DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Isaiah - 47

47:1  Come down, sit in the dust, O virgin daughter of Babylon, sit on the ground: there is no throne for the daughter of the Chaldeans, for thou shalt no more be called delicate and tender.

47:1  Come down, and sit in the dust, O virgin daughter of Babylon, sit on the ground: there is no throne, O daughter of the Chaldeans: for thou shalt no more be called tender and delicate.

47:1  Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylónská! Seď na zemi, připravena o trůn, kaldejská dcero! Už tě nebudou nazývat změkčilou a zhýčkanou.

47:1  Klesni a seď v prachu, panno, Dcero babylonská! Seď na zemi, a ne na trůnu, Dcero chaldejská! Nikdy víc už tě nenazvou něžnou a hýčkanou.

47:1  Sestup a seď v prachu, ⌈panno, dcero babylonská,⌉ seď na zemi, žádný trůn, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat něžnou a zhýčkanou.

47:1  Sstup a seď v prachu, panno dcero Babylonská, seď na zemi, a ne na trůnu, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati milostnou a rozkošnou.

47:1  Descende, sede in pulvere, virgo filia Babylon : sede in terra ; non est solium filiæ Chaldæorum, quia ultra non vocaberis mollis et tenera.

47:2  Take a millstone and grind meal: uncover thy shame, strip thy shoulder, make bare thy legs, pass over the rivers.

47:2  Take the millstones, and grind meal: uncover thy locks, make bare the leg, uncover the thigh, pass over the rivers.

47:2  Chop se mlýnku a mel mouku! Odkryj závoj, zvedni vlečku, odkryj nohy, přebroď řeky!

47:2  Chop se mlýnku a mouku mel, odlož své závoje. Vyhrň si sukni, obnaž nohy, broď se řekami!

47:2  Vezmi ruční mlýnek a mel mouku, odkryj závoj, zvedni vlečku, odhal stehna, přebroď řeky.

47:2  Chyť se žernovu, a mel mouku; odkrej kadeře své, obnaž nohy, odkrej hnáty, břeď přes řeky.

47:2  Tolle molam, et mole farinam ; denuda turpitudinem tuam ; discooperi humerum, revela crura, transi flumina.

47:3  Thy nakedness shall be discovered, and thy shame shall be seen: I will take vengeance, and no man shall resist me.

47:3  Thy nakedness shall be uncovered, yea, thy shame shall be seen: I will take vengeance, and I will not meet thee as a man.

47:3  Ať se odkryje tvá nahota, ať se ukáže tvá hanba. Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání.

47:3  Ať se ukáže tvá nahota, tvá hanba ať je odkryta! Pustím se do pomsty a nikoho neušetřím.

47:3  Odhalí se tvá nahota, ano, ukáže se tvá potupa. Chopím se pomsty a ⌈nikdo mi nebude bránit. ⌉

47:3  Odkryta bude hanba tvá, a ukáže se mrzkost tvá. Mstíti budu, a nedám sobě žádnému překaziti,

47:3  Revelabitur ignominia tua, et videbitur opprobrium tuum ; ultionem capiam, et non resistet mihi homo.

47:4  Our redeemer, the Lord of hosts is his name, the Holy One of Israel.

47:4  As for our redeemer, the Lord of hosts is his name, the Holy One of Israel.

47:4  Náš vykupitel je Svatý Izraele. Jeho jméno je Hospodin zástupů.

47:4  Náš vykupitel je Svatý Izraelův, má jméno Hospodin zástupů.

47:4  Náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů, Svatý Izraele [praví]:

47:4  Praví vykupitel náš, jehož jméno jest Hospodin zástupů, Svatý Izraelský.

47:4  Redemptor noster, Dominus exercituum nomen illius, Sanctus Israël.

47:5  Sit thou silent, and get thee into darkness, O daughter of the Chaldeans: for thou shalt no more be called the lady of kingdoms.

47:5  Sit thou silent, and get thee into darkness, O daughter of the Chaldeans: for thou shalt no more be called, The lady of kingdoms.

47:5  Seď zticha, vstup do tmy, kaldejská dcero! Už nikdy tě nenazvou paní královských říší.

47:5  Odejdi a seď mlčky v tmách, Dcero chaldejská! Nikdy víc už tě nenazvou nad královstvími královnou.

