CzeCEP - Ecclesiastes - 12

12:1  Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení“;

12:2  než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.

12:3  V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,

12:4  a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.

12:5  A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.

12:6  Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.

12:7  A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

12:8  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

12:9  Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.

12:10  Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.

12:12  Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.

12:13  Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.

12:14  Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.