DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - I Corinthians - 2

2:1  And I, brethren, when I came to you, came not in loftiness of speech or of wisdom, declaring unto you the testimony of Christ.

2:1  And I, brethren, when I came to you, came not with excellency of speech or of wisdom, declaring unto you the testimony of God.

2:1  Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.

2:1  Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi.

2:1  Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.

2:1  I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží.

2:1  Et ego, cum venissem ad vos, fratres, veni non in sublimitate sermonis, aut sapientiæ, annuntians vobis testimonium Christi.

2:2  For I judged not myself to know anything among you, but Jesus Christ: and him crucified.

2:2  For I determined not to know any thing among you, save Jesus Christ, and him crucified.

2:2  Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

2:2  Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, totiž toho ukřižovaného.

2:2  Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.

2:2  Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.

2:2  Non enim judicavi me scire aliquid inter vos, nisi Jesum Christum, et hunc crucifixum.

2:3  And I was with you in weakness and in fear and in much trembling.

2:3  And I was with you in weakness, and in fear, and in much trembling.

2:3  Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;

2:3  Přišel jsem mezi vás ve slabosti, v bázni a velmi rozechvěn.

2:3  A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.

2:3  A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.

2:3  Et ego in infirmitate, et timore, et tremore multo fui apud vos :

2:4  And my speech and my preaching was not in the persuasive words of human wisdom. but in shewing of the Spirit and power:

2:4  And my speech and my preaching was not with enticing words of man’s wisdom, but in demonstration of the Spirit and of power:

2:4  má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,

2:4  Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci,

2:4  Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci,

2:4  A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázaní Ducha a moci,

2:4  et sermo meus, et prædicatio mea non in persuasibilibus humanæ sapientiæ verbis, sed in ostensione spiritus et virtutis :

2:5  That your faith might not stand on the wisdom of men, but on the power of God.

2:5  That your faith should not stand in the wisdom of men, but in the power of God.

2:5  aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

2:5  neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

2:5  aby vaše víra nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉.

2:5  Aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží.

2:5  ut fides vestra non sit in sapientia hominum, sed in virtute Dei.

2:6  Howbeit we speak wisdom among the perfect: yet not the wisdom of this world, neither of the princes of this world that come to nought.

2:6  Howbeit we speak wisdom among them that are perfect: yet not the wisdom of this world, nor of the princes of this world, that come to nought:

2:6  Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,

2:6  O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců.

2:6  O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,

2:6  Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou.

2:6  Sapientiam autem loquimur inter perfectos : sapientiam vero non hujus sæculi, neque principum hujus sæculi, qui destruuntur :

2:7  But we speak the wisdom of God in a mystery, a wisdom which is hidden, which God ordained before the world, unto our glory:

2:7  But we speak the wisdom of God in a mystery, even the hidden wisdom, which God ordained before the world unto our glory:

2:7  nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.

2:7  My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě

2:7  nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.

2:7  Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší,

2:7  sed loquimur Dei sapientiam in mysterio, quæ abscondita est, quam prædestinavit Deus ante sæcula in gloriam nostram,

2:8  Which none of the princes of this world knew. For if they had known it, they would never have crucified the Lord of glory.

2:8  Which none of the princes of this world knew: for had they known it, they would not have crucified the Lord of glory.

2:8  Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

2:8  a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy.

2:8  Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

2:8  Jíž žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali.

2:8  quam nemo principum hujus sæculi cognovit : si enim cognovissent, numquam Dominum gloriæ crucifixissent.

2:9  But, as it is written: That eye hath not seen, nor ear heard: neither hath it entered into the heart of man, what things God hath prepared for them that love him.

2:9  But as it is written, Eye hath not seen, nor ear heard, neither have entered into the heart of man, the things which God hath prepared for them that love him.

2:9  Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

2:9  Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“

2:9  Ale jak je napsáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.

2:9  Ale jakož psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.

2:9  Sed sicut scriptum est : Quod oculus non vidit, nec auris audivit, nec in cor hominis ascendit, quæ præparavit Deus iis qui diligunt illum :

2:10  But to us God hath revealed them by his Spirit. For the Spirit searcheth all things, yea, the deep things of God.

2:10  But God hath revealed them unto us by his Spirit: for the Spirit searcheth all things, yea, the deep things of God.

2:10  Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.

2:10  Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.

2:10  Nám to Bůh zjevil skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.

2:10  Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.

2:10  nobis autem revelavit Deus per Spiritum suum : Spiritus enim omnia scrutatur, etiam profunda Dei.

2:11  For what man knoweth the things of a man, but the spirit of a man that is in him? So the things also that are of God, no man knoweth, but the Spirit of God.

2:11  For what man knoweth the things of a man, save the spirit of man which is in him? even so the things of God knoweth no man, but the Spirit of God.

2:11  Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

2:11  Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.

2:11  Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.

2:11  Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.

2:11  Quis enim hominum scit quæ sunt hominis, nisi spiritus hominis, qui in ipso est ? ita et quæ Dei sunt, nemo cognovit, nisi Spiritus Dei.

2:12  Now, we have received not the spirit of this world, but the Spirit that is of God: that we may know the things that are given us from God.

2:12  Now we have received, not the spirit of the world, but the spirit which is of God; that we might know the things that are freely given to us of God.

2:12  My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,

2:12  My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval.

2:12  A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval.

2:12  My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.

2:12  Nos autem non spiritum hujus mundi accepimus, sed Spiritum qui ex Deo est, ut sciamus quæ a Deo donata sunt nobis :

2:13  Which things also we speak: not in the learned words of human wisdom, but in the doctrine of the Spirit, comparing spiritual things with spiritual.

2:13  Which things also we speak, not in the words which man’s wisdom teacheth, but which the Holy Ghost teacheth; comparing spiritual things with spiritual.

2:13  abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.

2:13  O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.

2:13  O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.

2:13  O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.

2:13  quæ et loquimur non in doctis humanæ sapientiæ verbis, sed in doctrina Spiritus, spiritualibus spiritualia comparantes.

2:14  But the sensual man perceiveth not these things that are of the Spirit of God. For it is foolishness to him: and he cannot understand, because it is spiritually examined.

2:14  But the natural man receiveth not the things of the Spirit of God: for they are foolishness unto him: neither can he know them, because they are spiritually discerned.

2:14  Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

2:14  Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.

2:14  Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.

2:14  Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.

2:14  Animalis autem homo non percipit ea quæ sunt Spiritus Dei : stultitia enim est illi, et non potest intelligere : quia spiritualiter examinatur.

2:15  But the spiritual man judgeth all things: and he himself is judged of no man.

2:15  But he that is spiritual judgeth all things, yet he himself is judged of no man.

2:15  Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

2:15  Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí.

2:15  Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.

2:15  Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.

2:15  Spiritualis autem judicat omnia : et ipse a nemine judicatur.

2:16  For who hath known the mind of the Lord, that he may instruct him? But we have the mind of Christ.

2:16  For who hath known the mind of the Lord, that he may instruct him? But we have the mind of Christ.

2:16  Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?‘ My však mysl Kristovu máme.

2:16  Vždyť: „Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale máme mysl Kristovu!

2:16  Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která mu dá porozumět⌉? My máme mysl Kristovu.

2:16  Nebo kdo pozná mysl toho Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme.

2:16  Quis enim cognovit sensum Domini, qui instruat eum ? nos autem sensum Christi habemus.