DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Jeremiah - 20

20:1  Now Phassur the son of Emmer, the priest, who was appointed chief in the house of the Lord, heard Jeremiah prophesying these words.

20:1  Now Pashur the son of Immer the priest, who was also chief governor in the house of the Lord, heard that Jeremiah prophesied these things.

20:1  Pašchúr, syn kněze Iméra, jenž byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, slyšel Jeremjáše prorokovat tato slova.

20:1  Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci,

20:1  Když kněz Pašchúr, syn Imerův, který byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, uslyšel Jeremjáše prorokovat tato slova,

20:1  Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,

20:1  Et audivit Phassur filius Emmer, sacerdos, qui constitutus erat princeps in domo Domini, Jeremiam prophetantem sermones istos.

20:2  And Phassur struck Jeremiah the prophet, and put him in the stocks, that were in the upper gate of Benjamin, in the house of the Lord.

20:2  Then Pashur smote Jeremiah the prophet, and put him in the stocks that were in the high gate of Benjamin, which was by the house of the Lord.

20:2  Proto dal Pašchúr proroka Jeremjáše zbít a vsadit do klády, která byla v horní Benjamínské bráně, u Hospodinova domu.

20:2  nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.

20:2  Pašchúr proroka Jeremjáše udeřil a dal ho do klády, která byla v Horní Benjamínově bráně, jež je v Hospodinově domě.

20:2  Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.

20:2  Et percussit Phassur Jeremiam prophetam, et misit eum in nervum quod erat in porta Benjamin superiori, in domo Domini.

20:3  And when it was light the next day, Phassur brought Jeremiah out of the stocks. And Jeremiah said to him: The Lord hath not called thy name Phassur, but fear on every side.

20:3  And it came to pass on the morrow, that Pashur brought forth Jeremiah out of the stocks. Then said Jeremiah unto him, The Lord hath not called thy name Pashur, but Magor–missabib.

20:3  Nazítří, když Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády, řekl mu Jeremjáš: „Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, nýbrž Magór mi-sábíb (to je Kolkolem děs).“

20:3  Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem.

20:3  Příštího dne se stalo, že Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády. Jeremjáš mu řekl: Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, ale: Magórmi–sábíb,

20:3  Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib.

20:3  Cumque illuxisset in crastinum, eduxit Phassur Jeremiam de nervo, et dixit ad eum Jeremias : Non Phassur vocavit Dominus nomen tuum, sed Pavorem undique.

20:4  For thus saith the Lord: Behold I will deliver thee up to fear, thee and all thy friends: and they shall fall by the sword of their enemies, and thy eyes shall see it, and I will give all Juda into the hand of the king of Babylon: and he shall carry them away to Babylon, and shall strike them with the sword.

20:4  For thus saith the Lord, Behold, I will make thee a terror to thyself, and to all thy friends: and they shall fall by the sword of their enemies, and thine eyes shall behold it: and I will give all Judah into the hand of the king of Babylon, and he shall carry them captive into Babylon, and shall slay them with the sword.

20:4  Toto praví Hospodin: „Děsu vydám tebe i všechny tvé přátele. Před tvými zraky padnou mečem svých nepřátel. Celé Judsko vydám do rukou babylónskému králi. On je přestěhuje do Babylóna a pobije mečem.

20:4  Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem.

20:4  protože toto praví Hospodin: Hle, vydám tě hrůze, tebe a všechny tvé přátele. Padnou mečem svých nepřátel a tvoje oči se na to budou dívat. ⌈Celého Judu⌉ vydám do ruky babylonského krále a odvedu je do Babylona a pobiji je mečem.

20:4  Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.

20:4  Quia hæc dicit Dominus : Ecce ego dabo te in pavorem, te et omnes amicos tuos : et corruent gladio inimicorum suorum, et oculi tui videbunt : et omnem Judam dabo in manum regis Babylonis, et traducet eos in Babylonem, et percutiet eos gladio.

