DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Hebrews - 6

6:1  Wherefore, leaving the word of the beginning of Christ, let us go on to things more perfect: not laying again the foundation of penance from dead works and of faith towards God,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on unto perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith toward God,

6:1  Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,

6:1  Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha,

6:1  Proto opusťme ⌈počáteční učení o Kristu⌉ a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha,

6:1  Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on to perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith towards God,

6:1  Therefore leaving the doctrine of the first principles of Christ, let us press on to perfection-not laying again a foundation of repentance from dead works, of faith toward God,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on to perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith toward God,

6:1  Quapropter intermittentes inchoationis Christi sermonem, ad perfectiora feramur, non rursum jacientes fundamentum pœnitentiæ ab operibus mortuis, et fidei ad Deum,

6:2  Of the doctrine of baptisms and imposition of hands, and of the resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.

6:2  učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu.

6:2  z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu.

6:2  Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of the resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  of the teaching of washings, of laying on of hands, of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  baptismatum doctrinæ, impositionis quoque manuum, ac resurrectionis mortuorum, et judicii æterni.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

6:3  Dá-li Bůh, vydáme se dál.

6:3  A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí.

6:3  A toť učiníme, dopustí-li Bůh.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  This will we do, if God permits.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  Et hoc faciemus, si quidem permiserit Deus.

6:4  For it is impossible for those who were once illuminated, have tasted also the heavenly gift and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  For it is impossible for those who were once enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého

6:4  Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,

6:4  Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého,

6:4  Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,

6:4  For [it is] impossible for those who have been once enlightened, and have tasted the heavenly gift, and have been made partakers of the Holy Spirit.

6:4  For concerning those who were once enlightened and tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Spirit,

6:4  For it is impossible for those who were once enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  Impossibile est enim eos qui semel sunt illuminati, gustaverunt etiam donum cæleste, et participes facti sunt Spiritus Sancti,

6:5  Have moreover tasted the good word of God and the powers of the world to come,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,

6:5  okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,

6:5  okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku,

6:5  Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  and tasted the good word of God, and the powers of the age to come,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  gustaverunt nihilominus bonum Dei verbum, virtutesque sæculi venturi,

6:6  And are fallen away: to be renewed again to penance, crucifying again to themselves the Son of God and making him a mockery.

6:6  If they shall fall away, to renew them again unto repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put him to an open shame.

6:6  a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.

6:6  a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!

6:6  a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu.

6:6  Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.

6:6  If they shall fall away, to renew them again to repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put [him] to an open shame.

6:6  and then fell away, it is impossible to renew them again to repentance; seeing they crucify the Son of God for themselves again, and put him to open shame.

6:6  If they shall fall away, to renew them again to repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put him to an open shame.

6:6  et prolapsi sunt ; rursus renovari ad pœnitentiam, rursum crucifigentes sibimetipsis Filium Dei, et ostentui habentes.

6:7  For the earth, that drinketh in the rain which cometh often upon it and bringeth forth herbs meet for them by whom it is tilled, receiveth blessing from God.

6:7  For the earth which drinketh in the rain that cometh oft upon it, and bringeth forth herbs meet for them by whom it is dressed, receiveth blessing from God:

6:7  Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.

6:7  Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání.

6:7  Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání.

6:7  Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.

6:7  For the earth which drinketh in the rain that cometh often upon it, and bringeth forth herbs fit for them by whom it is dressed, receiveth blessing from God:

6:7  For the land which has drunk the rain that comes often on it, and brings forth a crop suitable for them for whose sake it is also tilled, receives blessing from God;

6:7  For the earth which drinks in the rain that comes oft on it, and brings forth herbs meet for them by whom it is dressed, receives blessing from God:

6:7  Terra enim sæpe venientem super se bibens imbrem, et generans herbam opportunam illis, a quibus colitur, accipit benedictionem a Deo :

6:8  But that which bringeth forth thorns and briers is reprobate and very near unto a curse: whose end is to be burnt.

