DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Hebrews - 2

2:1  Therefore ought we more diligently to observe the things which we have heard lest perhaps we should let them slip.

2:1  Therefore we ought to give the more earnest heed to the things which we have heard, lest at any time we should let them slip.

2:1  Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

2:1  Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč.

2:1  Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

2:1  Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.

2:1  Propterea abundantius oportet observare nos ea quæ audivimus, ne forte pereffluamus.

2:2  For if the word spoken by angels became steadfast and every transgression and disobedience received a just recompense of reward:

2:2  For if the word spoken by angels was stedfast, and every transgression and disobedience received a just recompence of reward;

2:2  Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,

2:2  Jestliže už slovo, které zvěstovali andělé, bylo závazné, takže každý přestupek a každou neposlušnost stihl spravedlivý trest,

2:2  Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty,

2:2  Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,

2:2  Si enim qui per angelos dictus est sermo, factus est firmus, et omnis prævaricatio, et inobedientia accepit justam mercedis retributionem :

2:3  How shall we escape if we neglect so great salvation? Which, having begun to be declared by the Lord, was confirmed unto us by them that heard him.

2:3  How shall we escape, if we neglect so great salvation; which at the first began to be spoken by the Lord, and was confirmed unto us by them that heard him;

2:3  jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;

2:3  jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení? Na počátku je zvěstoval sám Pán a nám je potvrdili ti, kteří jej slýchali,

2:3  jak unikneme my, zanedbáme–li tak velikou záchranu, která ⌈má svůj původ⌉ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli,

2:3  Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno.

2:3  quomodo nos effugiemus si tantam neglexerimus salutem ? quæ cum initium accepisset enarrari per Dominum ab eis, qui audierunt, in nos confirmata est,

2:4  God also bearing them witness by signs and wonders and divers miracles and distributions of the Holy Ghost, according to his own will.

2:4  God also bearing them witness, both with signs and wonders, and with divers miracles, and gifts of the Holy Ghost, according to his own will?

2:4  Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

2:4  což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.

2:4  za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými ⌈projevy moci⌉ a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

2:4  Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své.

2:4  contestante Deo signis et portentis, et variis virtutibus, et Spiritus Sancti distributionibus secundum suam voluntatem.

2:5  For God hath not subjected unto angels the world to come, whereof we speak.

2:5  For unto the angels hath he not put in subjection the world to come, whereof we speak.

2:5  Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,

2:5  Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům.

2:5  Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.

2:5  Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.

2:5  Non enim angelis subjecit Deus orbem terræ futurum, de quo loquimur.

2:6  But one in a certain place hath testified, saying: What is man, that thou art mindful of him? Or the son of man, that thou visitest him?

2:6  But one in a certain place testified, saying, What is man, that thou art mindful of him? or the son of man, that thou visitest him?

2:6  kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: ‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?

2:6  Písmo na jednom místě prohlašuje: „Co je člověk, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že tě zajímá?

2:6  Kdosi někde slavnostně dosvědčil: Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ⌈jej navštěvuješ⌉?

2:6  Osvědčilť pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš?

2:6  Testatus est autem in quodam loco quis, dicens : Quid est homo quod memor es ejus, aut filius hominis quoniam visitas eum ?

2:7  Thou hast made him a little lower than the angels: thou hast crowned him with glory and honour and hast set him over the works of thy hands.

2:7  Thou madest him a little lower than the angels; thou crownedst him with glory and honour, and didst set him over the works of thy hands:

2:7  Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,

2:7  O málo nižším než anděly jsi jej stvořil, slávou a ctí jsi korunoval jej,

2:7  Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou].

2:7  Maličkos jej menšího než anděly učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.

2:7  Minuisti eum paulo minus ab angelis : gloria et honore coronasti eum : et constituisti eum super opera manuum tuarum.

2:8  Thou hast subjected all things under his feet. For in that he hath subjected all things to him he left nothing not subject to him. But now we see not as yet all things subject to him.

2:8  Thou hast put all things in subjection under his feet. For in that he put all in subjection under him, he left nothing that is not put under him. But now we see not yet all things put under him.

2:8  všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.

2:8  k jeho nohám jsi složil vše.“ Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci.

2:8  Všechno jsi poddal pod jeho nohy. Tím tedy, že [mu] poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.

2:8  Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. Poddav pak jemu všecko, ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.

2:8  Omnia subjecisti sub pedibus ejus. In eo enim quod omnia ei subjecit, nihil dimisit non subjectum ei. Nunc autem necdum videmus omnia subjecta ei.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels, for the suffering of death, crowned with glory and honour: that, through the grace of God he might taste death for all.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels for the suffering of death, crowned with glory and honour; that he by the grace of God should taste death for every man.

2:9  Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

2:9  Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.