20:5  And I will give all the substance of this city, and all its labour, and every precious thing thereof, and all the treasures of the kings of Juda will I give into the hands of their enemies: and they shall pillage them, and take them away, and carry them to Babylon.

20:5  Moreover I will deliver all the strength of this city, and all the labours thereof, and all the precious things thereof, and all the treasures of the kings of Judah will I give into the hand of their enemies, which shall spoil them, and take them, and carry them to Babylon.

20:5  Vydám též celou klenotnici tohoto města s veškerým jeho jměním a s veškerými jeho drahocennostmi, rovněž všechny poklady judských králů vydám do rukou jejich nepřátel; uloupí je, vezmou a odnesou do Babylóna.

20:5  Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu.

20:5  Vydám všechno bohatství tohoto města, všechen jeho majetek, všechny jeho drahocennosti; všechny poklady judských králů vydám do ruky jejich nepřátel. Ukořistí je, vezmou je a odnesou je do Babylona.

20:5  Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona.

20:5  Et dabo universam substantiam civitatis hujus, et omnem laborem ejus, omneque pretium, et cunctos thesauros regum Juda dabo in manu inimicorum eorum : et diripient eos, et tollent, et ducent in Babylonem.

20:6  But thou Phassur, and all that dwell in thy house, shall go into captivity, and thou shalt go to Babylon, and there thou shalt die, and there thou shalt be buried, thou and all thy friends, to whom thou hast prophesied a lie.

20:6  And thou, Pashur, and all that dwell in thine house shall go into captivity: and thou shalt come to Babylon, and there thou shalt die, and shalt be buried there, thou, and all thy friends, to whom thou hast prophesied lies.

20:6  A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí; přijdeš do Babylóna a tam zemřeš a tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi klamně prorokoval.“

20:6  A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“

20:6  A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylona a tam zemřeš. Tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi lživě prorokoval.

20:6  Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.

20:6  Tu autem, Phassur, et omnes habitatores domus tuæ, ibitis in captivitatem : et in Babylonem venies, et ibi morieris, ibique sepelieris tu, et omnes amici tui, quibus prophetasti mendacium.

20:7  Thou hast deceived me, O Lord, and I am deceived: thou hast been stronger than I, and thou hast prevailed. I am become a laughingstock all the day, all scoff at me.

20:7  O Lord, thou hast deceived me, and I was deceived: thou art stronger than I, and hast prevailed: I am in derision daily, every one mocketh me.

20:7  Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá.

20:7  Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě. Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci.

20:7  ⌈Přemlouvals mě,⌉ Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Přemáhal jsi mě a zdolal. Celý den jsem na posměch, všichni se mi posmívají.

20:7  Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.

20:7  Seduxisti me, Domine, et seductus sum : fortior me fuisti, et invaluisti : factus sum in derisum tota die ; omnes subsannant me.

20:8  For I am speaking now this long time, crying out against iniquity, and I often proclaim devastation: and the word of the Lord is made a reproach to me, and a derision all the day.

20:8  For since I spake, I cried out, I cried violence and spoil; because the word of the Lord was made a reproach unto me, and a derision, daily.

20:8  Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny.

20:8  Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“ Slovo Hospodinovo mi přináší celé dny hanbu a posměšky.

20:8  Protože pokaždé, když promluvím, křičím a vyhlašuji: Násilí a zkáza. Ano, Hospodinovo slovo se mi stalo zdrojem potupy a pošklebků po celý den.

20:8  Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.

20:8  Quia jam olim loquor, vociferans iniquitatem, et vastitatem clamito : et factus est mihi sermo Domini in opprobrium, et in derisum tota die.

20:9  Then I said: I will not make mention of him, nor speak any more in his name: and there came in my heart as a burning fire, shut up in my bones, and I was wearied, not being able to bear it.

20:9  Then I said, I will not make mention of him, nor speak any more in his name. But his word was in mine heart as a burning fire shut up in my bones, and I was weary with forbearing, and I could not stay.

