DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - I Thessalonians - 2

2:1  For yourselves know, brethren, our entrance in unto you, that it was not in vain:

2:1  For yourselves, brethren, know our entrance in unto you, that it was not in vain:

2:1  Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný.

2:1  Bratři, víte sami, že jsme k vám nepřišli zbytečně.

2:1  Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku.

2:1  Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.

2:1  For yourselves, brethren, know our entrance to you, that it was not in vain:

2:1  For you yourselves know, brothers, our visit to you was not in vain,

2:1  For yourselves, brothers, know our entrance in to you, that it was not in vain:

2:1  Nam ipsi scitis, fratres, introitum nostrum ad vos, quia non inanis fuit :

2:2  But having suffered many things before and been shamefully treated, (as you know) at Philippi, we had confidence in our God, to speak unto you the gospel of God in much carefulness.

2:2  But even after that we had suffered before, and were shamefully entreated, as ye know, at Philippi, we were bold in our God to speak unto you the gospel of God with much contention.

2:2  Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží.

2:2  Víte, že jsme předtím trpěli a strádali ve Filipech, ale přesto jsme ve svém Bohu našli odvahu přinést vám i přes mnohé zápasy Boží evangelium.

2:2  I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase směle mluvit Boží evangelium.

2:2  Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte,) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.

2:2  But even after we had suffered before, and were shamefully treated, as ye know, at Phillippi, we were bold in our God to speak to you the gospel of God with much contention.

2:2  but having suffered before and been shamefully treated, as you know, at Philippi, we grew bold in our God to tell you the Good News of God in much conflict.

2:2  But even after that we had suffered before, and were shamefully entreated, as you know, at Philippi, we were bold in our God to speak to you the gospel of God with much contention.

2:2  sed ante passi, et contumeliis affecti (sicut scitis) in Philippis, fiduciam habuimus in Deo nostro, loqui ad vos Evangelium Dei in multa sollicitudine.

2:3  For our exhortation was not of error, nor of uncleanness, nor in deceit.

2:3  For our exhortation was not of deceit, nor of uncleanness, nor in guile:

2:3  Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.

2:3  Za naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod.

2:3  Vždyť naše povzbuzování není z poblouzení ani z nečistoty ani ve lsti;

2:3  Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

2:3  For our exhortation [was] not from deceit, nor from impurity, nor in guile;

2:3  For our exhortation is not of error, nor of uncleanness, nor in deception.

2:3  For our exhortation was not of deceit, nor of uncleanness, nor in guile:

2:3  Exhortatio enim nostra non de errore, neque de immunditia, neque in dolo,

2:4  But as we were approved by God that the gospel should be committed to us: even so we speak, not as pleasing men but God, who proveth our hearts.

2:4  But as we were allowed of God to be put in trust with the gospel, even so we speak; not as pleasing men, but God, which trieth our hearts.

2:4  Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.

2:4  Naopak! Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je kážeme – ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.

2:4  ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce.

2:4  Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.

2:4  But as we were allowed by God to be put in trust with the gospel, even so we speak; not as pleasing men, but God, who trieth our hearts.

2:4  But even as we have been approved by God to be entrusted with the Good News, so we speak; not as pleasing men, but God, who tests our hearts.

2:4  But as we were allowed of God to be put in trust with the gospel, even so we speak; not as pleasing men, but God, which tries our hearts.

2:4  sed sicut probati sumus a Deo ut crederetur nobis Evangelium : ita loquimur non quasi hominibus placentes, sed Deo, qui probat corda nostra.

2:5  For neither have we used at any time the speech of flattery, as you know: nor taken an occasion of covetousness (God is witness):

2:5  For neither at any time used we flattering words, as ye know, nor a cloke of covetousness; God is witness:

2:5  Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek!

2:5  Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti – Bůh je náš svědek!

2:5  Jak víte, nikdy ⌈jsme nepoužili lichocení⌉ ani jsme nebyli chtiví zisku -- Bůh je svědek!

2:5  Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.

2:5  For neither at any time used we flattering words, as ye know, nor a cloke of covetousness; God [is] witness:

2:5  For neither were we at any time found using words of flattery, as you know, nor a cloak of covetousness (God is witness),

2:5  For neither at any time used we flattering words, as you know, nor a cloak of covetousness; God is witness:

2:5  Neque enim aliquando fuimus in sermone adulationis, sicut scitis : neque in occasione avaritiæ : Deus testis est :

2:6  Nor sought we glory of men, neither of you, nor of others.

2:6  Nor of men sought we glory, neither of you, nor yet of others, when we might have been burdensome, as the apostles of Christ.

2:6  Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;

2:6  Také jsme nestáli o lidskou chválu, ať už od vás nebo od jiných,

2:6  Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných.