47:5  Seď mlčky a vejdi do temnoty, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat královnou království.

47:5  Sediž mlče, a vejdi do tmy, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati paní království.

47:5  Sede tacens, et intra in tenebras, filia Chaldæorum, quia non vocaberis ultra domina regnorum.

47:6  I was angry with my people, I have polluted my inheritance, and have given them into thy hand: thou hast shewn no mercy to them: upon the ancient thou hast laid thy yoke exceeding heavy.

47:6  I was wroth with my people, I have polluted mine inheritance, and given them into thine hand: thou didst shew them no mercy; upon the ancient hast thou very heavily laid thy yoke.

47:6  Na svůj lid jsem se rozlítil, své dědictví znesvětit jsem nechal, vydal jsem je do tvé ruky. Neměla jsi s nimi slitování, svým jhem jsi i starce velmi obtížila.

47:6  Rozhněval jsem se na svůj lid a potupil své dědictví; vydal jsem ti je napospas, tys ale nad nimi lítost neměla, svým jhem jsi i starce krutě tížila.

47:6  Rozhněval jsem se na svůj lid, znesvětil jsem své dědictví a vydal jsem je do tvé ruky; neprojevila jsi jim slitování, starce jsi velice obtížila jhem.

47:6  Rozhněval jsem se na lid svůj, v lehkost jsem uvedl dědictví své, a vydal jsem je v ruku tvou, a neprokázalas k nim milosrdenství. Starce jsi obtížila velmi jhem svým,

47:6  Iratus sum super populum meum : contaminavi hæreditatem meam, et dedi eos in manu tua : non posuisti eis misericordias ; super senem aggravasti jugum tuum valde.

47:7  And thou hast said: I shall be a lady for ever: thou hast not laid these things to thy heart, neither hast thou remembered thy latter end.

47:7  And thou saidst, I shall be a lady for ever: so that thou didst not lay these things to thy heart, neither didst remember the latter end of it.

47:7  Řekla jsi: „Navěky budu paní!“ Nikdy sis nic k srdci nebrala, nepamatovalas na poslední věci.

47:7  Říkalas: „Jsem věčná královna,“ a nic sis k srdci nebrala, na konec jsi nepomýšlela.

47:7  Řekla sis: Budu královnou až navěky. Nevzala sis tyto věci k srdci a nepamatovalas na jejich konec.

47:7  A říkalas: Na věky budu paní, a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém, aniž jsi pamatovala na cíl jeho.

47:7  Et dixisti : In sempiternum ero domina. Non posuisti hæc super cor tuum, neque recordata es novissimi tui.

47:8  And now hear these things, thou that art delicate, and dwellest confidently, that sayest in thy heart: I am, and there is none else besides me: I shall not sit as a widow, and I shall not know barrenness.

47:8  Therefore hear now this, thou that art given to pleasures, that dwellest carelessly, that sayest in thine heart, I am, and none else beside me; I shall not sit as a widow, neither shall I know the loss of children:

47:8  Proto slyš teď toto, požitkářko, jež trůníš v bezpečí a v srdci si namlouváš: „Nade mne už není! Já nebudu sedět jako vdova, nepoznám, co je to ztratit děti.“

47:8  Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší, která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si: „Já – a kdo je víc? Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!“

47:8  Nuže, slyš toto, ty požitkářko sídlící v bezpečí, která si v srdci říkáš: Já, a mimo mne nikdo více. Nebudu sedět jako vdova, nepoznám ztrátu dětí.

47:8  Protož nyní slyšiž toto, ó rozkošná, (kteráž sedíš bezpečně, a říkáš v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné; nebuduť vdovou, aniž zvím o sirobě),

47:8  Et nunc audi hæc delicata, et habitans confidenter, quæ dicis in corde tuo : Ego sum, et non est præter me amplius ; non sedebo vidua, et ignorabo sterilitatem.

47:9  These two things shall come upon thee suddenly in one day, barrenness and widowhood. All things are come upon thee, because of the multitude of thy sorceries, and for the great hardness of thy enchanters.

47:9  But these two things shall come to thee in a moment in one day, the loss of children, and widowhood: they shall come upon thee in their perfection for the multitude of thy sorceries, and for the great abundance of thine enchantments.

