DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - I Kings - 3

3:1  And the kingdom was established in the hand of Solomon, and he made affinity with Pharao, the king of Egypt: for he took his daughter, and brought her into the city of David: until he had made an end of building his own house, and the house of the Lord, and the wall of Jerusalem round about.

3:1  And Solomon made affinity with Pharaoh king of Egypt, and took Pharaoh’s daughter, and brought her into the city of David, until he had made an end of building his own house, and the house of the Lord, and the wall of Jerusalem round about.

3:1  Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma.

3:1  Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma.

3:1  Šalomoun se pak spříznil s faraonem, egyptským králem, vzal si faraonovu dceru a přivedl ji do Města Davidova, dokud nedostavěl svůj dům a ⌈dům Hospodinův⌉ i hradby okolo Jeruzaléma.

3:1  Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol.

3:1  Confirmatum est igitur regnum in manu Salomonis, et affinitate conjunctus est Pharaoni regi Ægypti : accepit namque filiam ejus, et adduxit in civitatem David, donec compleret ædificans domum suam, et domum Domini, et murum Jerusalem per circuitum.

3:2  But yet the people sacrificed in the high places: for there was no temple built to the name of the Lord until that day.

3:2  Only the people sacrificed in high places, because there was no house built unto the name of the Lord, until those days.

3:2  Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován.

3:2  Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.

3:2  Lid ovšem obětoval na návrších, protože do ⌈té doby⌉ nebyl postaven dům pro Hospodinovo jméno.

3:2  Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů.

3:2  Attamen populus immolabat in excelsis : non enim ædificatum erat templum nomini Domini usque in diem illum.

3:3  And Solomon loved the Lord, walking in the precepts of David, his father; only he sacrificed in the high places, and burnt incense.

3:3  And Solomon loved the Lord, walking in the statutes of David his father: only he sacrificed and burnt incense in high places.

3:3  Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.

3:3  Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

3:3  Šalomoun miloval Hospodina a žil podle ustanovení svého otce Davida, ovšem na návrších obětoval a pálil oběti.

3:3  Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil.

3:3  Dilexit autem Salomon Dominum, ambulans in præceptis David patris sui, excepto quod in excelsis immolabat, et accendebat thymiama.

3:4  He went therefore to Gabaon, to sacrifice there: for that was the great high place: a thousand victims for holocausts, did Solomon offer upon that altar, in Gabaon.

3:4  And the king went to Gibeon to sacrifice there; for that was the great high place: a thousand burnt offerings did Solomon offer upon that altar.

3:4  Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí.

3:4  Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.

3:4  Král šel do Gibeónu, aby tam obětoval, protože to bylo největší návrší. Šalomoun přinesl na tom oltáři tisíc zápalných obětí.

3:4  Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři.

3:4  Abiit itaque in Gabaon, ut immolaret ibi : illud quippe erat excelsum maximum : mille hostias in holocaustum obtulit Salomon super altare illud in Gabaon.

3:5  And the Lord appeared to Solomon in a dream by night, saying: Ask what thou wilt that I should give thee.

3:5  In Gibeon the Lord appeared to Solomon in a dream by night: and God said, Ask what I shall give thee.

3:5  V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“

3:5  Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.

3:5  V Gibeónu se ukázal Hospodin Šalomounovi v noci ve snu. Bůh řekl: Žádej, co ti mám dát.

3:5  Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě.

3:5  Apparuit autem Dominus Salomoni per somnium nocte, dicens : Postula quod vis ut dem tibi.

3:6  And Solomon said: Thou hast shewed great mercy to thy servant David, my father, even as he walked before thee in truth, and justice, and an upright heart with thee: and thou hast kept thy great mercy for him, and hast given him a son to sit on his throne, as it is this day.

3:6  And Solomon said, Thou hast shewed unto thy servant David my father great mercy, according as he walked before thee in truth, and in righteousness, and in uprightness of heart with thee; and thou hast kept for him this great kindness, that thou hast given him a son to sit on his throne, as it is this day.

3:6  Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

3:6  Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je.

3:6  Šalomoun řekl: Ty jsi ⌈prokázal svému⌉ otroku, mému otci Davidovi, velké milosrdenství, když před tebou chodil věrně a spravedlivě, s upřímným srdcem vůči tobě. Zachoval jsi mu toto velké milosrdenství a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

3:6  I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí.

3:6  Et ait Salomon : Tu fecisti cum servo tuo David patre meo misericordiam magnam, sicut ambulavit in conspectu tuo in veritate et justitia, et recto corde tecum : custodisti ei misericordiam tuam grandem, et dedisti ei filium sedentem super thronum ejus, sicut est hodie.