2:6  Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.

2:6  Nor from men sought we glory, neither from you, nor [yet] from others, when we might have been burdensome, as the apostles of Christ.

2:6  nor seeking glory from men (neither from you nor from others), when we might have claimed authority as apostles of Christ.

2:6  Nor of men sought we glory, neither of you, nor yet of others, when we might have been burdensome, as the apostles of Christ.

2:6  nec quærentes ab hominibus gloriam, neque a vobis, neque ab aliis.

2:7  Whereas we might have been burdensome to you, as the apostles of Christ: but we became little ones in the midst of you, as if a nurse should cherish her children:

2:7  But we were gentle among you, even as a nurse cherisheth her children:

2:7  ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti.

2:7  ačkoli jsme jako Kristovi apoštolové mohli vyžadovat uctivost. Byli jsme k vám vlídní jako matka, jež kojí své děti v náručí.

2:7  Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak ⌈byli jsme⌉ mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti.

2:7  Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.

2:7  But we were gentle among you, even as a nurse cherisheth her children:

2:7  But we were like children among you, like a nursing mother cherishes her own children.

2:7  But we were gentle among you, even as a nurse cherishes her children:

2:7  Cum possemus vobis oneri esse ut Christi apostoli : sed facti sumus parvuli in medio vestrum, tamquam si nutrix foveat filios suos.

2:8  So desirous of you, we would gladly impart unto you not only the gospel of God but also our own souls: because you were become most dear unto us.

2:8  So being affectionately desirous of you, we were willing to have imparted unto you, not the gospel of God only, but also our own souls, because ye were dear unto us.

2:8  Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

2:8  Tolik nám na vás záleželo, že jsme vám chtěli dát nejen Boží evangelium, ale i své vlastní životy – tak moc jsme si vás zamilovali!

2:8  Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými.

2:8  Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.

2:8  So being affectionately desirous of you, we were willing to have imparted to you, not the gospel of God only, but also our own souls, because ye were dear to us.

2:8  Even so, affectionately longing for you, we were well pleased to impart to you, not the Good News of God only, but also our own souls, because you had become very dear to us.

2:8  So being affectionately desirous of you, we were willing to have imparted to you, not the gospel of God only, but also our own souls, because you were dear to us.

2:8  Ita desiderantes vos, cupide volebamus tradere vobis non solum Evangelium Dei, sed etiam animas nostras : quoniam carissimi nobis facti estis.

2:9  For you remember, brethren, our labour and toil: working night and day, lest we should be chargeable to any of you, we preached among you the gospel of God.

2:9  For ye remember, brethren, our labour and travail: for labouring night and day, because we would not be chargeable unto any of you, we preached unto you the gospel of God.

2:9  Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium.

2:9  Bratři, jistě si vzpomínáte na naši námahu a dřinu. Dnem i nocí jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž a mohli vám kázat Boží evangelium.

2:9  Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci a lopotu, jak jsme dnem i nocí pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám vyhlásili evangelium Boží.

2:9  Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.

2:9  For ye remember, brethren, our labor and toil: for laboring night and day, because we would not be chargeable to any of you, we preached to you the gospel of God.

2:9  For you remember, brothers, our labor and travail; for working night and day, that we might not burden any of you, we preached to you the Good News of God.

2:9  For you remember, brothers, our labor and travail: for laboring night and day, because we would not be chargeable to any of you, we preached to you the gospel of God.

2:9  Memores enim estis, fratres, laboris nostri, et fatigationis : nocte ac die operantes, ne quem vestrum gravaremus, prædicavimus in vobis Evangelium Dei.

2:10  You are witnesses, and God also, how holily and justly and without blame we have been to you that have believed:

2:10  Ye are witnesses, and God also, how holily and justly and unblameably we behaved ourselves among you that believe:

2:10  Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.

2:10  Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně.

2:10  Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali;

2:10  Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,

2:10  Ye [are] witnesses, and God [also], how holily, and justly, and unblamably we behaved ourselves among you that believe:

2:10  You are witnesses with God, how holy, righteously, and blamelessly we behaved ourselves toward you who believe.

2:10  You are witnesses, and God also, how piously and justly and blamelessly we behaved ourselves among you that believe:

2:10  Vos testes estis, et Deus, quam sancte, et juste, et sine querela, vobis, qui credidistis, fuimus :

2:11  As you know in what manner, entreating and comforting you (as a father doth his children),

2:11  As ye know how we exhorted and comforted and charged every one of you, as a father doth his children,

2:11  Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti

2:11  Víte, že jsme se k jednomu každému z vás chovali jako otec ke svým dětem;

2:11  a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti,

2:11  Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,

2:11  As ye know how we exhorted, and comforted, and charged every one of you, as a father [doth] his children,

2:11  As you know, as a father with his own children,

2:11  As you know how we exhorted and comforted and charged every one of you, as a father does his children,

2:11  sicut scitis, qualiter unumquemque vestrum (sicut pater filios suos)

2:12  We testified to every one of you that you would walk worthy of God, who hath called you unto his kingdom and glory.

