DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes - 12

12:1  Remember thy Creator in the days of thy youth, before the time of affliction come, and the years draw nigh of which thou shalt say: They please me not:

12:1  Remember now thy Creator in the days of thy youth, while the evil days come not, nor the years draw nigh, when thou shalt say, I have no pleasure in them;

12:1  Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení“;

12:1  Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než přijdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád!

12:1  Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení;

12:1  A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;

12:1  Memento Creatoris tui in diebus juventutis tuæ, antequam veniat tempus afflictionis, et appropinquent anni de quibus dicas : Non mihi placent ;

12:2  Before the sun, and the light, and the moon, and the stars be darkened, and the clouds return after the rain:

12:2  While the sun, or the light, or the moon, or the stars, be not darkened, nor the clouds return after the rain:

12:2  než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.

12:2  Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než se obloha znovu temnými mraky zatáhne.

12:2  dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti;

12:2  Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;

12:2  antequam tenebrescat sol, et lumen, et luna, et stellæ, et revertantur nubes post pluviam ;

12:3  When the keepers of the house shall tremble, and the strong men shall stagger, and the grinders shall be idle in a small number, and they that look through the holes shall be darkened:

12:3  In the day when the keepers of the house shall tremble, and the strong men shall bow themselves, and the grinders cease because they are few, and those that look out of the windows be darkened,

12:3  V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,

12:3  Strážcové domu se tehdy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.

12:3  v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, ⌈mlečky přestanou pracovat, protože ubyly,⌉ a ty, ⌈kdo se dívají skrze průduchy,⌉ budou temné

12:3  V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken,

12:3  quando commovebuntur custodes domus, et nutabunt viri fortissimi, et otiosæ erunt molentes in minuto numero, et tenebrescent videntes per foramina ;

12:4  And they shall shut the doors in the street, when the grinder's voice shall be low, and they shall rise up at the voice of the bird, and all the daughters of music shall grow deaf.

12:4  And the doors shall be shut in the streets, when the sound of the grinding is low, and he shall rise up at the voice of the bird, and all the daughters of musick shall be brought low;

12:4  a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.

12:4  Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené.

12:4  a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny.

12:4  A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu;

12:4  et claudent ostia in platea, in humilitate vocis molentis, et consurgent ad vocem volucris, et obsurdescent omnes filiæ carminis :

12:5  And they shall fear high things, and they shall be afraid in the way, the almond tree shall flourish, the locust shall be made fat, and the caper tree shall be destroyed: because man shall go into the house of his eternity, and the mourners shall go round about in the street.

12:5  Also when they shall be afraid of that which is high, and fears shall be in the way, and the almond tree shall flourish, and the grasshopper shall be a burden, and desire shall fail: because man goeth to his long home, and the mourners go about the streets:

12:5  A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.

12:5  Tehdy se člověk začne bát výšek a každá cesta hrozbu znamená, mandloň rozkvete bílým květem, příliš těžká je i kobylka a všechna chuť se ztratila. Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící.

12:5  Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají.

12:5  Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;

12:5  excelsa quoque timebunt, et formidabunt in via. Florebit amygdalus, impinguabitur locusta, et dissipabitur capparis, quoniam ibit homo in domum æternitatis suæ, et circuibunt in platea plangentes.

12:6  Before the silver cord be broken, and the golden fillet shrink back, and the pitcher be crushed at the fountain, and the wheel be broken upon the cistern,

12:6  Or ever the silver cord be loosed, or the golden bowl be broken, or the pitcher be broken at the fountain, or the wheel broken at the cistern.

12:6  Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.

12:6  Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme,

12:6  Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny.

12:6  Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí,

12:6  Antequam rumpatur funiculus argenteus, et recurrat vitta aurea, et conteratur hydria super fontem, et confringatur rota super cisternam,

12:7  And the dust return into its earth, from whence it was, and the spirit return to God, who gave it.

12:7  Then shall the dust return to the earth as it was: and the spirit shall return unto God who gave it.

12:7  A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

12:7  než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.

12:7  Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a ⌈duch se navrátí k Bohu,⌉ který jej dal.

12:7  A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.

12:7  et revertatur pulvis in terram suam unde erat, et spiritus redeat ad Deum, qui dedit illum.

12:8  Vanity of vanities, said Ecclesiastes, and all things are vanity.

12:8  Vanity of vanities, saith the preacher; all is vanity.

12:8  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

12:8  Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

12:8  Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.

12:8  Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.

12:8  Vanitas vanitatum, dixit Ecclesiastes, et omnia vanitas.

12:9  And whereas Ecclesiastes was very wise, he taught the people, and declared the things that he had done: and seeking out, he set forth many parables.

12:9  And moreover, because the preacher was wise, he still taught the people knowledge; yea, he gave good heed, and sought out, and set in order many proverbs.

12:9  Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.

12:9  Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví.

12:9  A dodatek: Že byl kazatel moudrý, stále učil lid poznání, uvažoval a bádal, uspořádal mnohá přísloví.

12:9  Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.

12:9  Cumque esset sapientissimus Ecclesiastes, docuit populum, et enarravit quæ fecerat ; et investigans composuit parabolas multas.

12:10  He sought profitable words, and wrote words most right, and full of truth.

12:10  The preacher sought to find out acceptable words: and that which was written was upright, even words of truth.

12:10  Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.

12:10  Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.

12:10  Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, pravdivá slova.

12:10  Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.

12:10  Quæsivit verba utilia, et conscripsit sermones rectissimos ac veritate plenos.

12:11  The words of the wise are as goads, and as nails deeply fastened in, which by the counsel of masters are given from one shepherd.

12:11  The words of the wise are as goads, and as nails fastened by the masters of assemblies, which are given from one shepherd.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.

12:11  Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou zatlučené hřeby – všechny pocházejí od téhož Pastýře.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřebíky zatlučené sběrateli. Byla vydána jedním pastýřem.

12:11  Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.

12:11  Verba sapientium sicut stimuli, et quasi clavi in altum defixi, quæ per magistrorum consilium data sunt a pastore uno.

12:12  More than these, my son, require not. Of making many books there is no end: and much study is an affliction of the flesh.

12:12  And further, by these, my son, be admonished: of making many books there is no end; and much study is a weariness of the flesh.

12:12  Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.

12:12  Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví.

12:12  A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla.

12:12  A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.

12:12  His amplius, fili mi, ne requiras. Faciendi plures libros nullus est finis ; frequensque meditatio, carnis afflictio est.

12:13  Let us all hear together the conclusion of the discourse. Fear God, and keep his commandments: for this is all man:

12:13  Let us hear the conclusion of the whole matter: Fear God, and keep his commandments: for this is the whole duty of man.

12:13  Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.

12:13  Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším.

12:13  Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka.

12:13  Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.

12:13  Finem loquendi pariter omnes audiamus. Deum time, et mandata ejus observa : hoc est enim omnis homo,

12:14  And all things that are done, God will bring into judgment for every error, whether it be good or evil.

12:14  For God shall bring every work into judgment, with every secret thing, whether it be good, or whether it be evil.

12:14  Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

12:14  Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

12:14  Vždyť ⌈Bůh každé dílo přivede na soud⌉ se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.

12:14  Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.

12:14  et cuncta quæ fiunt adducet Deus in judicium pro omni errato, sive bonum, sive malum illud sit.