3:7  And now, O Lord God, thou hast made thy servant king instead of David, my father: and I am but a child, and know not how to go out and come in;

3:7  And now, O Lord my God, thou hast made thy servant king instead of David my father: and I am but a little child: I know not how to go out or come in.

3:7  Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet.

3:7  Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení.

3:7  Nyní jsi, ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec, neumím vycházet a vcházet.

3:7  Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti.

3:7  Et nunc Domine Deus, tu regnare fecisti servum tuum pro David patre meo : ego autem sum puer parvulus, et ignorans egressum et introitum meum.

3:8  And thy servant is in the midst of the people which thou hast chosen, an immense people, which cannot be numbered nor counted for multitude.

3:8  And thy servant is in the midst of thy people which thou hast chosen, a great people, that cannot be numbered nor counted for multitude.

3:8  A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten.

3:8  Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat.

3:8  Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten ani spočítán.

3:8  Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství.

3:8  Et servus tuus in medio est populi quem elegisti, populi infiniti, qui numerari et supputari non potest præ multitudine.

3:9  Give therefore to thy servant an understanding heart, to judge thy people, and discern between good and evil. For who shall be able to judge this people, thy people, which is so numerous?

3:9  Give therefore thy servant an understanding heart to judge thy people, that I may discern between good and bad: for who is able to judge this thy so great a people?

3:9  Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“

3:9  Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“

3:9  Dej svému otroku vnímavé srdce, aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný lid?

3:9  Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý?

3:9  Dabis ergo servo tuo cor docile, ut populum tuum judicare possit, et discernere inter bonum et malum. Quis enim poterit judicare populum istum, populum tuum hunc multum ?

3:10  And the word was pleasing to the Lord, that Solomon had asked such a thing.

3:10  And the speech pleased the Lord, that Solomon had asked this thing.

3:10  Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.

3:10  Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to.

3:10  ⌈V Panovníkových očích to bylo dobré,⌉ že Šalomoun žádal o tuto věc.

3:10  I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc.

3:10  Placuit ergo sermo coram Domino, quod Salomon postulasset hujuscemodi rem.

3:11  And the Lord said to Solomon: Because thou hast asked this thing, and hast not asked for thyself long life nor riches, nor the lives of thy enemies, but hast asked for thyself wisdom to discern judgment;

3:11  And God said unto him, Because thou hast asked this thing, and hast not asked for thyself long life; neither hast asked riches for thyself, nor hast asked the life of thine enemies; but hast asked for thyself understanding to discern judgment;

3:11  Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání,

3:11  Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu –

3:11  Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe ⌈dlouhý život,⌉ nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, abys rozuměl právu,

3:11  A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře,

3:11  Et dixit Dominus Salomoni : Quia postulasti verbum hoc, et non petisti tibi dies multos, nec divitias, aut animas inimicorum tuorum, sed postulasti tibi sapientiam ad discernendum judicium :

3:12  Behold I have done for thee according to thy words, and have given thee a wise and understanding heart, in so much that there hath been no one like thee before thee, nor shall arise after thee.

3:12  Behold, I have done according to thy words: lo, I have given thee a wise and an understanding heart; so that there was none like thee before thee, neither after thee shall any arise like unto thee.

3:12  hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.

3:12  proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu.

3:12  hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty.

3:12  Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě.

3:12  ecce feci tibi secundum sermones tuos, et dedi tibi cor sapiens et intelligens, in tantum ut nullus ante te similis tui fuerit, nec post te surrecturus sit.

3:13  Yea, and the things also which thou didst not ask, I have given thee; to wit, riches and glory: so that no one hath been like thee among the kings in all days heretofore.

3:13  And I have also given thee that which thou hast not asked, both riches, and honour: so that there shall not be any among the kings like unto thee all thy days.

3:13  A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny.

3:13  K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného.

3:13  Také to, o co jsi nežádal, ti dám: Bohatství i slávu po ⌈všechny tvé dny,⌉ takže nebyl nikdo jako ty mezi králi.

3:13  K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé.

3:13  Sed et hæc quæ non postulasti, dedi tibi : divitias scilicet, et gloriam, ut nemo fuerit similis tui in regibus cunctis retro diebus.

3:14  And if thou wilt walk in my ways, and keep my precepts and my commandments, as thy father walked, I will lengthen thy days.

3:14  And if thou wilt walk in my ways, to keep my statutes and my commandments, as thy father David did walk, then I will lengthen thy days.

3:14  Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“

3:14  A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“

3:14  Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat má ustanovení a mé příkazy tak, jak chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.

3:14  Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých.