20:9  Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit“, avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu.

20:9  Říkám si: „Už se o něm ani nezmíním, jeho jménem už nepromluvím!“ Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený; nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se!

20:9  Řekl jsem si: Už ho nebudu připomínat, ani mluvit v jeho jménu, ale jeho slovo se stalo v mém srdci jakoby planoucím ohněm zadržovaným v mých kostech. ⌈Namáhal jsem se ho v sobě zadržet,⌉ ale nedokážu to.

20:9  I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,

20:9  Et dixi : Non recordabor ejus, neque loquar ultra in nomine illius : et factus est in corde meo quasi ignis exæstuans, claususque in ossibus meis, et defeci, ferre non sustinens.

20:10  For I heard the reproaches of many, and terror on every side: Persecute him, and let us persecute him: from all the men that were my familiars, and continued at my side: if by any means he may be deceived, and we may prevail against him, and be revenged on him.

20:10  For I heard the defaming of many, fear on every side. Report, say they, and we will report it. All my familiars watched for my halting, saying, Peradventure he will be enticed, and we shall prevail against him, and we shall take our revenge on him.

20:10  Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! „Udejte ho!“ „Udáme ho!“ Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. „Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.“

20:10  Od tolika lidí slyším nařčení: „Hrůza všude kolem, Magor-misaviv! Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“ Všichni mí přátelé čekají na můj pád: „Třeba se nechá nachytat – pak se ho zmocníme, pak se mu pomstíme!“

20:10  Vždyť slyším šeptání ⌈mnohých: Všude kolem⌉ hrůza. Udejte ho, udáme ho. ⌈Všichni moji důvěrní přátelé⌉ čekají na můj pád: Možná se dá svést, pak ho zdoláme a pomstíme se mu.

20:10  Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.

20:10  Audivi enim contumelias multorum, et terrorem in circuitu : Persequimini, et persequamur eum, ab omnibus viris qui erant pacifici mei, et custodientes latus meum : si quomodo decipiatur, et prævaleamus adversus eum, et consequamur ultionem ex eo.

20:11  But the Lord is with me as a strong warrior: therefore they that persecute me shall fall, and shall be weak: they shall be greatly confounded, because they have not understood the everlasting reproach, which never shall be effaced.

20:11  But the Lord is with me as a mighty terrible one: therefore my persecutors shall stumble, and they shall not prevail: they shall be greatly ashamed; for they shall not prosper: their everlasting confusion shall never be forgotten.

20:11  Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta.

20:11  Hospodin je ale se mnou, ten udatný bojovník, a tak ti, kteří mě pronásledují, padnou a nic nezmohou. Pro jejich neúspěch je stihne hanba, věčná nezapomenutelná potupa.

20:11  Ale Hospodin je se mnou jako udatný hrdina, proto se ti, kdo mě pronásledují, zapotácejí a nepřemohou mne. Budou se velmi stydět, protože jednali nerozumně, jejich věčná ostuda nebude zapomenuta.

20:11  Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.

20:11  Dominus autem mecum est, quasi bellator fortis : idcirco qui persequuntur me cadent, et infirmi erunt : confundentur vehementer, quia non intellexerunt opprobrium sempiternum, quod numquam delebitur.

20:12  And thou, O Lord of hosts, prover of the just, who seest the reins and the heart: let me see, I beseech thee, thy vengeance on them: for to thee I have laid open my cause.

20:12  But, O Lord of hosts, that triest the righteous, and seest the reins and the heart, let me see thy vengeance on them: for unto thee have I opened my cause.

20:12  Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor.

20:12  Hospodine zástupů, jenž spravedlivé zkoušíš a vidíš do srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při.

20:12  Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého a vidíš ledví i srdce, kéž na nich uzřím tvou pomstu, protože tobě jsem přenechal svůj spor.

20:12  Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou.

