CzeB21 - II Corinthians - 2

2:1  Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.

2:2  Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil?

2:3  Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech.

2:4  Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.

2:5  Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.

2:6  Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás.

2:7  Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem.

2:8  Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.

2:9  Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní.

2:10  Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám.

2:11  Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.

2:12  Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře,

2:13  ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.

2:14  Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání!

2:15  Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou.

2:16  Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý?

2:17  My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.