DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Habakkuk - 2

2:1  I will stand upon my watch, and fix my foot upon the tower: and I will watch, to see what will be said to me, and what I may answer to him that reproveth me.

2:1  I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.

2:1  Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky.

2:1  Budu stát na své stráži, postavím se na opevnění a budu pozorně sledovat, abych viděl, jak ke mně promluví, co odpoví na mou stížnost.

2:1  Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.

2:1  I will stand upon my watch, and seat myself upon the tower, and will watch to see what he will say to me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  I will stand at my watch, and set myself on the ramparts, and will look out to see what he will say to me, and what I will answer concerning my complaint.

2:1  I will stand on my watch, and set me on the tower, and will watch to see what he will say to me, and what I shall answer when I am reproved.

2:1  Super custodiam meam stabo, et figam gradum super munitionem : et contemplabor ut videam quid dicatur mihi, et quid respondeam ad arguentem me.

2:2  And the Lord answered me, and said: Write the vision, and make it plain upon tables: that he that readeth it may run over it.

2:2  And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it.

2:2  Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.

2:2  A Hospodin mi odpověděl: „Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst.

2:2  Hospodin mi odpověděl: Zapiš vidění, ⌈zřetelně ho napiš⌉ na tabulky, aby ⌈to čtenář⌉ mohl ⌈přeběhnout zrakem.⌉

2:2  I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,

2:2  And the LORD answered me, and said, Write the vision, and make [it] plain upon tables, that he may run that readeth it.

2:2  The Lord answered me, "Write the vision, and make it plain on tablets, that he who runs may read it.

2:2  And the LORD answered me, and said, Write the vision, and make it plain on tables, that he may run that reads it.

2:2  Et respondit mihi Dominus, et dixit : Scribe visum, et explana eum super tabulas, ut percurrat qui legerit eum.

2:3  For as yet the vision is far off, and it shall appear at the end, and shall not lie: if it make any delay, wait for it: for it shall surely come, and it shall not be slack.

2:3  For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“

2:3  To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se.

2:3  Vždyť vidění je svědkem pro určený čas, ⌈svědectvím o konci,⌉ a neselže. Ačkoliv otálí, vyčkávej na něj, neboť se jistě naplní a neopozdí se.

2:3  Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.

2:3  For the vision [is] yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it may tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  For the vision is yet for the appointed time, and it hurries toward the end, and won't prove false. Though it takes time, wait for it; because it will surely come. It won't delay.

2:3  For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry.

2:3  Quia adhuc visus procul ; et apparebit in finem, et non mentietur : si moram fecerit, exspecta illum, quia veniens veniet, et non tardabit.

2:4  Behold, he that is unbelieving, his soul shall not be right in himself: but the just shall live in his faith.

2:4  Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

2:4  Hle – kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.

2:4  Hle, ten, jehož touha není správná, je umdlený, ale spravedlivý bude žít díky své věrnosti.

2:4  Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.

2:4  Behold, his soul [which] is lifted up, is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Behold, his soul is puffed up. It is not upright in him, but the righteous will live by his faith.

2:4  Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.

2:4  Ecce qui incredulus est, non erit recta anima ejus in semetipso ; justus autem in fide sua vivet.

2:5  And as wine deceiveth him that drinketh it: so shall the proud man be, and he shall not be honoured: who hath enlarged his desire like hell: and is himself like death, and he is never satisfied: but will gather together unto him all nations, and heap together unto him all people.

2:5  Yea also, because he transgresseth by wine, he is a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathereth unto him all nations, and heapeth unto him all people:

2:5  Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.

2:5  Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si přivlastnil.“

2:5  ⌈Ano, víno podvede pyšného muže,⌉ nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt; posbíral k sobě všechny národy, shromáždil k sobě všechny lidi.

2:5  Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.

2:5  Yes also, because he transgresseth by wine, [he is] a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire, as hell, and [is] as death, and cannot be satisfied, but gathereth to him all nations, and collecteth to him all people:

2:5  Yes, moreover, wine is treacherous. A haughty man who doesn't stay at home, who enlarges his desire as Sheol, and he is like death, and can't be satisfied, but gathers to himself all nations, and heaps to himself all peoples.

