CzeCSP - Ecclesiastes - 12

12:1  Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení;

12:2  dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti;

12:3  v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, ⌈mlečky přestanou pracovat, protože ubyly,⌉ a ty, ⌈kdo se dívají skrze průduchy,⌉ budou temné

12:4  a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny.

12:5  Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají.

12:6  Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny.

12:7  Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a ⌈duch se navrátí k Bohu,⌉ který jej dal.

12:8  Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.

12:9  A dodatek: Že byl kazatel moudrý, stále učil lid poznání, uvažoval a bádal, uspořádal mnohá přísloví.

12:10  Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, pravdivá slova.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřebíky zatlučené sběrateli. Byla vydána jedním pastýřem.

12:12  A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla.

12:13  Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka.

12:14  Vždyť ⌈Bůh každé dílo přivede na soud⌉ se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.