CzeB21 - II Corinthians - 3

3:1  Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří?

3:2  Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst.

3:3  Je přece zjevné, že jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.

3:4  A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:

3:5  Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha,

3:6  který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.

3:7  Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti,

3:8  oč slavnější je služba Ducha!

3:9  Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší!

3:10  To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo.

3:11  Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!

3:12  Právě díky této naději jsme tak směle otevření,

3:13  ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout.

3:14  Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu.

3:15  Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška,

3:16  ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.

3:17  Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.

3:18  My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.