2:12  That ye would walk worthy of God, who hath called you unto his kingdom and glory.

2:12  napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.

2:12  napomínali jsme vás, povzbuzovali a zapřísahali, abyste svým životem dělali čest Bohu, který vás volá do slávy svého království.

2:12  abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.

2:12  I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

2:12  That ye would walk worthy of God, who hath called you into his kingdom and glory.

2:12  we exhorted, comforted, and implored every one of you to lead a life worthy of God, who calls you into his own Kingdom and glory.

2:12  That you would walk worthy of God, who has called you to his kingdom and glory.

2:12  deprecantes vos, et consolantes, testificati sumus, ut ambularetis digne Deo, qui vocavit vos in suum regnum et gloriam.

2:13  Therefore, we also give thanks to God without ceasing: because, that when you had received of us the word of the hearing of God, you received it not as the word of men, but (as it is indeed) the word of God, who worketh in you that have believed.

2:13  For this cause also thank we God without ceasing, because, when ye received the word of God which ye heard of us, ye received it not as the word of men, but as it is in truth, the word of God, which effectually worketh also in you that believe.

2:13  Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.

2:13  Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících.

2:13  A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících.

2:13  Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest,) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.

2:13  For this cause also we thank God without ceasing, because, when ye received the word of God which ye heard from us, ye received [it] not [as] the word of men, but (as it is in truth) the word of God, which effectually worketh also in you that believe.

2:13  For this cause we also thank God without ceasing, that, when you received from us the word of the message of God, you accepted it not as the word of men, but, as it is in truth, the word of God, which also works in you who believe.

2:13  For this cause also thank we God without ceasing, because, when you received the word of God which you heard of us, you received it not as the word of men, but as it is in truth, the word of God, which effectually works also in you that believe.

2:13  Ideo et nos gratias agimus Deo sine intermissione : quoniam cum accepissetis a nobis verbum auditus Dei, accepistis illud, non ut verbum hominum, sed (sicut est vere) verbum Dei, qui operatur in vobis, qui credidistis :

2:14  For you, brethren, are become followers of the churches of God which are in Judea, in Christ Jesus: for you also have suffered the same things from your own countrymen, even as they have from the Jews:

2:14  For ye, brethren, became followers of the churches of God which in Judaea are in Christ Jesus: for ye also have suffered like things of your own countrymen, even as they have of the Jews:

2:14  Nesete podobný úděl jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů.

2:14  Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů.

2:14  Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste ⌈stejně trpěli⌉ od vlastních krajanů, jako i oni od Židů,

2:14  Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.

2:14  For ye, brethren, became followers of the churches of God which in Judea are in Christ Jesus: for ye also have suffered like things from your own countrymen, even as they [have] from the Jews:

2:14  For you, brothers, became imitators of the churches of God which are in Judea in Christ Jesus; for you also suffered the same things from your own countrymen, even as they did from the Judeans;

2:14  For you, brothers, became followers of the churches of God which in Judaea are in Christ Jesus: for you also have suffered like things of your own countrymen, even as they have of the Jews:

2:14  vos enim imitatores facti estis, fratres, ecclesiarum Dei, quæ sunt in Judæa in Christo Jesu : quia eadem passi estis et vos a contribulibus vestris, sicut et ipsi a Judæis :

2:15  Who both killed the Lord Jesus, and the prophets, and have persecuted us, and please not God, and are adversaries to all men;

2:15  Who both killed the Lord Jesus, and their own prophets, and have persecuted us; and they please not God, and are contrary to all men:

2:15  Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi,

2:15  Ti zabili Pána Ježíše stejně jako proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a staví se proti všem lidem,

2:15  kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.

2:15  Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,

2:15  Who both killed the Lord Jesus, and their own prophets, and have persecuted us; and they please not God, and are contrary to all men:

2:15  who killed both the Lord Jesus and the prophets, and drove us out, and did not please God, and are contrary to all men;

2:15  Who both killed the Lord Jesus, and their own prophets, and have persecuted us; and they please not God, and are contrary to all men:

2:15  qui et Dominum occiderunt Jesum, et prophetas, et nos persecuti sunt, et Deo non placent, et omnibus hominibus adversantur,

2:16  Prohibiting us to speak to the Gentiles, that they may be saved, to fill up their sins always: for the wrath of God is come upon them to the end.

