CzeCEP - Ecclesiastes - 4

4:1  Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele.

4:2  Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí.

4:3  Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.

4:4  Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

4:5  Hlupák skládá ruce v klín a užírá se.

4:6  Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.

4:7  A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

4:8  Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota.

4:9  Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.

4:10  Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

4:11  Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?

4:12  Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

4:13  Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.

4:14  Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.

4:15  Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.

4:16  Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.

4:17  Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.