DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 41

41:1  Unto the end, understanding for the sons of Core.

41:1  Blessed is he that considereth the poor: the Lord will deliver him in time of trouble.

41:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

41:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

41:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

41:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

41:1  In finem. Intellectus filiis Core.

41:2  As the hart panteth after the fountains of water; so my soul panteth after thee, O God.

41:2  The Lord will preserve him, and keep him alive; and he shall be blessed upon the earth: and thou wilt not deliver him unto the will of his enemies.

41:2  Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.

41:2  Blaze tomu, kdo myslí na ubohé, ve zlý den mu Hospodin pomůže!

41:2  Blahoslavený je ten, kdo má porozumění pro slabého, ve zlý den jej Hospodin zachrání.

41:2  Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

41:2  Quemadmodum desiderat cervus ad fontes aquarum, ita desiderat anima mea ad te, Deus.

41:3  My soul hath thirsted after the strong living God; when shall I come and appear before the face of God?

41:3  The Lord will strengthen him upon the bed of languishing: thou wilt make all his bed in his sickness.

41:3  Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!

41:3  Hospodin ho uchrání, naživu udrží jej, šťastným na zemi ho učiní, nevydá ho zvůli nepřátel.

41:3  Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu a ⌈učiní ho na zemi šťastným,⌉ nevydá ho choutkám jeho nepřátel.

41:3  Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

41:3  Sitivit anima mea ad Deum fortem, vivum ; quando veniam, et apparebo ante faciem Dei ?

41:4  My tears have been my bread day and night, whilst it is said to me daily: Where is thy God?

41:4  I said, Lord, be merciful unto me: heal my soul; for I have sinned against thee.

41:4  Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!

41:4  Hospodin jej posílí na lůžku nemocných – z jeho nemoci jej zcela uzdravíš!

41:4  Na posteli nemocných jej Hospodin posilní. V nemoci mu změníš celé lože!

41:4  Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

41:4  Fuerunt mihi lacrimæ meæ panes die ac nocte, dum dicitur mihi quotidie : Ubi est Deus tuus ?

41:5  These things I remembered, and poured out my soul in me: for I shall go over into the place of the wonderful tabernacle, even to the house of God: With the voice of joy and praise; the noise of one feasting.

41:5  Mine enemies speak evil of me, When shall he die, and his name perish?

41:5  Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.

41:5  Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou, zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“

41:5  Říkám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti tobě zhřešil.

41:5  Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

41:5  Hæc recordatus sum, et effudi in me animam meam, quoniam transibo in locum tabernaculi admirabilis, usque ad domum Dei, in voce exsultationis et confessionis, sonus epulantis.

41:6  Why art thou sad, O my soul? and why dost thou trouble me? Hope in God, for I will still give praise to him: the salvation of my countenance,

41:6  And if he come to see me, he speaketh vanity: his heart gathereth iniquity to itself; when he goeth abroad, he telleth it.

41:6  Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“

41:6  Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti: „Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“

41:6  Moji nepřátelé o mně mluví zle: Kdy zemře? Kdy vymizí jeho jméno?

41:6  A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

41:6  Quare tristis es, anima mea ? et quare conturbas me ? Spera in Deo, quoniam adhuc confitebor illi, salutare vultus mei,

41:7  And my God. My soul is troubled within my self: therefore will I remember thee from the land of Jordan and Hermoniim, from the little hill.

41:7  All that hate me whisper together against me: against me do they devise my hurt.

41:7  Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.

41:7  Kdykoli mě navštíví, mluví lži, podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.

41:7  Pokud se na mě někdo přijde podívat, jeho srdce mluví klam, shromažďuje si špatnosti, pak vyjde ven a vykládá o tom.

41:7  Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

41:7  et Deus meus. Ad meipsum anima mea conturbata est : propterea memor ero tui de terra Jordanis et Hermoniim a monte modico.

41:8  Deep calleth on deep, at the noise of thy flood-gates. All thy heights and thy billows have passed over me.

41:8  An evil disease, say they, cleaveth fast unto him: and now that he lieth he shall rise up no more.

41:8  Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí:

41:8  Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají, přičítají mi pouze neštěstí:

41:8  Všichni, kdo mě nenávidí, si o mně spolu šeptají, vymýšlejí proti mně zlo.

41:8  Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

41:8  Abyssus abyssum invocat, in voce cataractarum tuarum ; omnia excelsa tua, et fluctus tui super me transierunt.

41:9  In the daytime the Lord hath commanded his mercy; and a canticle to him in the night. With me is prayer to the God of my life.

41:9  Yea, mine own familiar friend, in whom I trusted, which did eat of my bread, hath lifted up his heel against me.

41:9  „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“

41:9  „Zachvátila ho hrozná věc, ze svého lůžka nevstane!“

41:9  ⌈Postihlo jej něco ničemného;⌉ když ulehl, již nevstane.

41:9  Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

41:9  In die mandavit Dominus misericordiam suam, et nocte canticum ejus ; apud me oratio Deo vitæ meæ.

41:10  I will say to God: Thou art my support. Why hast thou forgotten me? and why go I mourning, whilst my enemy afflicteth me?

41:10  But thou, O Lord, be merciful unto me, and raise me up, that I may requite them.

41:10  I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.

41:10  Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, ten, který se mnou jídal chléb, pozvedl patu proti mně.

41:10  I ⌈můj důvěrný přítel,⌉ jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, ⌈proti mně vyvýšil patu.⌉

41:10  Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

41:10  Dicam Deo : Susceptor meus es ; quare oblitus es mei ? et quare contristatus incedo, dum affligit me inimicus ?

41:11  Whilst my bones are broken, my enemies who trouble me have reproached me; Whilst they say to me day by day: Where is thy God?

41:11  By this I know that thou favourest me, because mine enemy doth not triumph over me.

41:11  Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.

41:11  Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou, dej, abych vstal a dal jim odplatu!

41:11  Hospodine, ty se však nade mnou smiluj a pozdvihni mě, a já jim odplatím.

41:11  Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

41:11  Dum confringuntur ossa mea, exprobraverunt mihi qui tribulant me inimici mei, dum dicunt mihi per singulos dies : Ubi est Deus tuus ?

41:12  Why art thou cast down, O my soul? and why dost thou disquiet me? Hope thou in God, for I will still give praise to him: the salvation of my countenance, and my God.

41:12  And as for me, thou upholdest me in mine integrity, and settest me before thy face for ever.

41:12  Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.

41:12  Takto poznávám, že máš mě rád, když můj protivník nade mnou nejásá.

41:12  Podle toho poznám, že sis mě oblíbil, že nade mnou nebudou mí nepřátelé hlaholit.

41:12  Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.

41:12  Quare tristis es, anima mea ? et quare conturbas me ? Spera in Deo, quoniam adhuc confitebor illi, salutare vultus mei, et Deus meus.

41:13  Blessed be the Lord God of Israel from everlasting, and to everlasting. Amen, and Amen.

41:13  Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.

41:13  Ty mě podpíráš, neboť jsem nevinný, do své přítomnosti mě stavíš navěky.

41:13  Kdežto mě jsi podepřel pro mou bezúhonnost a postavils mě před svou tvář navěky.

41:13  Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.

41:14  Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.

41:14  Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Amen! Amen!

41:14  ⌈Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,⌉ od věků až navěky. Amen i Amen.