DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 42

42:1  A psalm for David. Judge me, O God, and distinguish my cause from the nation that is not holy: deliver me from the unjust and deceitful man.

42:1  As the hart panteth after the water brooks, so panteth my soul after thee, O God.

42:1  Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.

42:1  Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.

42:1  Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi.

42:1  Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

42:1  Psalmus David. Judica me, Deus, et discerne causam meam de gente non sancta : ab homine iniquo et doloso erue me.

42:2  For thou art God my strength: why hast thou cast me off? and why do I go sorrowful whilst the enemy afflicteth me?

42:2  My soul thirsteth for God, for the living God: when shall I come and appear before God?

42:2  Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!

42:2  Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!

42:2  Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

42:2  Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

42:2  Quia tu es, Deus, fortitudo mea : quare me repulisti ? et quare tristis incedo, dum affligit me inimicus ?

42:3  Sent forth thy light and thy truth: they have conducted me, and brought me unto thy holy hill, and into thy tabernacles.

42:3  My tears have been my meat day and night, while they continually say unto me, Where is thy God?

42:3  Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

42:3  Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?

42:3  Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?

42:3  Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:3  Emitte lucem tuam et veritatem tuam : ipsa me deduxerunt, et adduxerunt in montem sanctum tuum, et in tabernacula tua.

42:4  And I will go in to the altar of God: to God who giveth joy to my youth.

42:4  When I remember these things, I pour out my soul in me: for I had gone with the multitude, I went with them to the house of God, with the voice of joy and praise, with a multitude that kept holyday.

42:4  Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:4  Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

42:4  Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:4  Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

42:4  Et introibo ad altare Dei, ad Deum qui lætificat juventutem meam. Confitebor tibi in cithara, Deus, Deus meus.

42:5  To thee, O God my God, I will give praise upon the harp: why art thou sad, O my soul? and why dost thou disquiet me?

42:5  Why art thou cast down, O my soul? and why art thou disquieted in me? hope thou in God: for I shall yet praise him for the help of his countenance.

42:5  Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.

42:5  Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.

42:5  Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek.

42:5  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

42:5  Quare tristis es, anima mea ? et quare conturbas me ? Spera in Deo, quoniam adhuc confitebor illi, salutare vultus mei, et Deus meus.

42:6  Hope in God, for I will still give praise to him: the salvation of my countenance, and my God.

42:6  O my God, my soul is cast down within me: therefore will I remember thee from the land of Jordan, and of the Hermonites, from the hill Mizar.

42:6  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.

42:6  Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!

42:6  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ⌈ve mně⌉ tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za ⌈spásu jeho přítomnosti.⌉

42:6  Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

42:7  Deep calleth unto deep at the noise of thy waterspouts: all thy waves and thy billows are gone over me.

42:7  Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.

42:7  Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.

42:7  Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru.

42:7  Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

42:8  Yet the Lord will command his lovingkindness in the daytime, and in the night his song shall be with me, and my prayer unto the God of my life.

42:8  Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.

42:8  Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.

42:8  Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.

42:8  Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

42:9  I will say unto God my rock, Why hast thou forgotten me? why go I mourning because of the oppression of the enemy?

42:9  Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,

42:9  Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!

42:9  Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k ⌈Bohu mého života.⌉

42:9  Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

42:10  As with a sword in my bones, mine enemies reproach me; while they say daily unto me, Where is thy God?

42:10  promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“

42:10  Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?

42:10  Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?

42:10  Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:11  Why art thou cast down, O my soul? and why art thou disquieted within me? hope thou in God: for I shall yet praise him, who is the health of my countenance, and my God.

42:11  Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:11  V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

42:11  ⌈Zkázou pro mé kosti je mi utrhání⌉ mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:11  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

42:12  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

42:12  Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!

42:12  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.