CzeCSP - I Corinthians - 4

4:1  Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství.

4:2  A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.

4:3  Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji.

4:4  Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.

4:5  Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostanepochvaly od Boha.

4:6  Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ne nad to, co je napsáno, abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali jeden nad druhého.

4:7  Vždyť kdo ⌈ti dává vyniknout⌉? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

4:8  Už jste nasyceni, už jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.

4:9  Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.

4:10  My jsme blázni kvůli Kristu, ale vy jste rozumnív Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

4:11  Až do této hodiny hladovíme a žízníme, jsme skoro nazí, dostáváme rány, jsme bez domova,

4:12  lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to,

4:13  když jsme haněni, domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím tohoto světa, vyvrheli pro všechny až doposud.

4:14  Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti.

4:15  Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium.

4:16  Prosím vás tedy: ⌈Napodobujte mě⌉!

4:17  Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem v Pánu. On vám připomene moje cesty v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru.

4:18  Někteří z vás se stali domýšlivými, jako bych k vám už neměl přijít.

4:19  Ale přijdu k vám brzy, bude–li Pán chtít, a poznám nikoli řeč těch domýšlivců, ale jejich moc.

4:20  Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci.

4:21  Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?