6:8  But that which beareth thorns and briers is rejected, and is nigh unto cursing; whose end is to be burned.

6:8  Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.

6:8  Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.

6:8  Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení.

6:8  Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

6:8  But that which beareth thorns and briers [is] rejected, and [is] nigh to cursing; whose end [is] to be burned.

6:8  but if it bears thorns and thistles, it is rejected and near being cursed, whose end is to be burned.

6:8  But that which bears thorns and briers is rejected, and is near to cursing; whose end is to be burned.

6:8  proferens autem spinas ac tribulos, reproba est, et maledicto proxima : cujus consummatio in combustionem.

6:9  But, my dearly beloved, we trust better things of you, and nearer to salvation; though we speak thus.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.

6:9  Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším – tím, co se týká spasení.

6:9  Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.

6:9  A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  But, beloved, we are persuaded of better things for you, and things that accompany salvation, even though we speak like this.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  Confidimus autem de vobis dilectissimi meliora, et viciniora saluti : tametsi ita loquimur.

6:10  For God is not unjust, that he should forget your work and the love which you have shewn in his name, you who have ministered and do minister to the saints.

6:10  For God is not unrighteous to forget your work and labour of love, which ye have shewed toward his name, in that ye have ministered to the saints, and do minister.

6:10  Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.

6:10  Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým.

6:10  Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili-- a ještě sloužíte -- svatým.

6:10  Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.

6:10  For God [is] not unrighteous to forget your work and labor of love, which ye have shown towards his name, in that ye have ministered to the saints, and do minister.

6:10  For God is not unrighteous, so as to forget your work and the love which you showed toward his name, in that you served the saints, and still do serve them.

6:10  For God is not unrighteous to forget your work and labor of love, which you have showed toward his name, in that you have ministered to the saints, and do minister.

6:10  Non enim injustus Deus, ut obliviscatur operis vestri, et dilectionis, quam ostendistis in nomine ipsius, qui ministrastis sanctis, et ministratis.

6:11  And we desire that every one of you shew forth the same carefulness to the accomplishing of hope unto the end:

6:11  And we desire that every one of you do shew the same diligence to the full assurance of hope unto the end:

6:11  Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;

6:11  Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje.

6:11  Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, ⌈která vytrvá až do konce⌉,

6:11  Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje,

6:11  And we desire every one of you to show the same diligence to the full assurance of hope to the end:

6:11  We desire that each one of you may show the same diligence to the fullness of hope even to the end,

6:11  And we desire that every one of you do show the same diligence to the full assurance of hope to the end:

6:11  Cupimus autem unumquemque vestrum eamdem ostentare sollicitudinem ad expletionem spei usque in finem :

6:12  That you become not slothful, but followers of them who through faith and patience shall inherit the promises.

6:12  That ye be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.

6:12  Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.

6:12  abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení.

6:12  Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.

6:12  That ye be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  that you won't be sluggish, but imitators of those who through faith and patience inherited the promises.

6:12  That you be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  ut non segnes efficiamini, verum imitatores eorum, qui fide, et patientia hæreditabunt promissiones.

6:13  For God making promises to Abraham, because he had no one greater by whom he might swear, swore by himself,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he sware by himself,

6:13  Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém:

6:13  Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:

6:13  Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, přísahal při sobě samém.

6:13  Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he swore by himself,

6:13  For when God made a promise to Abraham, since he could swear by none greater, he swore by himself,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he swore by himself,

6:13  Abrahæ namque promittens Deus, quoniam neminem habuit, per quem juraret, majorem, juravit per semetipsum,

6:14  Saying: Unless blessing I shall bless thee and multiplying I shall multiply thee.

6:14  Saying, Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee.

6:14  ‚Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.‘

6:14  „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“

6:14  Řekl: Jistě tě ⌈zahrnu požehnáním⌉ a ⌈velmi tě rozmnožím⌉.