3:14  Si autem ambulaveris in viis meis, et custodieris præcepta mea et mandata mea, sicut ambulavit pater tuus, longos faciam dies tuos.

3:15  And Solomon awaked, and perceived that it was a dream: and when he was come to Jerusalem, he stood before the ark of the covenant of the Lord, and offered holocausts, and sacrificed victims of peace offerings, and made a great feast for all his servants.

3:15  And Solomon awoke; and, behold, it was a dream. And he came to Jerusalem, and stood before the ark of the covenant of the Lord, and offered up burnt offerings, and offered peace offerings, and made a feast to all his servants.

3:15  Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.

3:15  Šalomoun se pak probudil a hle – byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.

3:15  Nato se Šalomoun probral, byl to sen. Šel do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, vykonal pokojné oběti a uspořádal hostinu pro všechny své otroky.

3:15  A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým.

3:15  Igitur evigilavit Salomon, et intellexit quod esset somnium : cumque venisset Jerusalem, stetit coram arca fœderis Domini, et obtulit holocausta, et fecit victimas pacificas, et grande convivium universis famulis suis.

3:16  Then there came two women that were harlots, to the king, and stood before him.

3:16  Then came there two women, that were harlots, unto the king, and stood before him.

3:16  Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj.

3:16  Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním.

3:16  Tehdy přišly ke králi dvě prostitutky a postavily se před něj.

3:16  Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním.

3:16  Tunc venerunt duæ mulieres meretrices ad regem, steteruntque coram eo :

3:17  And one of them said: I beseech thee, my lord, I and this woman dwelt in one house, and I was delivered of a child with her in the chamber.

3:17  And the one woman said, O my lord, I and this woman dwell in one house; and I was delivered of a child with her in the house.

3:17  Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.

3:17  „Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem.

3:17  Jedna ta žena řekla: Dovol, můj pane. Já a tato žena bydlíme v jednom domě. Porodila jsem u ní v domě.

3:17  I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě.

3:17  quarum una ait : Obsecro, mi domine : ego et mulier hæc habitabamus in domo una, et peperi apud eam in cubiculo.

3:18  And the third day after I was delivered, she also was delivered; and we were together, and no other person with us in the house; only we two.

3:18  And it came to pass the third day after that I was delivered, that this woman was delivered also: and we were together; there was no stranger with us in the house, save we two in the house.

3:18  Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.

3:18  Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí.

3:18  I stalo se, že třetí den poté, co jsem porodila já, porodila i tato žena. Byly jsme spolu, nikdo jiný s námi v domě nebyl, jenom my dvě jsme byly v domě.

3:18  Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě.

3:18  Tertia autem die postquam ego peperi, peperit et hæc : et eramus simul, nullusque alius nobiscum in domo, exceptis nobis duabus.

3:19  And this woman's child died in the night: for in her sleep she overlaid him.

3:19  And this woman’s child died in the night; because she overlaid it.

3:19  Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla.

3:19  V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla.

3:19  Syn této ženy v noci zemřel, protože ho zalehla.

3:19  Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho.

3:19  Mortuus est autem filius mulieris hujus nocte : dormiens quippe oppressit eum.

3:20  And rising in the dead time of the night, she took my child from my side, while I, thy handmaid, was asleep, and laid it in her bosom: and laid her dead child in my bosom.

3:20  And she arose at midnight, and took my son from beside me, while thine handmaid slept, and laid it in her bosom, and laid her dead child in my bosom.

3:20  Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně.

3:20  A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně.

3:20  Pak uprostřed noci vstala, a když tvá otrokyně spala, vzala mého syna vedle mě, položila ho do svého klína a svého mrtvého syna položila do mého klína.

3:20  A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého.

3:20  Et consurgens intempestæ noctis silentio, tulit filium meum de latere meo, ancillæ tuæ dormientis, et collocavit in sinu suo : suum autem filium, qui erat mortuus, posuit in sinu meo.

3:21  And when I arose in the morning, to give my child suck, behold it was dead: but considering him more diligently, when it was clear day, I found that it was not mine which I bore.

3:21  And when I rose in the morning to give my child suck, behold, it was dead: but when I had considered it in the morning, behold, it was not my son, which I did bear.

3:21  Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“

3:21  Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“

3:21  Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, a byl mrtev. Když jsem se na něj ráno podívala pozorně, uviděla jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.

3:21  Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila.

3:21  Cumque surrexissem mane ut darem lac filio meo, apparuit mortuus : quem diligentius intuens clara luce, deprehendi non esse meum quem genueram.

3:22  And the other woman answered: It is not so as thou sayest, but thy child is dead, and mine is alive. On the contrary, she said; Thou liest: for my child liveth, and thy child is dead. And in this manner they strove before the king.

