DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 2

2:1  Why have the Gentiles raged, and the people devised vain things?

2:1  Why do the heathen rage, and the people imagine a vain thing?

2:1  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?

2:1  Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?

2:1  Proč se bouří národy, proč lidé přemítají ⌈o prázdných věcech?⌉

2:1  Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2:1  Why do the heathen rage, and the people imagine a vain thing?

2:1  Why do the nations rage, and the peoples plot a vain thing?

2:1  Why do the heathen rage, and the people imagine a vain thing?

2:1  Quare fremuerunt gentes, et populi meditati sunt inania ?

2:2  The kings of the earth stood up, and the princes met together, against the Lord, and against his Christ.

2:2  The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the Lord, and against his anointed, saying,

2:2  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:

2:2  Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:

2:2  Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.

2:2  Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

2:2  The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the LORD, and against his anointed, [saying],

2:2  The kings of the earth take a stand, and the rulers take counsel together, against the Lord, and against his Anointed, saying,

2:2  The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the LORD, and against his anointed, saying,

2:2  Astiterunt reges terræ, et principes convenerunt in unum adversus Dominum, et adversus christum ejus.

2:3  Let us break their bonds asunder: and let us cast away their yoke from us.

2:3  Let us break their bands asunder, and cast away their cords from us.

2:3  „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“

2:3  „Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“

2:3  Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.

2:3  Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

2:3  Let us break their bands asunder, and cast away their cords from us.

2:3  "Let's break their bonds apart, and cast their cords from us."

2:3  Let us break their bands asunder, and cast away their cords from us.

2:3  Dirumpamus vincula eorum, et projiciamus a nobis jugum ipsorum.

2:4  He that dwelleth in heaven shall laugh at them: and the Lord shall deride them.

2:4  He that sitteth in the heavens shall laugh: the Lord shall have them in derision.

2:4  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

2:4  Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.

2:4  Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.

2:4  Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

2:4  He that sitteth in the heavens shall laugh: the Lord shall have them in derision.

2:4  He who sits in the heavens will laugh. The Lord will have them in derision.

2:4  He that sits in the heavens shall laugh: the LORD shall have them in derision.

2:4  Qui habitat in cælis irridebit eos, et Dominus subsannabit eos.

2:5  Then shall he speak to them in his anger, and trouble them in his rage.

2:5  Then shall he speak unto them in his wrath, and vex them in his sore displeasure.

2:5  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:

2:5  Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:

2:5  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.

2:5  Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

2:5  Then shall he speak to them in his wrath, and trouble them in his sore displeasure.

2:5  Then he will speak to them in his anger, and terrify them in his wrath:

2:5  Then shall he speak to them in his wrath, and vex them in his sore displeasure.

2:5  Tunc loquetur ad eos in ira sua, et in furore suo conturbabit eos.

2:6  But I am appointed king by him over Sion, his holy mountain, preaching his commandment.

2:6  Yet have I set my king upon my holy hill of Zion.

2:6  „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“

2:6  „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“

2:6  Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.

2:6  Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

2:6  Yet have I set my king upon my holy hill of Zion.

2:6  "Yet I have set my king on my holy hill of Zion."

2:6  Yet have I set my king on my holy hill of Zion.

2:6  Ego autem constitutus sum rex ab eo super Sion, montem sanctum ejus, prædicans præceptum ejus.

2:7  The Lord hath said to me: Thou art my son, this day have I begotten thee.

2:7  I will declare the decree: the Lord hath said unto me, Thou art my Son; this day have I begotten thee.

2:7  Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

2:7  Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!

2:7  ⌈Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi:⌉ Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

2:7  Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

2:7  I will declare the decree: the LORD hath said to me, Thou [art] my Son; this day have I begotten thee.

2:7  I will tell of the decree. The Lord said to me, "You are my son. Today I have become your father.

2:7  I will declare the decree: the LORD has said to me, You are my Son; this day have I begotten you.

2:7  Dominus dixit ad me : Filius meus es tu ; ego hodie genui te.

2:8  Ask of me, and I will give thee the Gentiles for thy inheritance, and the utmost parts of the earth for thy possession.

2:8  Ask of me, and I shall give thee the heathen for thine inheritance, and the uttermost parts of the earth for thy possession.

2:8  Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.

2:8  Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.

2:8  Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.

2:8  Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

2:8  Ask of me, and I will give [thee] the heathen [for] thy inheritance, and the uttermost parts of the earth [for] thy possession.

2:8  Ask of me, and I will give the nations for your inheritance, the uttermost parts of the earth for your possession.

2:8  Ask of me, and I shall give you the heathen for your inheritance, and the uttermost parts of the earth for your possession.

2:8  Postula a me, et dabo tibi gentes hæreditatem tuam, et possessionem tuam terminos terræ.

2:9  Thou shalt rule them with a rod of iron, and shalt break them in pieces like a potter's vessel.

2:9  Thou shalt break them with a rod of iron; thou shalt dash them in pieces like a potter’s vessel.

2:9  Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

2:9  Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“

2:9  Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.

2:9  Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

2:9  Thou shalt break them with a rod of iron; thou shalt dash them in pieces like a potter's vessel.

2:9  You shall rule them with a rod of iron. You shall dash them in pieces like a potter's vessel."

2:9  You shall break them with a rod of iron; you shall dash them in pieces like a potter's vessel.

2:9  Reges eos in virga ferrea, et tamquam vas figuli confringes eos.

2:10  And now, O ye kings, understand: receive instruction, you that judge the earth.

2:10  Be wise now therefore, O ye kings: be instructed, ye judges of the earth.

2:10  Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!

2:10  Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.

2:10  Nuže, králové, ⌈jednejte rozumně!⌉ Soudcové země, ⌈dejte si poradit!⌉

2:10  A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

2:10  Be wise now therefore, O ye kings: be instructed, ye judges of the earth.

2:10  Now therefore be wise, you kings. Be instructed, you judges of the earth.

2:10  Be wise now therefore, O you kings: be instructed, you judges of the earth.

2:10  Et nunc, reges, intelligite ; erudimini, qui judicatis terram.

2:11  Serve ye the Lord with fear: and rejoice unto him with trembling.

2:11  Serve the Lord with fear, and rejoice with trembling.

2:11  Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.

2:11  Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.

2:11  Služte Hospodinu s bázní a ⌈jásejte s chvěním!⌉

2:11  Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

2:11  Serve the LORD with fear, and rejoice with trembling.

2:11  Serve the Lord with fear, and rejoice with trembling.

2:11  Serve the LORD with fear, and rejoice with trembling.

2:11  Servite Domino in timore, et exsultate ei cum tremore.

2:12  Embrace discipline, lest at any time the Lord be angry, and you perish from the just way.

2:12  Kiss the Son, lest he be angry, and ye perish from the way, when his wrath is kindled but a little. Blessed are all they that put their trust in him.

2:12  Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

2:12  Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.

2:12  Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.

2:12  Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

2:12  Kiss the Son, lest he be angry, and ye perish [from] the way, when his wrath is kindled but a little. Blessed [are] all they that put their trust in him.

2:12  Kiss the son, lest he be angry, and you perish in the way, for his wrath will soon be kindled. Blessed are all those who take refuge in him.

2:12  Kiss the Son, lest he be angry, and you perish from the way, when his wrath is kindled but a little. Blessed are all they that put their trust in him.

2:12  Apprehendite disciplinam, nequando irascatur Dominus, et pereatis de via justa.

2:13  When his wrath shall be kindled in a short time, blessed are all they that trust in him.

2:13  Cum exarserit in brevi ira ejus, beati omnes qui confidunt in eo.