you with the voice of thanksgiving; I will pay that that I have vowed. Salvation is of the LORD.

2:9  Qui custodiunt vanitates frustra, misericordiam suam derelinquunt.

2:10  But I with the voice of praise will sacrifice to thee: I will pay whatsoever I have vowed for my salvation to the Lord.

2:10  And the Lord spake unto the fish, and it vomited out Jonah upon the dry land.

2:10  Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“

2:10  Já ti však s vděčným voláním přinášet budu oběti. Co slíbil jsem, to vyplním. U Hospodina je spasení!“

2:10  Ale já ti budu obětovat ⌈za zvuku písně díků;⌉ co jsem slíbil, splním. Záchrana ⌈je v⌉ Hospodinu.

2:10  Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh.

2:10  And the LORD spoke to the fish, and it vomited out Jonah upon the dry [land].

2:10  The Lord spoke to the fish, and it vomited out Jonah on the dry land.

2:10  And the LORD spoke to the fish, and it vomited out Jonah on the dry land.

2:10  Ego autem in voce laudis immolabo tibi : quæcumque vovi, reddam pro salute Domino.

2:11  And the Lord spoke to the fish: and it vomited out Jonah upon the dry land.

2:11  I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

2:11  Hospodin pak té rybě přikázal, ať Jonáše vyvrhne na pevninu.

2:11  Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.

2:11  Et dixit Dominus pisci, et evomuit Jonam in aridam.