3:22  And the other woman said, Nay; but the living is my son, and the dead is thy son. And this said, No; but the dead is thy son, and the living is my son. Thus they spake before the king.

3:22  Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.

3:22  Ta druhá žena ale tvrdila: „Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“ „Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.

3:22  Ta druhá žena ovšem řekla: Ne, ten živý je můj syn a ten mrtvý je tvůj syn. Ale ta první říkala: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn. Tak se před králem hádaly.

3:22  I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem.

3:22  Responditque altera mulier : Non est ita ut dicis, sed filius tuus mortuus est, meus autem vivit. E contrario illa dicebat : Mentiris : filius quippe meus vivit, et filius tuus mortuus est. Atque in hunc modum contendebant coram rege.

3:23  Then said the king: The one saith, My child is alive, and thy child is dead. And the other answereth: Nay; but thy child is dead, and mine liveth.

3:23  Then said the king, The one saith, This is my son that liveth, and thy son is the dead: and the other saith, Nay; but thy son is the dead, and my son is the living.

3:23  Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“

3:23  Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“

3:23  Nato král řekl: Tato říká: Ten živý, to je můj syn, a ten mrtvý je tvůj syn, a tato říká: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn.

3:23  I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý.

3:23  Tunc rex ait : Hæc dicit : Filius meus vivit, et filius tuus mortuus est : et ista respondit : Non, sed filius tuus mortuus est, meus autem vivit.

3:24  The king therefore said: Bring me a sword. And when they had brought a sword before the king,

3:24  And the king said, Bring me a sword. And they brought a sword before the king.

3:24  Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč.

3:24  Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč.

3:24  Král řekl: Podejte mi meč. Přinesli před krále meč

3:24  Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále.

3:24  Dixit ergo rex : Afferte mihi gladium. Cumque attulissent gladium coram rege,

3:25  Divide, said he, the living child in two, and give half to the one and half to the other.

3:25  And the king said, Divide the living child in two, and give half to the one, and half to the other.

3:25  A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“

3:25  „Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“

3:25  a král přikázal: Rozsekněte to živé dítě ve dví a dejte polovinu jedné a polovinu druhé.

3:25  Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.

3:25  Dividite, inquit, infantem vivum in duas partes, et date dimidiam partem uni, et dimidiam partem alteri.

3:26  But the woman, whose child was alive, said to the king; (for her bowels were moved upon her child) I beseech thee, my lord, give her the child alive, and do not kill it. But the other said: Let it be neither mine nor thine; but divide it.

3:26  Then spake the woman whose the living child was unto the king, for her bowels yearned upon her son, and she said, O my lord, give her the living child, and in no wise slay it. But the other said, Let it be neither mine nor thine, but divide it.

3:26  Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“

3:26  Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem. Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“

3:26  Avšak žena, které patřilo to živé dítě, promluvila ke králi, protože se v ní ⌈probudil soucit s⌉ jejím synem. Řekla: Dovol, můj pane, dejte jí to živé dítě, jenom ho neusmrcujte! Ale ta druhá řekla: Nebude ani moje, ani tvoje, rozsekněte ho.

3:26  Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím,) a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.

3:26  Dixit autem mulier, cujus filius erat vivus, ad regem (commota sunt quippe viscera ejus super filio suo) : Obsecro, domine, date illi infantem vivum, et nolite interficere eum. E contrario illa dicebat : Nec mihi nec tibi sit, sed dividatur.

3:27  The king answered, and said: Give the living child to this woman, and let it not be killed; for she is the mother thereof.

3:27  Then the king answered and said, Give her the living child, and in no wise slay it: she is the mother thereof.

3:27  Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je‘; to je jeho matka.“

3:27  Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“

3:27  Král nato odpověděl: Dejte jí to živé dítě a neusmrcujte ho. To je jeho matka.

3:27  K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho.

3:27  Respondit rex, et ait : Date huic infantem vivum, et non occidatur : hæc est enim mater ejus.

3:28  And all Israel heard the judgment which the king had judged, and they feared the king, seeing that the wisdom of God was in him to do judgment.

3:28  And all Israel heard of the judgment which the king had judged; and they feared the king: for they saw that the wisdom of God was in him, to do judgment.

3:28  Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.

3:28  Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.

3:28  Když celý Izrael uslyšel o rozsudku, který král vynesl, báli se krále, protože viděli, že v něm je Boží moudrost k vykonávání práva.

3:28  Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.

3:28  Audivit itaque omnis Israël judicium quod judicasset rex, et timuerunt regem, videntes sapientiam Dei esse in eo ad faciendum judicium.