DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Tobit - 10

10:1  But as Tobias made longer stay upon occasion of the marriage, Tobias his father was solicitous, saying: Why thinkest thou doth my son tarry, or why is he detained there?

10:1  Tobit zatím den co den počítal, za kolik dní Tobiáš dojde tam a zase zpět. Když ty dny uplynuly a jeho syn se stále nevracel,

10:1  Cum vero moras faceret Tobias, causa nuptiarum, sollicitus erat pater ejus Tobias, dicens : Putas quare moratur filius meus, aut quare detentus est ibi ?

10:2  Is Gabelus dead, thinkest thou, and no man will pay him the money?

10:2  řekl si: „Co ho tam jen zdržuje? Snad Gabael neumřel, takže mu ty peníze nemá kdo dát.“

10:2  Putasne Gabelus mortuus est, et nemo reddet illi pecuniam ?

10:3  And he began to be exceeding sad, both he and Anna his wife with him: and they began both to weep together, because their son did not return to them on the day appointed.

10:3  A začal se rmoutit.

10:3  Cœpit autem contristari nimis ipse, et Anna uxor ejus cum eo : et cœperunt ambo simul flere, eo quod die statuto minime reverteretur filius eorum ad eos.

10:4  But his mother wept and was quite disconsolate, and said: Woe, woe is me, my son; why did we send thee to go to a strange country, the light of our eyes, the staff of our old age, the comfort of our life, the hope of our posterity?

10:4  Jeho žena Anna si říkala: „Můj chlapec zahynul, už není mezi živými,“ a začala svého syna oplakávat. Naříkala:

10:4  Flebat igitur mater ejus irremediabilibus lacrimis, atque dicebat : Heu, heu me, fili mi ! ut quid te misimus peregrinari, lumen oculorum nostrorum, baculum senectutis nostræ, solatium vitæ nostræ, spem posteritatis nostræ ?

10:5  We having all things together in thee alone, ought not to have let thee go from us.

10:5  „Běda mi, chlapče, světlo mých očí, že jsem tě nechala odejít!“

10:5  omnia simul in te uno habentes, te non debuimus dimittere a nobis.

10:6  And Tobias said to her: Hold thy peace, and be not troubled, our son is safe: that man with whom we sent him is very trusty.

10:6  Tobit jí odpovídal: „Tiše, ženo. Nedělej si starosti, určitě je v pořádku, jen tam narazili na nějaké potíže. Ten muž, který šel s ním, je spolehlivý, je to jeden z našich bratří. Nermuť se kvůli Tobiášovi, ženo, hned tu bude.“

10:6  Cui dicebat Tobias : Tace, et noli turbari : sanus est filius noster : satis fidelis est vir ille, cum quo misimus eum.

10:7  But she could by no means be comforted, but daily running out looked round about, and went into all the ways by which there seemed any hope he might return, that she might if possible see him coming afar off.

10:7  Ona mu však řekla: „Ty buď tiše! Nech mě být a nelži mi! Můj chlapec zahynul.“ Každé ráno ho běžela vyhlížet k cestě, kterou její syn odešel, a nikdo ji nemohl přesvědčit. Vracela se až po západu slunce a celou noc vůbec nespala, jen naříkala a plakala.

10:7  Illa autem nullo modo consolari poterat, sed quotidie exiliens circumspiciebat, et circuibat vias omnes per quas spes remeandi videbatur, ut procul videret eum, si fieri posset, venientem.

10:8  But Raguel said to his son in law: Stay here, and I will send a messenger to Tobias thy father, that thou art in health.

10:8  Mezitím uplynulo čtrnáct dní svatební hostiny, kterou se Raguel zavázal pro svou dceru vystrojit. Tobiáš za ním přišel a žádal ho: „Dovol mi odejít. Jsem si jist, že můj otec a matka už ani nevěří, že mě ještě uvidí. Prosím tě teď, otče, pusť mě, ať se mohu vrátit ke svému otci. Už jsem ti přece vysvětlil, v jakém stavu jsem ho nechal.“

10:8  At vero Raguel dicebat ad generum suum : Mane hic, et ego mittam nuntium salutis de te ad Tobiam patrem tuum.

