DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 141

141:1  Of understanding for David, A prayer when he was in the cave.

141:1  Lord, I cry unto thee: make haste unto me; give ear unto my voice, when I cry unto thee.

141:1  Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!

141:1  Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě!

141:1  Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám!

141:1  Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

141:1  A Psalm of David. LORD, I cry to thee: make haste to me; give ear to my voice, when I cry to thee.

141:1  Lord, I have called on you. Come to me quickly! Listen to my voice when I call to you.

141:1  Lord, I cry to you: make haste to me; give ear to my voice, when I cry to you.

141:1  Intellectus David, cum esset in spelunca, oratio.

141:2  I cried to the Lord with my voice: with my voice I made supplication to the Lord.

141:2  Let my prayer be set forth before thee as incense; and the lifting up of my hands as the evening sacrifice.

141:2  Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.

141:2  Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!

141:2  Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar.

141:2  Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

141:2  Let my prayer be set forth before thee [as] incense; [and] the lifting up of my hands [as] the evening sacrifice.

141:2  Let my prayer be set before you like incense; the lifting up of my hands like the evening sacrifice.

141:2  Let my prayer be set forth before you as incense; and the lifting up of my hands as the evening sacrifice.

141:2  Voce mea ad Dominum clamavi, voce mea ad Dominum deprecatus sum.

141:3  In his sight I pour out my prayer, and before him I declare my trouble:

141:3  Set a watch, O Lord, before my mouth; keep the door of my lips.

141:3  Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,

141:3  K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň.

141:3  Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.

141:3  Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

141:3  Set a watch, O LORD, before my mouth; keep the door of my lips.

141:3  Set a watch, Lord, before my mouth. Keep the door of my lips.

141:3  Set a watch, O LORD, before my mouth; keep the door of my lips.

141:3  Effundo in conspectu ejus orationem meam, et tribulationem meam ante ipsum pronuntio :

141:4  When my spirit failed me, then thou knewest my paths. In this way wherein I walked, they have hidden a snare for me.

141:4  Incline not my heart to any evil thing, to practise wicked works with men that work iniquity: and let me not eat of their dainties.

141:4  nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.

141:4  Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci – ať ani neokusím jejich lahůdky!

141:4  Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek.

141:4  Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

141:4  Incline not my heart to [any] evil thing, to practice wicked works with men that work iniquity: and let me not eat of their dainties.

141:4  Do not incline my heart to any evil thing, to practice deeds of wickedness with men who work iniquity. Do not let me eat of their delicacies.

141:4  Incline not my heart to any evil thing, to practice wicked works with men that work iniquity: and let me not eat of their dainties.

141:4  in deficiendo ex me spiritum meum, et tu cognovisti semitas meas. In via hac qua ambulabam absconderunt laqueum mihi.

141:5  I looked on my right hand, and beheld, and there was no one that would know me. Flight hath failed me: and there is no one that hath regard to my soul.

141:5  Let the righteous smite me; it shall be a kindness: and let him reprove me; it shall be an excellent oil, which shall not break my head: for yet my prayer also shall be in their calamities.

141:5  Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.

141:5  Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové – proti jejich zločinům stále modlím se!

141:5  Ať mě spravedlivý ztluče -- bude to milosrdenství; ať mě kárá. ⌈Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji -- a ještě se budu v jejich nouzi⌉ modlit.

141:5  Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

141:5  Let the righteous smite me; [it shall be] a kindness: and let him reprove me; [it shall be] an excellent oil, [which] shall not break my head: for yet my prayer also [shall be] in their calamities.

141:5  Let the righteous strike me, it is kindness; let him reprove me, it is like oil on the head; do not let my head refuse it; Yet my prayer is always against evil deeds.

141:5  Let the righteous smite me; it shall be a kindness: and let him reprove me; it shall be an excellent oil, which shall not break my head: for yet my prayer also shall be in their calamities.

141:5  Considerabam ad dexteram, et videbam, et non erat qui cognosceret me : periit fuga a me, et non est qui requirat animam meam.

141:6  I cried to thee, O Lord: I said: Thou art my hope, my portion in the land of the living.

141:6  When their judges are overthrown in stony places, they shall hear my words; for they are sweet.

141:6  Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.

141:6  Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.

141:6  Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují.

141:6  Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

141:6  When their judges are overthrown in stony places, they shall hear my words; for they are sweet.

141:6  Their judges are thrown down by the sides of the rock. They will hear my words, for they are well spoken.

141:6  When their judges are overthrown in stony places, they shall hear my words; for they are sweet.

141:6  Clamavi ad te, Domine ; dixi : Tu es spes mea, portio mea in terra viventium.

141:7  Attend to my supplication: for I am brought very low. Deliver me from my persecutors; for they are stronger than I.

141:7  Our bones are scattered at the grave’s mouth, as when one cutteth and cleaveth wood upon the earth.

141:7  Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.

141:7  Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich kosti do chřtánu podsvětí!

141:7  Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.

141:7  Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

141:7  Our bones are scattered at the grave's mouth, as when one cutteth and cleaveth [wood] upon the earth.

141:7  "As when one plows and breaks up the earth, our bones are scattered at the mouth of Sheol."

141:7  Our bones are scattered at the grave's mouth, as when one cuts and splits wood on the earth.

141:7  Intende ad deprecationem meam, quia humiliatus sum nimis. Libera me a persequentibus me, quia confortati sunt super me.

141:8  Bring my soul out of prison, that I may praise thy name: the just wait for me, until thou reward me.

141:8  But mine eyes are unto thee, O God the Lord: in thee is my trust; leave not my soul destitute.

141:8  K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,

141:8  Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!

141:8  K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!

141:8  Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

141:8  But my eyes [are] to thee, O GOD the Lord: in thee is my trust; leave not my soul destitute.

141:8  For my eyes are on you, Lord, the Lord. In you, I take refuge. Do not leave my soul destitute.

141:8  But my eyes are to you, O GOD the Lord: in you is my trust; leave not my soul destitute.

141:8  Educ de custodia animam meam ad confitendum nomini tuo ; me exspectant justi donec retribuas mihi.

141:9  Keep me from the snares which they have laid for me, and the gins of the workers of iniquity.

141:9  ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!

141:9  Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců!

141:9  Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti.

141:9  Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

141:9  Keep me from the snare [which] they have laid for me, and the gins of the workers of iniquity.

141:9  Keep me from the snare which they have laid for me, from the traps of the workers of iniquity.

141:9  Keep me from the snares which they have laid for me, and the gins of the workers of iniquity.

141:10  Let the wicked fall into their own nets, whilst that I withal escape.

141:10  Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!

141:10  Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí – já zatím uniknu!

141:10  Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.

141:10  Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

141:10  Let the wicked fall into their own nets, whilst I escape.

141:10  Let the wicked fall together into their own nets, while I pass by.

141:10  Let the wicked fall into their own nets, whilst that I with escape.