2:9  Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme ⌈pro utrpení smrti⌉ ověnčeného slávou a ctí; tak ⌈z milosti Boží⌉ za každého okusil smrti.

2:9  Ale toho Ježíše, kterýž maličko nižší byl nežli andělé, vidíme pro utrpení smrti slavou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.

2:9  Eum autem, qui modico quam angeli minoratus est, videmus Jesum propter passionem mortis, gloria et honore coronatum : ut, gratia Dei, pro omnibus gustaret mortem.

2:10  For it became him for whom are all things and by whom are all things, who had brought many children into glory, to perfect the author of their salvation, by his passion.

2:10  For it became him, for whom are all things, and by whom are all things, in bringing many sons unto glory, to make the captain of their salvation perfect through sufferings.

2:10  Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.

2:10  Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy, a tak považoval za vhodné přivést původce jejich spasení k cíli skrze utrpení.

2:10  Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení ⌈učinil dokonalým⌉ původce jejich záchrany.

2:10  Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil.

2:10  Decebat enim eum, propter quem omnia, et per quem omnia, qui multos filios in gloriam adduxerat, auctorem salutis eorum per passionem consummare.

2:11  For both he that sanctifieth and they who are sanctified are all of one. For which cause he is not ashamed to call them brethren, saying:

2:11  For both he that sanctifieth and they who are sanctified are all of one: for which cause he is not ashamed to call them brethren,

2:11  A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

2:11  Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci,

2:11  Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,

2:11  Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

2:11  Qui enim sanctificat, et qui sanctificantur, ex uno omnes. Propter quam causam non confunditur fratres eos vocare, dicens :

2:12  I will declare thy name to my brethren: in the midst of the church will I praise thee.

2:12  Saying, I will declare thy name unto my brethren, in the midst of the church will I sing praise unto thee.

2:12  ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

2:12  když říká: „Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit.“

2:12  když říká: Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.

2:12  Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

2:12  Nuntiabo nomen tuum fratribus meis : in medio ecclesiæ laudabo te.

2:13  And again: I will put my trust in him. And again: Behold I and my children, whom God hath given me.

2:13  And again, I will put my trust in him. And again, Behold I and the children which God hath given me.

2:13  A jinde praví: ‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘ A dále: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

2:13  Jinde říká: „Já na něj budu spoléhat,“ a pokračuje: „Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“

2:13  A opět: Já mu budu důvěřovat; a opět: Hle, já a děti, které mi dal Bůh.

2:13  A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

2:13  Et iterum : Ego ero fidens in eum. Et iterum : Ecce ego, et pueri mei, quos dedit mihi Deus.

2:14  Therefore because the children are partakers of flesh and blood, he also himself in like manner hath been partaker of the same: that, through death, he might destroy him who had the empire of death, that is to say, the devil:

2:14  Forasmuch then as the children are partakers of flesh and blood, he also himself likewise took part of the same; that through death he might destroy him that had the power of death, that is, the devil;

2:14  Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla,

2:14  A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla),

2:14  Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,

2:14  Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

2:14  Quia ergo pueri communicaverunt carni, et sanguini, et ipse similiter participavit eisdem : ut per mortem destrueret eum qui habebat mortis imperium, id est, diabolum :

2:15  And might deliver them, who through the fear of death were all their lifetime subject to servitude.

2:15  And deliver them who through fear of death were all their lifetime subject to bondage.

2:15  a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

2:15  a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.

2:15  a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.

2:15  A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

2:15  et liberaret eos qui timore mortis per totam vitam obnoxii erant servituti.

2:16  For nowhere doth he take hold of the angels: but of the seed of Abraham he taketh hold.

2:16  For verily he took not on him the nature of angels; but he took on him the seed of Abraham.

2:16  Neujímá se přece andělů, ale ‚ujímá se potomků Abrahamových‘.

2:16  Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá.

2:16  Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova.

2:16  Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

2:16  Nusquam enim angelos apprehendit, sed semen Abrahæ apprehendit.

2:17  Wherefore, it behoved him in all things to be made like unto his brethren, that he might become a merciful and faithful high priest before God, that he might be a propitiation for the sins of the people.

2:17  Wherefore in all things it behoved him to be made like unto his brethren, that he might be a merciful and faithful high priest in things pertaining to God, to make reconciliation for the sins of the people.

2:17  Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.

2:17  Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.

2:17  A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu.

2:17  Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.

2:17  Unde debuit per omnia fratribus similari, ut misericors fieret, et fidelis pontifex ad Deum, ut repropitiaret delicta populi.

2:18  For in that wherein he himself hath suffered and been tempted he is able to succour them also that are tempted.

2:18  For in that he himself hath suffered being tempted, he is able to succour them that are tempted.

2:18  Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

2:18  Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.

2:18  Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

2:18  Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

2:18  In eo enim, in quo passus est ipse et tentatus, potens est et eis, qui tentantur, auxiliari.