DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Hebrews - 4

4:1  Let us fear therefore lest, the promise being left of entering into his rest, any of you should be thought to be wanting.

4:1  Let us therefore fear, lest, a promise being left us of entering into his rest, any of you should seem to come short of it.

4:1  Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.

4:1  Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul.

4:1  ⌈Stále platí⌉ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉ je promeškal.

4:1  Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

4:1  Timeamus ergo ne forte relicta pollicitatione introëundi in requiem ejus, existimetur aliquis ex vobis deesse.

4:2  For unto us also it hath been declared in like manner as unto them. But the word of hearing did not profit them, not being mixed with faith of those things they heard.

4:2  For unto us was the gospel preached, as well as unto them: but the word preached did not profit them, not being mixed with faith in them that heard it.

4:2  I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.

4:2  I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.

4:2  Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože ⌈nebyli spojeni vírou s těmi⌉, kteří slyšeli.

4:2  Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.

4:2  Etenim et nobis nuntiatum est, quemadmodum et illis : sed non profuit illis sermo auditus, non admistus fidei ex iis quæ audierunt.

4:3  For we, who have believed, shall enter into rest; as he said: As I have sworn in my wrath: If they shall enter into my rest; and this indeed when the works from the foundation of the world were finished.

4:3  For we which have believed do enter into rest, as he said, As I have sworn in my wrath, if they shall enter into my rest: although the works were finished from the foundation of the world.

4:3  Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.

4:3  Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl: „Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa.

4:3  Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí, ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.

4:3  Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.

4:3  Ingrediemur enim in requiem, qui credidimus : quemadmodum dixit : Sicut juravi in ira mea : Si introibunt in requiem meam : et quidem operibus ab institutione mundi perfectis.

4:4  For in a certain place he spoke of the seventh day thus: And God rested the seventh day from all his works.

4:4  For he spake in a certain place of the seventh day on this wise, And God did rest the seventh day from all his works.

4:4  O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘

4:4  Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“

4:4  Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého díla⌉.

4:4  Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

4:4  Dixit enim in quodam loco de die septima sic : Et requievit Deus die septima ab omnibus operibus suis.

4:5  And in this place again: If they shall enter into my rest.

4:5  And in this place again, If they shall enter into my rest.

4:5  Zde však čteme: ‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘

4:5  a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

4:5  A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.

4:5  A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

4:5  Et in isto rursum : Si introibunt in requiem meam.

4:6  Seeing then it remaineth that some are to enter into it, and they to whom it was first preached did not enter because of unbelief:

4:6  Seeing therefore it remaineth that some must enter therein, and they to whom it was first preached entered not in because of unbelief:

4:6  Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,

4:6  Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli.

4:6  Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,

4:6  A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,

4:6  Quoniam ergo superest introire quosdam in illam, et ii, quibus prioribus annuntiatum est, non introierunt propter incredulitatem :

4:7  Again he limiteth a certain day, saying in David; To day, after so long a time as it is above said: To day if you shall hear his voice, harden not your hearts.

4:7  Again, he limiteth a certain day, saying in David, To day, after so long a time; as it is said, To day if ye will hear his voice, harden not your hearts.

4:7  určuje Bůh jiné ‚dnes‘. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!‘

4:7  Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno): „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí.“

4:7  opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

4:7  Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest:) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

4:7  iterum terminat diem quemdam, Hodie, in David dicendo, post tantum temporis, sicut supra dictum est : Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra.

4:8  For if Jesus had given them rest he would never have afterwards spoken of another day.

4:8  For if Jesus had given them rest, then would he not afterward have spoken of another day.

4:8  Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni.

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

4:8  Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

4:8  Nam si eis Jesus requiem præstitisset, numquam de alia loqueretur, posthac, die.

4:9  There remaineth therefore a day of rest for the people of God.

4:9  There remaineth therefore a rest to the people of God.

4:9  Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.

4:9  Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek.

4:9  A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.

4:9  A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

4:9  Itaque relinquitur sabbatismus populo Dei.

4:10  For he that is entered into his rest, the same also hath rested from his works, as God did from his.

4:10  For he that is entered into his rest, he also hath ceased from his own works, as God did from his.

4:10  Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.

4:10  Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.

4:10  Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.

4:10  Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

4:10  Qui enim ingressus est in requiem ejus, etiam ipse requievit ab operibus suis, sicut a suis Deus.

4:11  Let us hasten therefore to enter into that rest: lest any man fall into the same example of unbelief.

4:11  Let us labour therefore to enter into that rest, lest any man fall after the same example of unbelief.

4:11  A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.

4:11  Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

4:11  Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

4:11  Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

4:11  Festinemus ergo ingredi in illam requiem : ut ne in idipsum quis incidat incredulitatis exemplum.

4:12  For the word of God is living and effectual and more piercing than any two edged sword; and reaching unto the division of the soul and the spirit, of the joints also and the marrow: and is a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  For the word of God is quick, and powerful, and sharper than any twoedged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and is a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

4:12  Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

4:12  Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

4:12  Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

4:12  Vivus est enim sermo Dei, et efficax et penetrabilior omni gladio ancipiti : et pertingens usque ad divisionem animæ ac spiritus : compagum quoque ac medullarum, et discretor cogitationum et intentionum cordis.

4:13  Neither is there any creature invisible in his sight: but all things are naked and open to his eyes, to whom our speech is.

4:13  Neither is there any creature that is not manifest in his sight: but all things are naked and opened unto the eyes of him with whom we have to do.

4:13  Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

4:13  Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

4:13  A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉, je vše nahé a odkryté.

4:13  A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

4:13  Et non est ulla creatura invisibilis in conspectu ejus : omnia autem nuda et aperta sunt oculis ejus, ad quem nobis sermo.

4:14  Having therefore a great high priest that hath passed into the heavens, Jesus the Son of God: let us hold fast our confession.

4:14  Seeing then that we have a great high priest, that is passed into the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast our profession.

4:14  Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.

4:14  Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání.

4:14  Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání.

4:14  Protož majíce velikého nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.

4:14  Habentes ergo pontificem magnum qui penetravit cælos, Jesum Filium Dei, teneamus confessionem.

4:15  For we have not a high priest who cannot have compassion on our infirmities: but one tempted in all things like as we are, without sin.

4:15  For we have not an high priest which cannot be touched with the feeling of our infirmities; but was in all points tempted like as we are, yet without sin.

4:15  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

4:15  Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.

4:15  Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.

4:15  Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

4:15  Non enim habemus pontificem qui non possit compati infirmitatibus nostris : tentatum autem per omnia pro similitudine absque peccato.

4:16  Let us go therefore with confidence to the throne of grace: that we may obtain mercy and find grace in seasonable aid.

4:16  Let us therefore come boldly unto the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace to help in time of need.

4:16  Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

4:16  Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

4:16  Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

4:16  Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

4:16  Adeamus ergo cum fiducia ad thronum gratiæ : ut misericordiam consequamur, et gratiam inveniamus in auxilio opportuno.