47:9  Dolehne na tebe obojí naráz, v jediném dni, bezdětnost i vdovství; dolehnou na tebe plnou měrou navzdory spoustě tvých kouzel a nesčíslným zaklínadlům.

47:9  Přijde to ale na tebe obojí v jediné chvíli, v jednom dni: staneš se vdovou a přijdeš o děti. Všechno to na tebe přijde v plnosti, spoustě tvých kouzel navzdory, navzdory moci čárů tvých.

47:9  Obě tyto věci na tebe přijdou náhle, v jednom dni, ztráta dětí i vdovství. Přijdou na tebe ve své plnosti pro množství tvých kouzel, pro velikou spoustu tvých zaklínadel.

47:9  Že obé to přijde na tě pojednou dne jednoho, i siroba i vdovství. Všecko zúplna přijde na tě, i na množství kouzlů tvých, a na velikou moc čárů tvých.

47:9  Venient tibi duo hæc subito in die una, sterilitas et viduitas : universa venerunt super te, propter multitudinem maleficiorum tuorum, et propter duritiam incantatorum tuorum vehementem.

47:10  And thou hast trusted in thy wickedness, and hast said: There is none that seeth me. Thy wisdom, and, thy knowledge, this hath deceived thee. And thou hast said in thy heart: I am, and besides me there is no other.

47:10  For thou hast trusted in thy wickedness: thou hast said, None seeth me. Thy wisdom and thy knowledge, it hath perverted thee; and thou hast said in thine heart, I am, and none else beside me.

47:10  Ve své zlobě cítila ses bezpečná a řeklas: „Nikdo mě nevidí.“ Tvá moudrost a tvé vědění tě svedly na scestí. Říkala sis v srdci: „Jsem jenom já a nikdo víc už není.“

47:10  Ve své zlobě ses cítila bezpečná, říkala sis „Nikdo mě nevidí.“ Svou moudrostí a věděním jsi byla svedena, takže sis v srdci myslela: „Já – a kdo je víc?“

47:10  Spoléhala jsi na svou špatnost; řekla sis: Nikdo mne nevidí. Tvá moudrost a tvé poznání -- to tě zavedlo. Říkala sis ve svém srdci: Já, a mimo mne nikdo více.

47:10  Nebo doufáš v zlost svou, a říkáš: Žádný mne nevidí. Moudrost tvá a umění tvé, to tě převrátilo, abys říkala v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné.

47:10  Et fiduciam habuisti in malitia tua, et dixisti : Non est qui videat me. Sapientia tua et scientia tua, hæc decepit te. Et dixisti in corde tuo : Ego sum, et præter me non est altera.

47:11  Evil shall come upon thee, and thou shalt not know the rising thereof: and calamity shall fall violently upon thee, which thou canst not keep off: misery shall come upon thee suddenly, which thou shalt not know.

47:11  Therefore shall evil come upon thee; thou shalt not know from whence it riseth: and mischief shall fall upon thee; thou shalt not be able to put it off: and desolation shall come upon thee suddenly, which thou shalt not know.

47:11  Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit.

47:11  Proto na tebe přijde pohroma, kterou nebudeš umět zažehnat. Dopadne na tebe neštěstí, které nebudeš moci odvrátit. Náhle na tebe přijde záhuba – ani se nenadáš!

47:11  Přijde na tebe zlo a ⌈nebudeš vědět, jak je uplatit,⌉ padne na tebe neštěstí a nebudeš je moci odvrátit. Náhle na tebe přijde zkáza, ani nepoznáš jak.

47:11  A protož přijde na tě zlé, jehož východu neznáš, a připadne na tě bída, kteréž nebudeš moci se odžehnati, a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění, než zvíš.

47:11  Veniet super te malum, et nescies ortum ejus ; et irruet super te calamitas quam non poteris expiare ; veniet super te repente miseria quam nescies.

47:12  Stand now with thy enchanters, and with the multitude of thy sorceries, in which thou hast laboured from thy youth, if so be it may profit thee any thing, or if thou mayst become stronger.

47:12  Stand now with thine enchantments, and with the multitude of thy sorceries, wherein thou hast laboured from thy youth; if so be thou shalt be able to profit, if so be thou mayest prevail.

47:12  Postav se tu se svým zaklínámím, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu.

47:12  Jen se teď postav se svými čáry, s tím množstvím kouzel svých, jimiž ses zabývala od mládí. Třeba ti nějak prospějí, třeba někoho vystrašíš!

