DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Corinthians - 2

2:1  But I determined this with myself, to come to you again in sorrow.

2:1  But I determined this with myself, that I would not come again to you in heaviness.

2:1  Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.

2:1  Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.

2:1  Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

2:1  Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

2:1  Statui autem hoc ipsum apud me, ne iterum in tristitia venirem ad vos.

2:2  For if I make you sorrowful, who is he then that can make me glad, but the same who is made sorrowful by me?

2:2  For if I make you sorry, who is he then that maketh me glad, but the same which is made sorry by me?

2:2  Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?

2:2  Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil?

2:2  Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

2:2  Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

2:2  Si enim ego contristo vos : et quis est, qui me lætificet, nisi qui contristatur ex me ?

2:3  And I wrote this same to you: that I may not, when I come, have sorrow upon sorrow from them of whom I ought to rejoice: having confidence in you all, that my joy is the joy of you all.

2:3  And I wrote this same unto you, lest, when I came, I should have sorrow from them of whom I ought to rejoice; having confidence in you all, that my joy is the joy of you all.

2:3  To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.

2:3  Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech.

2:3  A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.

2:3  A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

2:3  Et hoc ipsum scripsi vobis, ut non cum venero, tristitiam super tristitiam habeam, de quibus oportuerat me gaudere : confidens in omnibus vobis, quia meum gaudium, omnium vestrum est.

2:4  For out of much affliction and anguish of heart, I wrote to you with many tears: not that you should be made sorrowful: but that you might know the charity I have more abundantly towards you.

2:4  For out of much affliction and anguish of heart I wrote unto you with many tears; not that ye should be grieved, but that ye might know the love which I have more abundantly unto you.

2:4  Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.

2:4  Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.

2:4  Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.

2:4  Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

2:4  Nam ex multa tribulatione et angustia cordis scripsi vobis per multas lacrimas : non ut contristemini, sed ut sciatis, quam caritatem habeam abundantius in vobis.

2:5  And if any one have caused grief, he hath not grieved me: but in part, that I may not burden you all.

2:5  But if any have caused grief, he hath not grieved me, but in part: that I may not overcharge you all.

2:5  Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.

2:5  Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.

2:5  Způsobil–li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl -- vám všem.

2:5  Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil,) všecky vás.

2:5  Si quis autem contristavit, non me contristavit : sed ex parte, ut non onerem omnes vos.

2:6  To him who is such a one, this rebuke is sufficient, which is given by many.

2:6  Sufficient to such a man is this punishment, which was inflicted of many.

2:6  Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

2:6  Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás.

2:6  Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

2:6  Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

2:6  Sufficit illi, qui ejusmodi est, objurgatio hæc, quæ fit a pluribus :

2:7  So that on the contrary, you should rather forgive him and comfort him, lest perhaps such a one be swallowed up with overmuch sorrow.

2:7  So that contrariwise ye ought rather to forgive him, and comfort him, lest perhaps such a one should be swallowed up with overmuch sorrow.

2:7  Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.

2:7  Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem.

2:7  Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

2:7  Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

2:7  ita ut e contrario magis donetis, et consolemini, ne forte abundantiori tristitia absorbeatur qui ejusmodi est.

2:8  Wherefore, I beseech you that you would confirm your charity towards him.

2:8  Wherefore I beseech you that ye would confirm your love toward him.

2:8  Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.

2:8  Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.

2:8  Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.

2:8  Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

2:8  Propter quod obsecro vos, ut confirmetis in illum caritatem.

2:9  For to this end also did I write, that I may know the experiment of you, whether you be obedient in all things.

2:9  For to this end also did I write, that I might know the proof of you, whether ye be obedient in all things.

2:9  Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.

2:9  Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní.

2:9  Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉ poslušni.

2:9  Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

2:9  Ideo enim et scripsi, ut cognoscam experimentum vestrum, an in omnibus obedientes sitis.

2:10  And to whom you have pardoned any thing, I also. For, what I have pardoned, if I have pardoned any thing, for your sakes have I done it in the person of Christ:

2:10  To whom ye forgive any thing, I forgive also: for if I forgave any thing, to whom I forgave it, for your sakes forgave I it in the person of Christ;

2:10  Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,

2:10  Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám.

2:10  Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,

2:10  Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

2:10  Cui autem aliquid donastis, et ego : nam et ego quod donavi, si quid donavi, propter vos in persona Christi,

2:11  That we be not overreached by Satan. For we are not ignorant of his devices.

2:11  Lest Satan should get an advantage of us: for we are not ignorant of his devices.

2:11  aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.

2:11  Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.

2:11  abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

2:11  Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

2:11  ut non circumveniamur a Satana : non enim ignoramus cogitationes ejus.

2:12  And when I was come to Troas for the gospel of Christ and a door was opened unto me in the Lord,

2:12  Furthermore, when I came to Troas to preach Christ’s gospel, and a door was opened unto me of the Lord,

2:12  Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,

2:12  Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře,

2:12  Když jsem přišel do Troady ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉ -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉ v Pánu --,

2:12  Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

2:12  Cum venissem autem Troadem propter Evangelium Christi, et ostium mihi apertum esset in Domino,

2:13  I had no rest in my spirit, because I found not Titus my brother: but bidding them farewell, I went into Macedonia.

2:13  I had no rest in my spirit, because I found not Titus my brother: but taking my leave of them, I went from thence into Macedonia.

2:13  a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.

2:13  ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.

2:13  ⌈můj duch⌉ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

2:13  Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

2:13  non habui requiem spiritui meo, eo quod non invenerim Titum fratrem meum, sed valefaciens eis, profectus sum in Macedoniam.

2:14  Now thanks be to God, who always maketh us to triumph in Christ Jesus and manifesteth the odour of his knowledge by us in every place.

2:14  Now thanks be unto God, which always causeth us to triumph in Christ, and maketh manifest the savour of his knowledge by us in every place.

2:14  Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.

2:14  Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání!

2:14  Díky Bohu, který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu v Kristu⌉ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.

2:14  Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

2:14  Deo autem gratias, qui semper triumphat nos in Christo Jesu, et odorem notitiæ suæ manifestat per nos in omni loco :

2:15  For we are the good odour of Christ unto God, in them that are saved and in them that perish.

2:15  For we are unto God a sweet savour of Christ, in them that are saved, and in them that perish:

2:15  Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.

2:15  Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou.

2:15  Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉, kteří jsou zachraňováni, i ⌈mezi těmi⌉, kteří jdou do záhuby.

2:15  Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

2:15  quia Christi bonus odor sumus Deo in iis qui salvi fiunt, et in iis qui pereunt :

2:16  To the one indeed the odour of death unto death: but to the others the odour of life unto life. And for these things who is so sufficient?

2:16  To the one we are the savour of death unto death; and to the other the savour of life unto life. And who is sufficient for these things?

2:16  Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý?

2:16  Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý?

2:16  Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

2:16  Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

2:16  aliis quidem odor mortis in mortem : aliis autem odor vitæ in vitam. Et ad hæc quis tam idoneus ?

2:17  For we are not as many, adulterating the word of God: but with sincerity: but as from God, before God, in Christ we speak.

2:17  For we are not as many, which corrupt the word of God: but as of sincerity, but as of God, in the sight of God speak we in Christ.

2:17  My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.

2:17  My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.

2:17  Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.

2:17  Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.

2:17  non enim sumus sicut plurimi, adulterantes verbum Dei, sed ex sinceritate, sed sicut ex Deo, coram Deo, in Christo loquimur.