2:5  Yes also, because he transgresses by wine, he is a proud man, neither keeps at home, who enlarges his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathers to him all nations, and heaps to him all people:

2:5  Et quomodo vinum potantem decipit, sic erit vir superbus, et non decorabitur : qui dilatavit quasi infernus animam suam, et ipse quasi mors, et non adimpletur : et congregabit ad se omnes gentes, et coacervabit ad se omnes populos.

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a dark speech concerning him: and it shall be said: Woe to him that heapeth together that which is not his own? how long also doth he load himself with thick clay?

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth that which is not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay!

2:6  Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.

2:6  Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?

2:6  Což o něm tito všichni nepronesou pořekadla, podobenství a hádanky? Bude se říkat: Běda tomu, kdo množí, co není jeho -- jak dlouho to potrvá? -- tomu, kdo se obohacuje vydíráním.

2:6  Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth [that which is] not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay!

2:6  Won't all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, 'Woe to him who increases that which is not his, and who enriches himself by extortion! How long?'

2:6  Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increases that which is not his! how long? and to him that lades himself with thick clay!

2:6  Numquid non omnes isti super eum parabolam sument, et loquelam ænigmatum ejus, et dicetur : Væ ei qui multiplicat non sua ? usquequo et aggravat contra se densum lutum ?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite thee: and they be stirred up that shall tear thee, and thou shalt be a spoil to them?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite thee, and awake that shall vex thee, and thou shalt be for booties unto them?

2:7  Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevschopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.

2:7  Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí!

2:7  Což nepovstanou v okamžiku tvoji věřitelé, neproberou se ti, kdo tě děsí, a nestaneš se jejich kořistí?

2:7  Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.

2:7  Shall they not rise suddenly that shall bite thee, and awake that shall disturb thee, and thou shalt be for booties to them?

2:7  Won't your debtors rise up suddenly, and wake up those who make you tremble, and you will be their victim?

2:7  Shall they not rise up suddenly that shall bite you, and awake that shall vex you, and you shall be for booties to them?

2:7  Numquid non repente consurgent qui mordeant te, et suscitabuntur lacerantes te, et eris in rapinam eis ?

2:8  Because thou hast spoiled many nations, all that shall be left of the people shall spoil thee: because of men's blood, and for the iniquity of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Because thou hast spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil thee; because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

2:8  Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:8  Protože jsi vyplenil mnohé národy, všechny zbylé národy vyplení tebe -- za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

2:8  Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

2:8  Because thou hast laid waste many nations, all the remnant of the people shall lay thee waste; because of men's blood, and [for] the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Because you have plundered many nations, all the remnant of the peoples will plunder you, because of men's blood, and for the violence done to the land, to the city and to all who dwell in it.

2:8  Because you have spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil you; because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:8  Quia tu spoliasti gentes multas, spoliabunt te omnes qui reliqui fuerint de populis, propter sanguinem hominis, et iniquitatem terræ, civitatis, et omnium habitantium in ea.

2:9  Woe to him that gathereth together an evil covetousness to his house, that his nest may be on high, and thinketh he may be delivered out of the hand of evil.

2:9  Woe to him that coveteth an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.

2:9  Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí!

2:9  Běda tomu, kdo hrabe pro svůj dům nekalý zisk, aby si vysoko postavil své hnízdo, a tak byl vysvobozen z moci zla.

2:9  Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.

2:9  Woe to him that coveteth an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Woe to him who gets an evil gain for his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the hand of evil!

2:9  Woe to him that covets an evil covetousness to his house, that he may set his nest on high, that he may be delivered from the power of evil!

2:9  Væ qui congregat avaritiam malam domui suæ, ut sit in excelso nidus ejus, et liberari se putat de manu mali !

2:10  Thou hast devised confusion to thy house, thou hast cut off many people, and thy soul hath sinned.

2:10  Thou hast consulted shame to thy house by cutting off many people, and hast sinned against thy soul.

2:10  Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě.

2:10  Vlastnímu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mnohé národy – vlastním životem za to zaplatíš.

2:10  Připravil jsi hanbu pro svůj dům, zničil jsi mnohé národy, hřešil jsi ⌈proti své duši.⌉

2:10  Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.

2:10  Thou hast consulted shame to thy house by cutting off many people, and hast sinned [against] thy soul.

2:10  You have devised shame to your house, by cutting off many peoples, and have sinned against your soul.

2:10  You have consulted shame to your house by cutting off many people, and have sinned against your soul.