47:12  Nuže, postav se se svými zaklínadly a s množstvím svých kouzel, do nichž jsi od mládí vkládala úsilí; snad budeš moci uspět, snad někoho postrašíš.

47:12  Postav se nyní s čáry svými, a s množstvím kouzlů svých, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své, budeš-li moci co prospěti, aneb snad zmocniti se.

47:12  Sta cum incantatoribus tuis et cum multitudine maleficiorum tuorum, in quibus laborasti ab adolescentia tua, si forte quod prosit tibi, aut si possis fieri fortior.

47:13  Thou hast failed in the multitude of thy counsels: let now the astrologers stand and save thee, they that gazed at the stars, and counted the months, that from them they might tell the things that shall come to thee.

47:13  Thou art wearied in the multitude of thy counsels. Let now the astrologers, the stargazers, the monthly prognosticators, stand up, and save thee from these things that shall come upon thee.

47:13  Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí. Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat.

47:13  Vyčerpána jsi všemi těmi radami! Jen ať se teď tví astrologové postaví, hvězdopravci se svou předpovědí na měsíc, ať tě zachrání z toho, co na tebe přichází.

47:13  Jsi unavená množstvím svých plánů: ať se postaví a zachrání tě -- ti, kdo rozdělují nebesa, kteří čtou ve hvězdách a předpovídají podle novoluní -- ať tě zachrání od toho, co na tebe přijde.

47:13  Ustáváš s množstvím rad svých. Nechať se nyní postaví hvězdáři, kteříž spatřují hvězdy, a oznamují na každý měsíc, a vysvobodí tě z toho, což přijíti má na tě.

47:13  Defecisti in multitudine consiliorum tuorum. Stent, et salvent te augures cæli, qui contemplabantur sidera, et supputabant menses, ut ex eis annuntiarent ventura tibi.

47:14  Behold they are as stubble, fire hath burnt them, they shall not deliver themselves from the power of the flames: there are no coals wherewith they may be warmed, nor fire, that they may sit thereat.

47:14  Behold, they shall be as stubble; the fire shall burn them; they shall not deliver themselves from the power of the flame: there shall not be a coal to warm at, nor fire to sit before it.

47:14  Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět.

47:14  Hle – jsou pouhá sláma, oheň spálí je, ani sebe nezachrání z moci plamene! K zahřátí tu nezůstane ani uhlí řeřavé, žádný oheň, u něhož by se dalo posedět.

47:14  Hle, jsou jako strniště, spálí je oheň; z moci plamene nevysvobodí ani sebe. Nejsou řeřavé uhlí k zahřátí, ani ohniště, aby před ním člověk poseděl.

47:14  Aj, jako pleva jsou, oheň popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného uhlí nezůstane k zhřívání se, ani ohně, aby se mohlo poseděti u něho.

47:14  Ecce facti sunt quasi stipula, ignis combussit eos ; non liberabunt animam suam de manu flammæ ; non sunt prunæ quibus calefiant, nec focus ut sedeant ad eum.

47:15  Such are all the things become to thee, in which thou hast laboured: thy merchants from thy youth, every one hath erred in his own way, there is none that can save thee.

47:15  Thus shall they be unto thee with whom thou hast laboured, even thy merchants, from thy youth: they shall wander every one to his quarter; none shall save thee.

47:15  Tak dopadnou ti, jimiž se zaměstnáváš, s nimiž obchoduješ už od svého mládí. Každý z nich na svých cestách zbloudí, nespatří tě nikdo.

47:15  Takto ti prospějí ti tvoji kupčíci, s nimiž ses zabývala od mládí. Každý se potácí svými cestami, nezachrání tě nikdo z nich!

47:15  Takoví budou k tobě ti, [do] nichž jsi vkládala úsilí. Od tvého mládí jsou ve tvé službě, každý bloudí ⌈svou cestou,⌉ není, ⌈kdo by tě zachránil.⌉

47:15  Takť se stane i kupcům tvým, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své. Jeden každý svou stranou půjde, aniž bude, kdo by tě vysvobodil.

47:15  Sic facta sunt tibi in quibuscumque laboraveras : negotiatores tui ab adolescentia tua, unusquisque in via sua erraverunt ; non est qui salvet te.