DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 142

142:1  A psalm of David, when his son Absalom pursued him. Hear, O Lord, my prayer: give ear to my supplication in thy truth: hear me in thy justice.

142:1  I cried unto the Lord with my voice; with my voice unto the Lord did I make my supplication.

142:1  Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.

142:1  Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.

142:1  Davidova meditace. Modlitba, když byl v jeskyni.

142:1  Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

142:1  Psalmus David, quando persequebatur eum Absalom filius ejus. Domine, exaudi orationem meam ; auribus percipe obsecrationem meam in veritate tua ; exaudi me in tua justitia.

142:2  And enter not into judgment with thy servant: for in thy sight no man living shall be justified.

142:2  I poured out my complaint before him; I shewed before him my trouble.

142:2  Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,

142:2  K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním!

142:2  Můj hlas zní k Hospodinu -- o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu -- prosím o smilování.

142:2  Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

142:2  Et non intres in judicium cum servo tuo, quia non justificabitur in conspectu tuo omnis vivens.

142:3  For the enemy hath persecuted my soul: he hath brought down my life to the earth. He hath made me to dwell in darkness as those that have been dead of old:

142:3  When my spirit was overwhelmed within me, then thou knewest my path. In the way wherein I walked have they privily laid a snare for me.

142:3  před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.

142:3  Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.

142:3  Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení.

142:3  Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

142:3  Quia persecutus est inimicus animam meam ; humiliavit in terra vitam meam ; collocavit me in obscuris, sicut mortuos sæculi.

142:4  And my spirit is in anguish within me: my heart within me is troubled.

142:4  I looked on my right hand, and beheld, but there was no man that would know me: refuge failed me; no man cared for my soul.

142:4  Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.

142:4  Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past.

142:4  Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past.

142:4  Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

142:4  Et anxiatus est super me spiritus meus ; in me turbatum est cor meum.

142:5  I remembered the days of old, I meditated on all thy works: I meditated upon the works of thy hands.

142:5  I cried unto thee, O Lord: I said, Thou art my refuge and my portion in the land of the living.

142:5  Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.

142:5  Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará!

142:5  Pohleď napravo a uvidíš, že nikdo není na mé straně. Pozbyl jsem svého útočiště, na mé duši nikomu nezáleží.

142:5  K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

142:5  Memor fui dierum antiquorum ; meditatus sum in omnibus operibus tuis : in factis manuum tuarum meditabar.

142:6  I stretched forth my hands to thee: my soul is as earth without water unto thee.

142:6  Attend unto my cry; for I am brought very low: deliver me from my persecutors; for they are stronger than I.

142:6  Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!

142:6  K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými!

142:6  Volám k tobě o pomoc, Hospodine! Říkám: Tys mé útočiště, můj podíl v zemi živých!

142:6  Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

142:6  Expandi manus meas ad te ; anima mea sicut terra sine aqua tibi.

142:7  Hear me speedily, O Lord: my spirit hath fainted away. Turn not away thy face from me, lest I be like unto them that go down into the pit.

142:7  Bring my soul out of prison, that I may praise thy name: the righteous shall compass me about; for thou shalt deal bountifully with me.

142:7  Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.

142:7  Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím!

142:7  Věnuj pozornost mému nářku, vždyť jsem velmi zubožený. Vysvoboď mě od mých pronásledovatelů, neboť jsou silnější než já.

142:7  Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

142:7  Velociter exaudi me, Domine ; defecit spiritus meus. Non avertas faciem tuam a me, et similis ero descendentibus in lacum.

142:8  Cause me to hear thy mercy in the morning; for in thee have I hoped. Make the way known to me, wherein I should walk: for I have lifted up my soul to thee.

142:8  Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

142:8  Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.

142:8  Vyveď mou duši z vězení, abych vzdával díky tvému jménu. Obklopí mě spravedliví, neboť mi prokazuješ dobro.

142:8  Auditam fac mihi mane misericordiam tuam, quia in te speravi. Notam fac mihi viam in qua ambulem, quia ad te levavi animam meam.

142:9  Deliver me from my enemies, O Lord, to thee have I fled:

142:9  Eripe me de inimicis meis, Domine : ad te confugi.

142:10  Teach me to do thy will, for thou art my God. Thy good spirit shall lead me into the right land:

142:10  Doce me facere voluntatem tuam, quia Deus meus es tu. Spiritus tuus bonus deducet me in terram rectam.

142:11  for thy name's sake, O Lord, thou wilt quicken me in thy justice. Thou wilt bring my soul out of trouble:

142:11  Propter nomen tuum, Domine, vivificabis me : in æquitate tua, educes de tribulatione animam meam,

142:12  And in thy mercy thou wilt destroy my enemies. And thou wilt cut off all them that afflict my soul: for I am thy servant.

142:12  et in misericordia tua disperdes inimicos meos, et perdes omnes qui tribulant animam meam, quoniam ego servus tuus sum.