2:10  Cogitasti confusionem domui tuæ ; concidisti populos multos, et peccavit anima tua.

2:11  For the stone shall cry out of the wall: and the timber that is between the joints of the building, shall answer.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  I kámen ze zdi bude křičet, trám z kovu mu odpovídat.

2:11  Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.

2:11  Vždyť kámen ze zdi bude křičet a odpoví mu trám z krovu.

2:11  Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  For the stone will cry out of the wall, and the beam out of the woodwork will answer it.

2:11  For the stone shall cry out of the wall, and the beam out of the timber shall answer it.

2:11  Quia lapis de pariete clamabit, et lignum, quod inter juncturas ædificiorum est, respondebit.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and prepareth a city by iniquity.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and stablisheth a city by iniquity!

2:12  Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.

2:12  Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!

2:12  Běda tomu, kdo staví město proléváním krve a upevňuje ho zvráceností.

2:12  Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.

2:12  Woe to him that buildeth a town with blood, and establisheth a city by iniquity!

2:12  Woe to him who builds a town with blood, and establishes a city by iniquity!

2:12  Woe to him that builds a town with blood, and establishes a city by iniquity!

2:12  Væ qui ædificat civitatem in sanguinibus, et præparat urbem in iniquitate !

2:13  Are not these things from the Lord of hosts? for the people shall labour in a great fire: and the nations in vain, and they shall faint.

2:13  Behold, is it not of the Lord of hosts that the people shall labour in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic“?

2:13  Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?

2:13  Hle, což to není od Hospodina zástupů: Národy se namáhají pro oheň a lidé se zbytečně unavují?

2:13  Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.

2:13  Behold, [is it] not from the LORD of hosts that the people shall labor in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Behold, isn't it of the Lord of hosts that the peoples labor for the fire, and the nations weary themselves for vanity?

2:13  Behold, is it not of the LORD of hosts that the people shall labor in the very fire, and the people shall weary themselves for very vanity?

2:13  Numquid non hæc sunt a Domino exercituum ? laborabunt enim populi in multo igne, et gentes in vacuum, et deficient.

2:14  For the earth shall be filled, that men may know the glory of the Lord, as waters covering the sea.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the Lord, as the waters cover the sea.

2:14  Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.

2:14  Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.

2:14  Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře.

2:14  Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the LORD, as the waters cover the sea.

2:14  For the earth will be filled with the knowledge of the glory of the Lord, as the waters cover the sea.

2:14  For the earth shall be filled with the knowledge of the glory of the LORD, as the waters cover the sea.

2:14  Quia replebitur terra, ut cognoscant gloriam Domini, quasi aquæ operientes mare.

2:15  Woe to him that giveth drink to his friend, and presenteth his gall, and maketh him drunk, that he may behold his nakedness.

2:15  Woe unto him that giveth his neighbour drink, that puttest thy bottle to him, and makest him drunken also, that thou mayest look on their nakedness!

2:15  Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.

2:15  Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu!

2:15  Běda tomu, kdo dává svým bližním pít ⌈z číše⌉ svého hněvu a opíjí je, aby se díval na jejich nahotu.

2:15  Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.

2:15  Woe to him that giveth his neighbor drink, that puttest thy bottle to [him], and makest [him] drunken also, that thou mayest look on their nakedness!

2:15  "Woe to him who gives his neighbor drink, pouring your inflaming wine until they are drunk, so that you may gaze at their naked bodies!

2:15  Woe to him that gives his neighbor drink, that put your bottle to him, and make him drunken also, that you may look on their nakedness!

2:15  Væ qui potum dat amico suo mittens fel suum, et inebrians ut aspiciat nuditatem ejus !

2:16  Thou art filled with shame instead of glory: drink thou also, and fall fast asleep: the cup of the right hand of the Lord shall compass thee, and shameful vomiting shall be on thy glory.

2:16  Thou art filled with shame for glory: drink thou also, and let thy foreskin be uncovered: the cup of the Lord’s right hand shall be turned unto thee, and shameful spewing shall be on thy glory.

2:16  Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.

2:16  Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.

2:16  Nasytíš se hanbou místo slávy. Pij i ty a odhal se! Kalich v Hospodinově pravici se obrátí proti tobě, ostuda přijde na tvou slávu.

2:16  Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.