2:16  Forbidding us to speak to the Gentiles that they might be saved, to fill up their sins alway: for the wrath is come upon them to the uttermost.

2:16  když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží.

2:16  když nám brání mluvit k pohanům o spáse. Tím stále jen dovršují míru svých hříchů, ale Boží konečný hněv už na ně dopadá.

2:16  Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.

2:16  Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.

2:16  Forbidding us to speak to the Gentiles that they may be saved, to fill up their sins always: for the wrath is come upon them to the uttermost.

2:16  forbidding us to speak to the Gentiles that they may be saved; to fill up their sins always. But wrath has come on them to the uttermost.

2:16  Forbidding us to speak to the Gentiles that they might be saved, to fill up their sins always: for the wrath is come on them to the uttermost.

2:16  prohibentes nos gentibus loqui ut salvæ fiant, ut impleant peccata sua semper : pervenit enim ira Dei super illos usque in finem.

2:17  But we, brethren, being taken away from you for a short time, in sight, not in heart, have hastened the more abundantly to see your face with great desire.

2:17  But we, brethren, being taken from you for a short time in presence, not in heart, endeavoured the more abundantly to see your face with great desire.

2:17  Bez vás, bratří, byli jsme jako sirotci, i když to bylo nakrátko a jen tělem, ne srdcem; tím usilovněji jsme vás toužili spatřit.

2:17  Bratři, bez vás jsme na čas osaměli, i když jen tělem, nikoli srdcem. O to horlivěji jsme se snažili setkat se s vámi tváří v tvář.

2:17  Byli jsme, bratři, od vás ⌈na určitou dobu⌉ odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář.

2:17  My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

2:17  But we, brethren, being taken from you for a short time in presence, not in heart, endeavored the more abundantly to see your face with great desire.

2:17  But we, brothers, being bereaved of you for a short season, in presence, not in heart, tried even harder to see your face with great desire,

2:17  But we, brothers, being taken from you for a short time in presence, not in heart, endeavored the more abundantly to see your face with great desire.

2:17  Nos autem fratres desolati a vobis ad tempus horæ, aspectu, non corde, abundantius festinavimus faciem vestram videre cum multo desiderio :

2:18  For we would have come unto you, I Paul indeed, once and again: but Satan hath hindered us.

2:18  Wherefore we would have come unto you, even I Paul, once and again; but Satan hindered us.

2:18  Proto jsme vám chtěli přijít, já Pavel víc než jednou, ale satan nám v tom vždy zabránil.

2:18  Opravdu jsme k vám chtěli přijít – já Pavel více než jednou – ale satan nám to překazil.

2:18  Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel ⌈víc než jednou⌉, ale Satan nám v tom zabránil.

2:18  Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.

2:18  Wherefore we would have come to you, even I Paul, once and again; but Satan hindered us.

2:18  because we wanted to come to you-indeed, I, Paul, once and again-but Satan hindered us.

2:18  Why we would have come to you, even I Paul, once and again; but Satan hindered us.

2:18  quoniam voluimus venire ad vos, ego quidem Paulus, et semel, et iterum : sed impedivit nos Satanas.

2:19  For what is our hope or joy or crown of glory? Are not you, in the presence of our Lord Jesus Christ at his coming?

2:19  For what is our hope, or joy, or crown of rejoicing? Are not even ye in the presence of our Lord Jesus Christ at his coming?

2:19  Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy?

2:19  Co jiného je naše naděje, radost a vítězný vavřín než právě vy před tváří našeho Pána Ježíše při jeho příchodu?

2:19  Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, ne–li právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?

2:19  Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?

2:19  For what [is] our hope, or joy, or crown of rejoicing? [Are] not even ye in the presence of our Lord Jesus Christ at his coming?

2:19  For what is our hope, or joy, or crown of rejoicing? Is not it even you, before our Lord Jesus at his coming?

2:19  For what is our hope, or joy, or crown of rejoicing? Are not even you in the presence of our Lord Jesus Christ at his coming?

2:19  Quæ est enim nostra spes aut gaudium, aut corona gloriæ ? nonne vos ante Dominum nostrum Jesum Christum estis in adventu ejus ?

2:20  For you are our glory and joy.

2:20  For ye are our glory and joy.

2:20  Ano, vy jste naše sláva a radost.

2:20  Ano, právě vy jste naše sláva a radost!

2:20  Vždyť vy jste naše sláva i radost.

2:20  Vy jistě jste sláva naše i radost.

2:20  For ye are our glory and joy.

2:20  For you are our glory and our joy.

2:20  For you are our glory and joy.

2:20  vos enim estis gloria nostra et gaudium.