CzeBKR - II Corinthians - 3

3:1  Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?

3:2  List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

3:3  Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

3:4  Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

3:5  Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

3:6  Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

3:7  Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

3:8  I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

3:9  Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

3:10  Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

3:11  Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

3:12  Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,

3:13  A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

3:14  Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.

3:15  Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.

3:16  Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.

3:17  Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.

3:18  My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.