2:16  Thou art filled with shame for glory: drink thou also, and let thy foreskin be uncovered: the cup of the LORD'S right hand shall be turned to thee, and shameful vomiting [shall be] on thy glory.

2:16  You are filled with shame, and not glory. You will also drink, and be exposed! The cup of the Lord's right hand will come around to you, and disgrace will cover your glory.

2:16  You are filled with shame for glory: drink you also, and let your foreskin be uncovered: the cup of the LORD's right hand shall be turned to you, and shameful spewing shall be on your glory.

2:16  Repletus es ignominia pro gloria ; bibe tu quoque, et consopire. Circumdabit te calix dexteræ Domini, et vomitus ignominiæ super gloriam tuam.

2:17  For the iniquity of Libanus shall cover thee, and the ravaging of beasts shall terrify them because of the blood of men, and the iniquity of the land, and of the city, and of all that dwell therein.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover thee, and the spoil of beasts, which made them afraid, because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.

2:17  Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:17  Neboť tě přikryje násilí spáchané na Libanonu a zkáza způsobená zvěří tě roztřese strachem za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

2:17  Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover thee, and the spoil of beasts, [which] made them afraid, because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  For the violence done to Lebanon will overwhelm you, and the destruction of the animals, which made them afraid; because of men's blood, and for the violence done to the land, to every city and to those who dwell in them.

2:17  For the violence of Lebanon shall cover you, and the spoil of beasts, which made them afraid, because of men's blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein.

2:17  Quia iniquitas Libani operiet te, et vastitas animalium deterrebit eos de sanguinibus hominum, et iniquitate terræ, et civitatis, et omnium habitantium in ea.

2:18  What doth the graven thing avail, because the maker thereof hath graven it, a molten, and a false image? because the forger thereof hath trusted in a thing of his own forging, to make dumb idols.

2:18  What profiteth the graven image that the maker thereof hath graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusteth therein, to make dumb idols?

2:18  Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.

2:18  Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.

2:18  Co prospěje tesaná modla, když ji vytesal její tvůrce, či litá modla, učitel lži? Vždyť tvůrce spoléhá na svůj výtvor, když dělá němé nicotnosti.

2:18  Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?

2:18  What profiteth the graven image that its maker hath graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusteth therein, to make dumb idols?

2:18  "What value does the engraved image have, that its maker has engraved it; the molten image, even the teacher of lies, that he who fashions its form trusts in it, to make mute idols?

2:18  What profits the graven image that the maker thereof has graven it; the molten image, and a teacher of lies, that the maker of his work trusts therein, to make dumb idols?

2:18  Quid prodest sculptile, quia sculpsit illud fictor suus, conflatile, et imaginem falsam ? quia speravit in figmento fictor ejus, ut faceret simulacra muta.

2:19  Woe to him that saith to wood: Awake: to the dumb stone: Arise: can it teach? Behold, it is laid over with gold, and silver, and there is no spirit in the bowels thereof.

2:19  Woe unto him that saith to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it is laid over with gold and silver, and there is no breath at all in the midst of it.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni“, kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“ Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.-

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se! a němému kameni: Vzbuď se! Ten tě má učit? Hle, je pokryt zlatem a stříbrem, ale dech v něm vůbec není!

2:19  Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.

2:19  Woe to him that saith to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it [is] laid over with gold and silver, and [there is] no breath at all in the midst of it.

2:19  Woe to him who says to the wood, 'Awake!' or to the mute stone, 'Arise!' Shall this teach? Behold, it is overlaid with gold and silver, and there is no breath at all in its midst.

2:19  Woe to him that said to the wood, Awake; to the dumb stone, Arise, it shall teach! Behold, it is laid over with gold and silver, and there is no breath at all in the middle of it.

2:19  Væ qui dicit ligno : Expergiscere ; Surge, lapidi tacenti ! Numquid ipse docere poterit ? ecce iste coopertus est auro et argento, et omnis spiritus non est in visceribus ejus.

2:20  But the Lord is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  But the Lord is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!

2:20  Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem!

2:20  Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu. Zmlkni před ním celá země!

2:20  Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.

2:20  But the LORD [is] in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  But the Lord is in his holy temple. Let all the earth be silent before him!"

2:20  But the LORD is in his holy temple: let all the earth keep silence before him.

2:20  Dominus autem in templo sancto suo : sileat a facie ejus omnis terra !