DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Song of Solomon - 2

2:1  I am the flower of the field, and the lily of the valleys.

2:1  I am the rose of Sharon, and the lily of the valleys.

2:1  Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.

2:1  Já jsem ta růže šáronská, jsem lilie v dolinách.

2:1  A já -- šáronský kvítek, lilie údolní.

2:1  Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

2:1  Ego flos campi, et lilium convallium.

2:2  As the lily among thorns, so is my love among the daughters.

2:2  As the lily among thorns, so is my love among the daughters.

2:2  Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.

2:2  Jako lilie mezi bodláky, tak je má milá mezi dívkami.

2:2  Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami.

2:2  Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

2:2  Sicut lilium inter spinas, sic amica mea inter filias.

2:3  As the apple tree among the trees of the woods, so is my beloved among the sons. I sat down under his shadow, whom I desired: and his fruit was sweet to my palate.

2:3  As the apple tree among the trees of the wood, so is my beloved among the sons. I sat down under his shadow with great delight, and his fruit was sweet to my taste.

2:3  Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.

2:3  Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovoce mým ústům lahodí.

2:3  Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu ⌈jsem zatoužila.⌉ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.

2:3  Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

2:3  Sicut malus inter ligna silvarum, sic dilectus meus inter filios. Sub umbra illius quem desideraveram sedi, et fructus ejus dulcis gutturi meo.

2:4  He brought me into the cellar of wine, he set in order charity in me.

2:4  He brought me to the banqueting house, and his banner over me was love.

2:4  On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.

2:4  Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí!

2:4  Zaveďte mne, ⌈kde víno dávají,⌉ a ⌈podávejte mi lásku.⌉

2:4  Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

2:4  Introduxit me in cellam vinariam ; ordinavit in me caritatem.

2:5  Stay me up with flowers, compass me about with apples: because I languish with love.

2:5  Stay me with flagons, comfort me with apples: for I am sick of love.

2:5  Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.

2:5  Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem láskou nemocná.

2:5  Oživte mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉ z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná.

2:5  Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

2:5  Fulcite me floribus, stipate me malis, quia amore langueo.

2:6  His left hand is under my head, and his right hand shall embrace me.

2:6  His left hand is under my head, and his right hand doth embrace me.

2:6  Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.

2:6  Jeho levice pod hlavou mou a pravicí mě objímá.

2:6  ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉ svou pravicí mne objímá.

2:6  Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

2:6  Læva ejus sub capite meo, et dextera illius amplexabitur me.

2:7  I adjure you, O ye daughters of Jerusalem, by the roes, and the harts of the field, that you stir not up, nor make the beloved to awake, till she please.

2:7  I charge you, O ye daughters of Jerusalem, by the roes, and by the hinds of the field, that ye stir not up, nor awake my love, till he please.

2:7  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

2:7  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.

2:7  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

2:7  Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

2:7  Adjuro vos, filiæ Jerusalem, per capreas cervosque camporum, ne suscitetis, neque evigilare faciatis dilectam, quoadusque ipsa velit.

2:8  The voice of my beloved, behold he cometh leaping upon the mountains, skipping over the hills.

2:8  The voice of my beloved! behold, he cometh leaping upon the mountains, skipping upon the hills.

2:8  Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.

2:8  Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kopce!

2:8  ⌈Slyš! To je můj milý!⌉ Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce.

2:8  Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

2:8  Vox dilecti mei ; ecce iste venit, saliens in montibus, transiliens colles.

2:9  My beloved is like a roe, or a young hart. Behold he standeth behind our wall, looking through the windows, looking through the lattices.

2:9  My beloved is like a roe or a young hart: behold, he standeth behind our wall, he looketh forth at the windows, shewing himself through the lattice.

2:9  Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.

2:9  Srnci či kolouchu můj milý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvírami nahlíží!

2:9  Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉ do okének nahlíží, mřížkami hledí.

2:9  Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

2:9  Similis est dilectus meus capreæ, hinnuloque cervorum. En ipse stat post parietem nostrum, respiciens per fenestras, prospiciens per cancellos.

2:10  Behold my beloved speaketh to me: Arise, make haste, my love, my dove, my beautiful one, and come.

2:10  My beloved spake, and said unto me, Rise up, my love, my fair one, and come away.

2:10  Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!

2:10  Můj milý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:10  Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:10  Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:10  En dilectus meus loquitur mihi. Surge, propera, amica mea, columba mea, formosa mea, et veni :

2:11  For winter is now past, the rain is over and gone.

2:11  For, lo, the winter is past, the rain is over and gone;

2:11  Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.

2:11  Hle, zima už skončila, průtrž přestala a je pryč.

2:11  Vždyť skončila už zima, pominuly deště, ⌈jsou ty tam.⌉

2:11  Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

2:11  jam enim hiems transiit ; imber abiit, et recessit.

2:12  The flowers have appeared in our land, the time of pruning is come: the voice of the turtle is heard in our land:

2:12  The flowers appear on the earth; the time of the singing of birds is come, and the voice of the turtle is heard in our land;

2:12  Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.

2:12  Kvítí se ukazuje po zemi, čas prozpěvování je tu, hlas hrdličky zní po kraji.

2:12  Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉ přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉

2:12  Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

2:12  Flores apparuerunt in terra nostra ; tempus putationis advenit : vox turturis audita est in terra nostra ;

2:13  The fig tree hath put forth her green figs: the vines in flower yield their sweet smell. Arise, my love, my beautiful one, and come:

2:13  The fig tree putteth forth her green figs, and the vines with the tender grape give a good smell. Arise, my love, my fair one, and come away.

2:13  Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“

2:13  Fíkovník nasytil své plody mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:13  Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:13  Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:13  ficus protulit grossos suos ; vineæ florentes dederunt odorem suum. Surge, amica mea, speciosa mea, et veni :

2:14  My dove in the clefts of the rock, in the hollow places of the wall, shew me thy face, let thy voice sound in my ears: for thy voice is sweet, and thy face comely.

2:14  O my dove, that art in the clefts of the rock, in the secret places of the stairs, let me see thy countenance, let me hear thy voice; for sweet is thy voice, and thy countenance is comely.

2:14  Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!

2:14  Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!

2:14  Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉ je plný krás.

2:14  Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

2:14  columba mea, in foraminibus petræ, in caverna maceriæ, ostende mihi faciem tuam, sonet vox tua in auribus meis : vox enim tua dulcis, et facies tua decora.

2:15  Catch us the little foxes that destroy the vines: for our vineyard hath flourished.

2:15  Take us the foxes, the little foxes, that spoil the vines: for our vines have tender grapes.

2:15  „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“

2:15  Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!

2:15  Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.

2:15  Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

2:15  Capite nobis vulpes parvulas quæ demoliuntur vineas : nam vinea nostra floruit.

2:16  My beloved to me, and I to him who feedeth among the lilies,

2:16  My beloved is mine, and I am his: he feedeth among the lilies.

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, když pase v liliích.

2:16  Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.

2:16  Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

2:16  Dilectus meus mihi, et ego illi, qui pascitur inter lilia,

2:17  Till the day break, and the shadows retire. Return: be like, my beloved, to a roe, or to a young hart upon the mountains of Bether.

2:17  Until the day break, and the shadows flee away, turn, my beloved, and be thou like a roe or a young hart upon the mountains of Bether.

2:17  Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

2:17  Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách béterských!

2:17  Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉ srnec, jak samec gazely⌉ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉

2:17  Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

2:17  donec aspiret dies, et inclinentur umbræ. Revertere ; similis esto, dilecte mi, capreæ, hinnuloque cervorum super montes Bether.