DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Corinthians - 3

3:1  Do we begin again to commend ourselves? Or do we need (as some do) epistles of commendation to you, or from you?

3:1  Do we begin again to commend ourselves? or need we, as some others, epistles of commendation to you, or letters of commendation from you?

3:1  To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?

3:1  Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří?

3:1  To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?

3:1  Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?

3:1  Incipimus iterum nosmetipsos commendare ? aut numquid egemus (sicut quidam) commendatitiis epistolis ad vos, aut ex vobis ?

3:2  You are our epistle, written in our hearts, which is known and read by all men:

3:2  Ye are our epistle written in our hearts, known and read of all men:

3:2  Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.

3:2  Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst.

3:2  Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé.

3:2  List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

3:2  Epistola nostra vos estis, scripta in cordibus nostris, quæ scitur, et legitur ab omnibus hominibus :

3:3  Being manifested, that you are the epistle of Christ, ministered by us, and written: not with ink but with the Spirit of the living God: not in tables of stone but in the fleshly tables of the heart.

3:3  Forasmuch as ye are manifestly declared to be the epistle of Christ ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tables of stone, but in fleshy tables of the heart.

3:3  Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.

3:3  Je přece zjevné, že jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.

3:3  Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉ srdcí.

3:3  Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

3:3  manifestati quod epistola estis Christi, ministrata a nobis, et scripta non atramento, sed Spiritu Dei vivi : non in tabulis lapideis, sed in tabulis cordis carnalibus.

3:4  And such confidence we have, through Christ, towards God.

3:4  And such trust have we through Christ to God-ward:

3:4  Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.

3:4  A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:

3:4  Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu:

3:4  Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

3:4  Fiduciam autem talem habemus per Christum ad Deum :

3:5  Not that we are sufficient to think any thing of ourselves, as of ourselves: but our sufficiency is from God.

3:5  Not that we are sufficient of ourselves to think any thing as of ourselves; but our sufficiency is of God;

3:5  Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,

3:5  Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha,

3:5  Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.

3:5  Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

3:5  non quod sufficientes simus cogitare aliquid a nobis, quasi ex nobis : sed sufficientia nostra ex Deo est :

3:6  Who also hath made us fit ministers of the new testament, not in the letter but in the spirit. For the letter killeth: but the spirit quickeneth.

3:6  Who also hath made us able ministers of the new testament; not of the letter, but of the spirit: for the letter killeth, but the spirit giveth life.

3:6  který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

3:6  který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.

3:6  On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.

3:6  Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

3:6  qui et idoneos nos fecit ministros novi testamenti : non littera, sed Spiritu : littera enim occidit, Spiritus autem vivificat.

3:7  Now if the ministration of death, engraven with letters upon stones, was glorious (so that the children of Israel could not steadfastly behold the face of Moses, for the glory of his countenance), which is made void:

3:7  But if the ministration of death, written and engraven in stones, was glorious, so that the children of Israel could not stedfastly behold the face of Moses for the glory of his countenance; which glory was to be done away:

3:7  Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -

3:7  Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti,

3:7  Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,

3:7  Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

3:7  Quod si ministratio mortis litteris deformata in lapidibus fuit in gloria, ita ut non possent intendere filii Israël in faciem Moysi propter gloriam vultus ejus, quæ evacuatur :

3:8  How shall not the ministration of the spirit be rather in glory?

3:8  How shall not the ministration of the spirit be rather glorious?

3:8  oč slavnější bude služba Ducha!

3:8  oč slavnější je služba Ducha!

3:8  jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

3:8  I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

3:8  quomodo non magis ministratio Spiritus erit in gloria ?

3:9  For if the ministration of condemnation be glory, much more the ministration of justice aboundeth in glory.

3:9  For if the ministration of condemnation be glory, much more doth the ministration of righteousness exceed in glory.

3:9  Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!

3:9  Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší!

3:9  Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.

3:9  Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

3:9  Nam si ministratio damnationis gloria est : multo magis abundat ministerium justitiæ in gloria.

3:10  For even that which was glorious in this part was not glorified by reason of the glory that excelleth.

3:10  For even that which was made glorious had no glory in this respect, by reason of the glory that excelleth.

3:10  Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!

3:10  To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo.

3:10  Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě.

3:10  Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

3:10  Nam nec glorificatum est, quod claruit in hac parte, propter excellentem gloriam.

3:11  For if that which is done away was glorious, much more that which remaineth is in glory.

3:11  For if that which is done away was glorious, much more that which remaineth is glorious.

3:11  Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!

3:11  Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!

3:11  Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

3:11  Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

3:11  Si enim quod evacuatur, per gloriam est : multo magis quod manet, in gloria est.

3:12  Having therefore such hope, we use much confidence.

3:12  Seeing then that we have such hope, we use great plainness of speech:

3:12  Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.

3:12  Právě díky této naději jsme tak směle otevření,

3:12  Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně.

3:12  Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,

3:12  Habentes igitur talem spem, multa fiducia utimur :

3:13  And not as Moses put a veil upon his face, that the children of Israel might not steadfastly look on the face of that which is made void.

3:13  And not as Moses, which put a vail over his face, that the children of Israel could not stedfastly look to the end of that which is abolished:

3:13  Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.

3:13  ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout.

3:13  Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.

3:13  A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

3:13  et non sicut Moyses ponebat velamen super faciem suam, ut non intenderent filii Israël in faciem ejus, quod evacuatur,

3:14  But their senses were made dull. For, until this present day, the selfsame veil, in the reading of the old testament, remaineth not taken away (because in Christ it is made void).

3:14  But their minds were blinded: for until this day remaineth the same vail untaken away in the reading of the old testament; which vail is done away in Christ.

3:14  Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.

3:14  Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu.

3:14  Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního [dne] zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.

3:14  Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.

3:14  sed obtusi sunt sensus eorum. Usque in hodiernum enim diem, idipsum velamen in lectione veteris testamenti manet non revelatum (quoniam in Christo evacuatur),

3:15  But even until this day, when Moses is read, the veil is upon their heart.

3:15  But even unto this day, when Moses is read, the vail is upon their heart.

3:15  A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.

3:15  Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška,

3:15  Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci.

3:15  Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.

3:15  sed usque in hodiernum diem, cum legitur Moyses, velamen positum est super cor eorum.

3:16  But when they shall be converted to the Lord, the veil shall be taken away.

3:16  Nevertheless when it shall turn to the Lord, the vail shall be taken away.

3:16  Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.

3:16  ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.

3:16  Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

3:16  Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.

3:16  Cum autem conversus fuerit ad Dominum, auferetur velamen.

3:17  Now the Lord is a Spirit. And where the Spirit of the Lord is, there is liberty.

3:17  Now the Lord is that Spirit: and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.

3:17  Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

3:17  Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.

3:17  Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, [tam] je svoboda.

3:17  Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.

3:17  Dominus autem Spiritus est : ubi autem Spiritus Domini, ibi libertas.

3:18  But we all, beholding the glory of the Lord with open face, are transformed into the same image from glory to glory, as by the Spirit of the Lord.

3:18  But we all, with open face beholding as in a glass the glory of the Lord, are changed into the same image from glory to glory, even as by the Spirit of the Lord.

3:18  Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.

3:18  My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.

3:18  A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

3:18  My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.

3:18  Nos vero omnes, revelata facie gloriam Domini speculantes, in eamdem imaginem transformamur a claritate in claritatem, tamquam a Domini Spiritu.