DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 42

42:1  A psalm for David. Judge me, O God, and distinguish my cause from the nation that is not holy: deliver me from the unjust and deceitful man.

42:1  As the hart panteth after the water brooks, so panteth my soul after thee, O God.

42:1  Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.

42:1  Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.

42:1  Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi.

42:1  Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

42:1  To the chief Musician, Maschil, for the sons of Korah. As the hart panteth after the water brooks, so my soul panteth after thee, O God.

42:1  As the deer pants for the water brooks, so my soul pants after you, God.

42:1  As the hart pants after the water brooks, so pants my soul after you, O God.

42:1  Psalmus David. Judica me, Deus, et discerne causam meam de gente non sancta : ab homine iniquo et doloso erue me.

42:2  For thou art God my strength: why hast thou cast me off? and why do I go sorrowful whilst the enemy afflicteth me?

42:2  My soul thirsteth for God, for the living God: when shall I come and appear before God?

42:2  Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!

42:2  Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!

42:2  Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

42:2  Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

42:2  My soul thirsteth for God, for the living God: when shall I come and appear before God?

42:2  My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?

42:2  My soul thirsts for God, for the living God: when shall I come and appear before God?

42:2  Quia tu es, Deus, fortitudo mea : quare me repulisti ? et quare tristis incedo, dum affligit me inimicus ?

42:3  Sent forth thy light and thy truth: they have conducted me, and brought me unto thy holy hill, and into thy tabernacles.

42:3  My tears have been my meat day and night, while they continually say unto me, Where is thy God?

42:3  Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

42:3  Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?

42:3  Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?

42:3  Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:3  My tears have been my food day and night, while they continually say to me, Where [is] thy God?

42:3  My tears have been my food day and night, while they continually ask me, "Where is your God?"

42:3  My tears have been my meat day and night, while they continually say to me, Where is your God?

42:3  Emitte lucem tuam et veritatem tuam : ipsa me deduxerunt, et adduxerunt in montem sanctum tuum, et in tabernacula tua.

42:4  And I will go in to the altar of God: to God who giveth joy to my youth.

42:4  When I remember these things, I pour out my soul in me: for I had gone with the multitude, I went with them to the house of God, with the voice of joy and praise, with a multitude that kept holyday.

42:4  Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:4  Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

42:4  Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:4  Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

42:4  When I remember these [things], I pour out my soul in me: for I had gone with the multitude, I went with them to the house of God, with the voice of joy and praise, with a multitude that kept holy-day.

42:4  These things I remember, and pour out my soul within me, how I used to go with the crowd, and led them to the house of God, with the voice of joy and praise, a multitude keeping a holy day.

42:4  When I remember these things, I pour out my soul in me: for I had gone with the multitude, I went with them to the house of God, with the voice of joy and praise, with a multitude that kept holy day.

42:4  Et introibo ad altare Dei, ad Deum qui lætificat juventutem meam. Confitebor tibi in cithara, Deus, Deus meus.

42:5  To thee, O God my God, I will give praise upon the harp: why art thou sad, O my soul? and why dost thou disquiet me?

42:5  Why art thou cast down, O my soul? and why art thou disquieted in me? hope thou in God: for I shall yet praise him for the help of his countenance.

42:5  Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.

42:5  Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.

42:5  Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek.

42:5  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

42:5  Why art thou cast down, O my soul? and [why] art thou disquieted in me? hope thou in God: for I shall yet praise him [for] the help of his countenance.

42:5  Why are you in despair, my soul? Why are you disturbed within me? Hope in God! For I shall still praise him for the saving help of his presence.

42:5  Why are you cast down, O my soul? and why are you disquieted in me? hope you in God: for I shall yet praise him for the help of his countenance.

42:5  Quare tristis es, anima mea ? et quare conturbas me ? Spera in Deo, quoniam adhuc confitebor illi, salutare vultus mei, et Deus meus.

42:6  Hope in God, for I will still give praise to him: the salvation of my countenance, and my God.

42:6  O my God, my soul is cast down within me: therefore will I remember thee from the land of Jordan, and of the Hermonites, from the hill Mizar.

42:6  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.

42:6  Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!

42:6  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ⌈ve mně⌉ tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za ⌈spásu jeho přítomnosti.⌉

42:6  Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

42:6  O my God, my soul is cast down within me: therefore will I remember thee from the land of Jordan, and of the Hermonites, from the hill Mizar.

42:6  My God, my soul is in despair within me. Therefore I remember you from the land of the Jordan, the heights of Hermon, from the hill Mizar.

42:6  O my God, my soul is cast down within me: therefore will I remember you from the land of Jordan, and of the Hermonites, from the hill Mizar.

42:7  Deep calleth unto deep at the noise of thy waterspouts: all thy waves and thy billows are gone over me.

42:7  Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.

42:7  Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.

42:7  Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru.

42:7  Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

42:7  Deep calleth to deep at the noise of thy water-spouts: all thy waves and thy billows are gone over me.

42:7  Deep calls to deep at the noise of your waterfalls. All your waves and your billows have swept over me.

42:7  Deep calls to deep at the noise of your waterspouts: all your waves and your billows are gone over me.

42:8  Yet the Lord will command his lovingkindness in the daytime, and in the night his song shall be with me, and my prayer unto the God of my life.

42:8  Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.

42:8  Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.

42:8  Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.

42:8  Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

42:8  [Yet] the LORD will command his loving-kindness in the day-time, and in the night his song [shall be] with me, [and] my prayer to the God of my life.

42:8  The Lord will command his loving kindness in the daytime. In the night his song shall be with me: a prayer to the God of my life.

42:8  Yet the LORD will command his loving kindness in the day time, and in the night his song shall be with me, and my prayer to the God of my life.

42:9  I will say unto God my rock, Why hast thou forgotten me? why go I mourning because of the oppression of the enemy?

42:9  Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,

42:9  Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!

42:9  Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k ⌈Bohu mého života.⌉

42:9  Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

42:9  I will say to God my rock, Why hast thou forgotten me? why go I mourning because of the oppression of the enemy?

42:9  I will ask God, my rock, "Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?"

42:9  I will say to God my rock, Why have you forgotten me? why go I mourning because of the oppression of the enemy?

42:10  As with a sword in my bones, mine enemies reproach me; while they say daily unto me, Where is thy God?

42:10  promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“

42:10  Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?

42:10  Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?

42:10  Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:10  [As] with a sword in my bones, my enemies reproach me; while they say daily to me, Where [is] thy God?

42:10  As with a sword in my bones, my adversaries reproach me, while they continually ask me, "Where is your God?"

42:10  As with a sword in my bones, my enemies reproach me; while they say daily to me, Where is your God?

42:11  Why art thou cast down, O my soul? and why art thou disquieted within me? hope thou in God: for I shall yet praise him, who is the health of my countenance, and my God.

42:11  Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:11  V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

42:11  ⌈Zkázou pro mé kosti je mi utrhání⌉ mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:11  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

42:11  Why art thou cast down, O my soul? and why art thou disquieted within me? hope thou in God: for I shall yet praise him, [who is] the health of my countenance, and my God.

42:11  Why are you in despair, my soul? Why are you disturbed within me? Hope in God! For I shall still praise him, the saving help of my countenance, and my God.

42:11  Why are you cast down, O my soul? and why are you disquieted within me? hope you in God: for I shall yet praise him, who is the health of my countenance, and my God.

42:12  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

42:12  Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!

42:12  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.