CzeCSP - Lamentations - 2

2:1  Jak Panovník přikryl dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl z nebes na zem okrasu Izraele, ⌈v den svého hněvu⌉ nepamatoval na podnož svých nohou.

2:2  Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky, ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata.

2:3  Usekl v planoucím hněvu všechny rohy Izraele, stáhl zpět svou pravici před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem.

2:4  Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou ⌈pravici; jako protivník zabil⌉ všechno vzácné oku; ve stanu dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň.

2:5  Panovník se stal nepřítelem, pohltil Izrael, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti, rozmnožil dceři judské smutek a žal.

2:6  Jednal se svým stánkem násilně jako se ⌈zahradní budkou,⌉ zničil své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém hněvu odvrhl krále i kněze.

2:7  Panovník odvrhl svůj oltář, opustil svou svatyni, do ruky nepřítele vydal hradby jeho paláců. ⌈Pozvedli hlas⌉ v Hospodinově domě jako v den svátku.

2:8  Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, ⌈natáhl měřicí šňůru⌉ a neodvrátil svou ruku od ničení. Způsobil, že truchlily val i hradby, společně se zhroutily.

2:9  Její brány se ponořily do země, ⌈zničil a rozlámal⌉ její závory. Její král i její knížata jsou mezi pohanskými národy, není už zákon, ani její proroci nepřijímají vidění od Hospodina.

2:10  Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.

2:11  Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro ⌈zkázu dcery mého lidu,⌉ když děti a kojenci omdlévají na náměstích města.

2:12  Svým matkám říkají: Kde je ⌈obilí a víno?,⌉ zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek.

2:13  ⌈Jak mám o tobě svědčit,⌉ k čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero? S čím tě mám srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza je veliká jako moře. Kdo tě uzdraví?

2:14  Tvoji proroci pro tebe viděli klam a nesmysly; neodhalili tvoji vinu, aby změnili tvůj úděl. Viděli pro tebe klamné a svůdné výnosy.

2:15  Všichni, kdo procházejí kolem, nad tebou tleskají rukama; pošklebují se a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou: To je to město, o kterém říkali: Dokonalost krásy, radost pro celou zemi.

2:16  Všichni tvoji nepřátelé si na tebe otvírají ústa, pošklebují se a skřípou zuby. Říkají: Pohltili jsme ji. Jistě toto je den, na který jsme čekali. ⌈Dočkali jsme se ho a uviděli⌉ jsme ho.

2:17  Hospodin učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka.

2:18  ⌈Jejich srdce křičelo⌉ k Panovníku. Hradbo dcery sijónské, vylévej slzy jako potok ve dne i v noci. Nedopřej si odpočinku, ať nemá pokoje zřítelnice tvého oka.

2:19  Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží.

2:20  Podívej se, Hospodine, a pohleď, s kým jsi takto jednal?! Cožpak mají ženy jíst svůj plod, ⌈zdravě narozené⌉ děti?! Cožpak má být kněz a prorok zabíjen v Panovníkově svatyni?!

2:21  Na zemi po ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi je v den svého hněvu, pobil a neměl soucit.

2:22  Svolal jsi jako na den svátku ⌈ty, kterých se děsím⌉ ze všech stran. V den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nepřežil. Ty, které jsem porodila jako zdravé a vychovala, můj nepřítel zničil.