20:12  Et tu, Domine exercituum, probator justi, qui vides renes et cor, videam, quæso, ultionem tuam ex eis : tibi enim revelavi causam meam.

20:13  Sing ye to the Lord, praise the Lord: because he hath delivered the soul of the poor out of the hand of the wicked.

20:13  Sing unto the Lord, praise ye the Lord: for he hath delivered the soul of the poor from the hand of evildoers.

20:13  Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou zlovolníků.

20:13  Zpívejte Hospodinu, vzdejte mu chválu! On zachraňuje život ubohému z rukou zločinců.

20:13  Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil duši nuzného z ruky zločinců.

20:13  Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných.

20:13  Cantate Domino, laudate Dominum, quia liberavit animam pauperis de manu malorum.

20:14  Cursed be the day wherein I was born: let not the day in which my mother bore me, be blessed.

20:14  Cursed be the day wherein I was born: let not the day wherein my mother bare me be blessed.

20:14  Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán.

20:14  Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen! Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán!

20:14  Ať je proklet den, ve kterém jsem byl zrozen; ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila.

20:14  Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný.

20:14  Maledicta dies in qua natus sum ! dies in qua peperit me mater mea non sit benedicta !

20:15  Cursed be the man that brought the tidings to my father, saying: A man child is born to thee: and made him greatly rejoice.

20:15  Cursed be the man who brought tidings to my father, saying, A man child is born unto thee; making him very glad.

20:15  Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: „Narodilo se ti dítě, chlapec“, a udělal mu velkou radost.

20:15  Ať je zlořečený ten, kdo mému otci oznámil: „Narodil se ti chlapec,“ a naplnil ho radostí.

20:15  Ať je proklet muž, který přinesl mému otci zprávu: Narodil se ti syn, chlapec a udělal mu tím velikou radost.

20:15  Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského.

20:15  Maledictus vir qui annuntiavit patri meo, dicens : Natus est tibi puer masculus, et quasi gaudio lætificavit eum !

20:16  Let that man be as the cities which the Lord hath overthrown, and hath not repented: let him hear a cry in the morning, and howling at noontide:

20:16  And let that man be as the cities which the Lord overthrew, and repented not: and let him hear the cry in the morning, and the shouting at noontide;

20:16  Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk.

20:16  Ať ten muž skončí tak jako města, jež Hospodin bez lítosti vyvrátil. Ať zrána slyší naříkavý pláč a v poledne bojový pokřik!

20:16  Ať je ten muž jako města, která Hospodin vyvrátil a neslitoval se; ať slyší ráno volání o pomoc a v polední čas křik,

20:16  A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední.

20:16  Sit homo ille ut sunt civitates quæ subvertit Dominus, et non pœnituit eum : audiat clamorem mane, et ululatum in tempore meridiano,

20:17  Who slew me not from the womb, that my mother might have been my grave, and her womb an everlasting conception.

20:17  Because he slew me not from the womb; or that my mother might have been my grave, and her womb to be always great with me.

20:17  Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné!

20:17  Proč mě nezabil ještě v lůně, aby se mi matka stala hrobem a břicho jí zůstalo navždy těhotné?

20:17  protože mě neusmrtil hned v matčině lůně; má matka by se mi stala mým hrobem a její lůno by zůstalo navěky těhotné.

20:17  Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný.

20:17  qui non me interfecit a vulva, ut fieret mihi mater mea sepulchrum, et vulva ejus conceptus æternus !

20:18  Why came I out of the womb, to see labour and sorrow, and that my days should be spent in confusion?

20:18  Wherefore came I forth out of the womb to see labour and sorrow, that my days should be consumed with shame?

20:18  Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?

20:18  Proč jen jsem vyšel z lůna matčina? Abych zakoušel jen trápení a žal? Aby mi život v hanbě vyprchal?

20:18  Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě?

20:18  Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?

20:18  Quare de vulva egressus sum, ut viderem laborem et dolorem, et consumerentur in confusione dies mei ?