10:9  And Tobias said to him: I know that my father and mother now count the days, and their spirit is grievously afflicted within them.

10:9  „Jen zůstaň, chlapče,“ odpověděl Raguel Tobiášovi, „zůstaň se mnou. Vyšlu za tvým otcem Tobitem posly, aby mu o tobě dali zprávu.“ „To rozhodně ne,“ řekl on na to. „Prosím tě, dovol mi odsud odejít k mému otci.“

10:9  Cui Tobias ait : Ego novi quia pater meus et mater mea modo dies computant, et cruciatur spiritus eorum in ipsis.

10:10  And when Raguel had pressed Tobias with many words, and he by no means would hearken to him, he delivered Sara unto him, and half of all his substance in menservants, and womenservants, in cattle, in camels, and in kine, and in much money, and sent him away safe and joyful from him,

10:10  Raguel tedy vstal a předal Tobiášovi jeho ženu Sáru a polovinu veškerého svého majetku – otroky a otrokyně, skot i ovce, osly i velbloudy, šatstvo, peníze i nádobí –

10:10  Cumque verbis multis rogaret Raguel Tobiam, et ille eum nulla ratione vellet audire, tradidit ei Saram, et dimidiam partem omnis substantiæ suæ in pueris, in puellis, in pecudibus, in camelis, et in vaccis, et in pecunia multa : et salvum atque gaudentem dimisit eum a se,

10:11  Saying: The holy angel of the Lord be with you in your journey, and bring you through safe, and that you may find all things well about your parents, and my eyes may see your children before I die.

10:11  a tak je propustil. Na rozloučenou Tobiáše objal a řekl mu: „Buď zdráv, chlapče, šťastnou cestu. Pán nebes kéž provází tebe i tvou ženu Sáru. Kéž ještě než umřu, uvidím vaše děti.“

10:11  dicens : Angelus Domini sanctus sit in itinere vestro, perducatque vos incolumes, et inveniatis omnia recte circa parentes vestros, et videant oculi mei filios vestros priusquam moriar.

10:12  And the parents taking their daughter kissed her, and let her go:

10:12  Pak řekl své dceři Sáře: „Cti svého tchána a tchyni, dcero. I oni jsou od teď tví rodiče, tak jako my, kteří jsme tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž o tobě slyším dobré zprávy, dokud budu živ.“ Tak se s nimi rozloučil a propustil je.

10:12  Et apprehendentes parentes filiam suam, osculati sunt eam : et dimiserunt ire,

10:13  Admonishing her to honour her father and mother in law, to love her husband, to take care of the family, to govern the house, and to behave herself irreprehensibly.

10:13  Edna Tobiášovi řekla: „Synu a milovaný bratře, kéž tě Hospodin ještě za mého života přivede zpět. Kéž ještě než umřu, uvidím děti, které budeš mít s mou dcerou Sárou. Svěřuji ti před Hospodinem svou dceru do opatrování. Nikdy v celém svém životě ji nezarmucuj. Jdi v pokoji, chlapče. Od teď budu tvou matkou a Sára tvou ženou . Kéž se nám všem společně daří po všechny dny našeho života.“ Pak je oba políbila na rozloučenou a propustila je. Tobiáš odešel od Raguela spokojeně a radostně a velebil Pána nebe i země a Krále vesmíru, že dal jeho cestě zdar. S Raguelem a jeho ženou Ednou se rozžehnal slovy: „Kéž je mi dáno, abych vás ctil jako rodiče po všechny dny vašeho života.“

10:13  monentes eam honorare soceros, diligere maritum, regere familiam, gubernare domum, et seipsam irreprehensibilem exhibere.