6:14  Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.

6:14  Saying, Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee.

6:14  saying, "Surely blessing I will bless you, and multiplying I will multiply you."

6:14  Saying, Surely blessing I will bless you, and multiplying I will multiply you.

6:14  dicens : Nisi benedicens benedicam te, et multiplicans multiplicabo te.

6:15  And so patiently enduring he obtained the promise.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.

6:15  Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.

6:15  A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení.

6:15  A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  Thus, having patiently endured, he obtained the promise.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  Et sic longanimiter ferens, adeptus est repromissionem.

6:16  For men swear by one greater than themselves: and an oath for confirmation is the end of all their controversy.

6:16  For men verily swear by the greater: and an oath for confirmation is to them an end of all strife.

6:16  Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.

6:16  Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor.

6:16  Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor.

6:16  Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.

6:16  For men verily swear by the greater: and an oath for confirmation [is] to them an end of all contradiction.

6:16  For men swear by a greater one, and in every dispute of theirs the oath is final for confirmation.

6:16  For men truly swear by the greater: and an oath for confirmation is to them an end of all strife.

6:16  Homines enim per majorem sui jurant : et omnis controversiæ eorum finis, ad confirmationem, est juramentum.

6:17  Wherein God, meaning more abundantly to shew to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed an oath:

6:17  Wherein God, willing more abundantly to shew unto the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed it by an oath:

6:17  Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou.

6:17  Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou.

6:17  Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou,

6:17  A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,

6:17  Wherein God, willing more abundantly to show to the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed [it] by an oath:

6:17  In this way God, being determined to show more abundantly to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed with an oath;

6:17  Wherein God, willing more abundantly to show to the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed it by an oath:

6:17  In quo abundantius volens Deus ostendere pollicitationis hæredibus, immobilitatem consilii sui, interposuit jusjurandum :

6:18  That by two immutable things in which it is impossible for God to lie, we may have the strongest comfort, we who have fled for refuge to hold fast the hope set before us.

6:18  That by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us:

6:18  A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.

6:18  A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.

6:18  abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje.

6:18  Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal,) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.

6:18  That by two immutable things, in which [it was] impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us:

6:18  that by two immutable things, in which it is impossible for God to lie, we may have a strong encouragement, who have fled for refuge to take hold of the hope set before us.

6:18  That by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold on the hope set before us:

6:18  ut per duas res immobiles, quibus impossibile est mentiri Deum, fortissimum solatium habeamus, qui confugimus ad tenendam propositam spem,

6:19  Which we have as an anchor of the soul, sure and firm, and which entereth in even within the veil:

6:19  Which hope we have as an anchor of the soul, both sure and stedfast, and which entereth into that within the veil;

6:19  V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně,

6:19  Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,

6:19  Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu,

6:19  Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

6:19  Which [hope] we have as an anchor of the soul, both sure and steadfast, and which entereth into that within the vail;

6:19  This hope we have as an anchor of the soul, a hope both sure and steadfast and entering into that which is within the veil;

6:19  Which hope we have as an anchor of the soul, both sure and steadfast, and which enters into that within the veil;

6:19  quam sicut anchoram habemus animæ tutam ac firmam, et incedentem usque ad interiora velaminis,

6:20  Where the forerunner Jesus is entered for us, made a high priest for ever according to the order of Melchisedech.

6:20  Whither the forerunner is for us entered, even Jesus, made an high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

6:20  kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.

6:20  kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se ⌈na věčnost⌉ stal veleknězem podle řádu Melchisedechova.

6:20  Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem {biskupem} na věky.

6:20  Whither the forerunner hath for us entered, [even] Jesus, made a high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  where as a forerunner Jesus entered for us, having become a high priest forever after the order of Melchizedek.

6:20  Where the forerunner is for us entered, even Jesus, made an high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  ubi præcursor pro nobis introivit Jesus, secundum ordinem Melchisedech pontifex factus in æternum.