CzeCEP - II Kings - 3

3:1  V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let.

3:2  Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.

3:3  Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich.

3:4  Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou.

3:5  Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.

3:6  Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael.

3:7  Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: „Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?“ On řekl: „Potáhnu. Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“

3:8  A otázal se: „Kterou cestou potáhneme?“ On odvětil: „Směrem k Edómské poušti.“

3:9  Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji.

3:10  Izraelský král řekl: „Běda! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!“

3:11  Ale Jóšafat se zeptal: „Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: „Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy.“

3:12  Jóšafat řekl: „U něho je Hospodinovo slovo.“ Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.

3:13  Elíša řekl izraelskému králi: „Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!“ Izraelský král mu odvětil: „Nikdy! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům.“

3:14  Elíša nato řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval.

3:15  Ale nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.

3:16  Řekl: „Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně.

3:17  Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek.

3:18  Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou.

3:19  Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením.“

3:20  I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou.

3:21  Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí.

3:22  Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev.

3:23  Řekli: „To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!“

3:24  Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je,

3:25  bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcharešetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně.

3:26  Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.

3:27  Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.